NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 1466.

Dodatek, poukazující na vlastnost svědeckou, může se státi též odkazovacím znaménkem k stejnému dodatku svědka předcházejícího.
(Rozh. ze dne 7. února 1922, R I 63/22.)
K pozůstalosti přihlásila se dědička ze závěti a dědička ze zákona. Tato popřela pravost závěti a byla poukázána pozůstalostním soudem na pořad práva. Rekursní soud usnesení potvrdil a Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu z těchto
důvodů:
Podle § 126 nesp. říz. má dědic ze závěti býti poukázán na pořad práva proti dědici ze zákona, popřena-li pravost posledního pořízení, nebo není-li poslední pořízení zřízeno v náležité formě. Nestačí však pouhé, ničím nedoložené popírání pravosti posledního pořízení dědicem ze zákona, by role žalobce byla přikázána dědici ze závěti, je-li poslední pořízení jinak formálně bezvadným. Dědička ze zákona popřela pravost posledního pořízení zcela všeobecně, neuvedši, proč tak činí. Popřela i platnost poslední vůle a to proto, že třetí svědek Josef R. nepřipsal ke svému jménu dodatku, naznačujícího jeho svědecké poslání, když pod slova »dožádaný svědek«, při podpisu druhého svědka připsaná, učinil odkazovači znaménka. § 579 obč. zák. v doslovu III. novely ze dne 19. března 1916, čís. 69 ř. zák. žádá, by dožádaní svědci poslední vůle se podepsali na listinu, poslední vůli obsahující, s dodatkem, poukazujícím na jich vlastnost svědeckou. Jak poukaz ten má zníti, zákon nepředpisuje a nevylučuje též, aby dodatek se nestal odkazovacím znaménkem k stejnému dodatku svědka předcházejícího. Dle protokolu o vyhlášení poslední vůle nevzešly pochybnosti o tom, že poslední pořízení co do zevní formy bylo zřízeno způsobem bezvadným a řádným. Není zde tedy zjevných vad listiny, o posledním pořízení zřízené, a nejsou dědicem ze zákona udány důvody tvrzené nepravosti posledního pořízení. Pouhé popření pravosti závěti bez uvedení důvodů však ku změně žalobní role nestačí (§§ 125 a 126 nesp. říz.).

Citace:

Čís. 15177. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 526-527.