NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2747.

Nemoceské pojištění: I. Rozhodnutí otázky, zda zaměstnanec má býti pojištěn u okr. nemoc, pokladny nebo u zemědělské nemoc, pokladny, závisí na tom, zda podnik, v němž zaměstnanec koná práce pojistnou povinnost zakládající, jest podnikem zemědělským. — II. K pojmu »podniku zemědělského«.
(Nález ze dne 9. října 1923 č. 16636.)
Prejudikatura: Boh. 2225 adm.
Věc: Okresní nemocenská pokladna v Ústí n./O. (adv. Dr. Rud. Rabi z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonost.
Důvody: Ve sporu mezi okr. nemoc, pokladnou v Ú. a hospodářským skladištním družstvem, pokud se týče firmou František S., mlýn v H., rozhodlo min. soc. péče nař. rozhodnutím z 28. března 1922 v pořadí instančním, že zaměstnanci tohoto podniku jsou příslušníky zemědělské nemoc, pokladny v O., ježto pro příslušnost zemědělské pokladny jest rozhodnou kvalifikace podniku jako zemědělského a ne práce osoby v něm zaměstnané, neboť § 12 nem. zákona mluví o pojištěncích zemědělských a lesních, čili že pojištěnci ti musí býti zaměstnáni v zemědělských a lesních podnicích. Takovým zemědělským podnikem jest podle předložených stanov i zmíněné hospodářské družstvo, v jehož majetku jest též družstevní mlýn.
Pokud jde o námitku, že rozšířením pojistné povinnosti zákonem z 15. května 1919 byly pojaty do nemocenského pojištění jen ony vrstvy zemědělského a lesního dělnictva, na něž se dřívější nemocenský zákon z roku 1888 a 1917 nevztahoval, připomnělo min. soc. péče, že moment pojistné povinnosti příslušných osob před vydáním nemocenského zákona z r. 1919 lze sice v četných případech uvésti k dotvrzení názoru o příslušnosti těchto osob, již jinak odůvodněného, nelze jej však k uhájení tohoto názoru uváděti za rozhodující kriterium.
O stížnosti uvážil nss toto:
Zákon o nemoc. pojištění z 15. května 1919 č. 268 Sb. upravuje otázku příslušnosti zemědělských okresních pokladen nemocenských v § 12, odst. 2, nestanovil jiného kriteria příslušnosti, nežli že pokladny tyto jsou určeny pro pojištěnce v podnicích zemědělských a lesních, to jest pro osoby, které v podnicích těch vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského, nikoliv pouze jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně, a proto jsou pro případ nemoci ze zákona pojištěny. Novela k zákonu tomu vydaná dne 22. prosince 1920 č. 689 Sb. změnila sice znění cit. § 12, odst. 2 v ten rozum, že nemluví již o »pojištěncích v podnicích zemědělských a lesních«, nýbrž prostě o »pojištěncích zemědělských a lesních«. Tato změna v kontextu zákona připouštěla by arciť i výklad, že jí změněn byl podstatně okruh osob k zemědělským okresním pokladnám nemocenským příslušných. Nss dospěl však ze srovnání tohoto ustanovení s ostatním obsahem zákona k přesvědčení, že podstatná změna po řečené stránce ani zamýšlena, ani přivoděna nebyla.
Právní pojem pojištěnce předpokládá podle zásady obsažené v § 1, odst. 1, že osoba, o niž jde, vykonává práce na základě poměru pracovního nebo služebního, jest tedy v poměru pracovním nebo služebním k osobě třetí, zaměstnavateli (§§ 31, 33, 36), na jehož účet jest provozován podnik nebo hospodářství (§ 4), čili jinými slovy, že koná práce v podniku provozovaném zaměstnavatelem a na jeho účet; jest pak pojištěncem zemědělským a lesním ten, jenž koná práce nebo služby v podniku zemědělském neb lesním.
Závisí tedy rozluštění sporné otázky příslušnosti na tom, zdali podnik, v němž pojištěnci konají práce pojistnou povinnost zakládající, jest podnikem zemědělským čili nic.
Tento názor vyslovil nss v nálezu Boh. 2225 adm. a trvá při něm i v tomto případě.
V nálezu tom vysloveno dále, že kriterium pro zodpovědění otázky, zdali ten který pojištěnec jest zaměstnán v podniku zemědělském čili nic, nenáleží hledati ve vnitřním obsahu konané práce ani v tom, zda výsledek její objeví se v podniku zemědělském, nýbrž že záleží v tom, zda pojištěnec koná práce v podniku, jehož předmětem jest zužitkování resp. vzdělávání půdy podnikatelovy a na jeho účet k docílení plodin.
S tohoto hlediska nemohl nss dáti za pravdu žal. úřadu, když v nař. rozhodnutí vyslovil, že hospodářské družstvo skladištní v Ú., v jehož majetku jest též družstevní mlýn, jest podnikem zemědělským a že osoby při podniku tom zaměstnané jsou pojištěnci zemědělskými a že proto příslušejí k zemědělské nemoc, pokladně v O.
Hospodářské skladištní družstvo v Ú. jest samostatnou právnickou osobou, různou od osob jeho členů a předmět jeho podnikání jest různým od předmětu zemědělských podniků jejich. Byť bylo pravda, že hospodářské družstvo má za účel dle předložených stanov v celku zužitkování, zpracování a zpeněžení zemědělských plodin členů a zaopatřování zemědělských potřeb pro členy, jimiž dle těchto stanov mohou býti jen osoby fysické, které se alespoň z části zabývají zemědělstvím, neb osoby právnické, mající nemovitý majetek, nečiní tyto okolnosti ještě podle toho, co bylo výše řečeno, podnik družstevní podnikem zemědělským. Předmětem podnikání družstva není vzdělávání půdy v jeho držení se nacházející na vlastní účet k docílení plodin. Podnik ten záleží v zužitkování, zpracování a zpeněžení zemědělských plodin členů a zaopatřování zemědělských potřeb pro členy a — pokud se týče mlýna v H. — v provozování živnosti.
Není-li však řečené družstvo podnikem zemědělským, nejsou ani pojištěnci, již v podniku tom jsou zaměstnáni, pojištěnci zemědělskými po rozumu § 12, odst. 2 nemoc. zákona a nepříslušejí proto pojistnou povinností svojí k zemědělské nemocenské pokladně v O.
Nař. rozhodnutí spočívající na opačném právním názoru, příčí se zákonu a bylo je proto podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2747. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 740-742.