Čís. 6138.

Lesní hajný požívá ochrany vrchnostenské osoby ve smyslu § 68 tr. zák. i když zakročuje mimo svůj služební obvod a mimo jeho blízké okolí.
Lesní hajný koná svou službu, zadrží-li na cestě, byť i mimo les, pro který je ustanoven, osobu nesoucí lesní strom a zjišťuje-li původ stromu maje podezření, že byl spáchán trestný čin na majetku svěřeném jeho dozoru.
(Rozh. ze dne 15. února 1938, Zm II 103/37.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §§81 a 82 tr. z.
Z důvodů:
Zmateční stížnost napadá rozsudek z důvodů zmatečnosti podle § 281, čís. 4, 9 a), 10 a 11 tr. ř.
Zmateční stížnost je jak ve směru tvrzeného porušení formálního práva, tak i vytýkané vadnosti hmotněprávní založena na námitce, že lesní personál mimo hranice revíru přiděleného mu k ochraně, resp. mimo bezprostřední jeho okolí a mimo případy, kdy jde o pokračující služební úkon, nepožívá při zakročování proti osobám, podezřelým z trestného činu, spáchaného na lesním majetku, zvýšené ochrany vrchnostenských orgánů ve smyslu § 68 tr. z.
Toto právní hledisko stěžovatelovo je však v celkovém svém pojetí mylné. Jak již judikaturou vídeňského i československého nejvyššího soudu opětovně bylo zdůrazněno (srov. rozh. čís. 5094, 4688, 4264 Sb. n. s., čís. 3241 víd. sb.), není pro lesní dozorčí orgány zákonným předpokladem ochrany ve smyslu § 68 tr. z., aby se jejich úřední úkon stal jen na území svěřeném jejich dozoru. Odnášení smrčku, byť i suchého, z lesa bez povolení lesní správy vykazuje právní znaky trestného činu krádeže, spáchané na majetku lesním, nebo aspoň lesního pychu ve smyslu § 60, čís. 1 pat. ze dne 7. prosince 1852, čís. 250 ř. z. Přiznává-li zákon ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. z., v § 6 strážnímu zřízenci právo odejmouti věci, které pravděpodobně pocházejí z trestného činu spáchaného na věcech svěřených jeho dohledu, a to i kromě případu, když byl někdo při samém skutku přistižen — a zde hledíc ke znění druhého odstavce § 3 téhož zákona, jednajícího jen o zatčení, dlužno rozuměti oprávnění k zákroku i na místech, jež nejsou nablízku věcí pod dohled jeho svěřených — vykonává přísežný lesní hajný svoji službu i mimo les, v němž je ustanoven, když při návratu ze služební pochůzky do své hájovny zadrží na cestě — a nesejde na tom, zda 500 m či půl hodiny od lesa — člověka nesoucího lesní strom a vyzve ho, aby mu vysvětlil, odkud jde a odkud smrk nese, maje podezření, že byl spáchán trestný skutek na majetku svěřeném jeho dozoru.
Zmateční stížnost se domnívá, že nejvyšší soud ve svých rozhodnutích čís. 4264 a 4688 Sb. n. s. vyložil zákon tak, že lesnímu orgánu lze ve smyslu § 58 pat. čís. 250/1852 ř. z., § 6 zák. čís. 84/1872 ř. z. a § 1 zem. zákona moravského čís. 75/1887 z. z. přiznati zvýšenou ochranu osoby vrchnostenské jen tenkráte, zakročuje-li mimo svůj služební obvod v bezprostředním jeho okolí; přehlíží však, že při řešení oněch konkrétních případů, v nichž šlo o zákrok skutečně jen v bezprostřední blízkosti služebního obvodu, neměl zrušovací soud příčiny všeobecněji se vysloviti v širším rozsahu, než pokud to vyžadovaly námitky proti tehdejším rozsudkům vznesené, že však důvody rozhodnutí jedině směrodatně vyjadřující názor zrušovacího soudu, jasně naznačují, že zrušovací soud nevylučuje z této zvýšené ochrany lesního hajného ani tam, kde zakročuje mimo svůj služební obvod a to ani v místech od něho vzdálenějších. Totéž platí, pokud se týče kontinuity služebního úkonu. V rozhodnutích č. 1417 a 4116 Sb. n. s., na něž se odvolává zmateční stížnost, je zdůrazňována pouze konkrétní nutnost výkonu služby i mimo revír svěřený dozoru. Ze znění §§ 57 a 58 zákona čís. 250/1852 ř. z., ve spojení s předpisy §§ 3 až 6 zák. čís. 84/1872 ř. z. nelze vůbec dovozovati, že by zákon jako předpoklad zvýšené ochrany lesní stráže ve smyslu § 68 tr. z. požadoval ničím nepřerušený výkon služby od míst, jež jsou pro službu přikázána, až tam, kde se stal zákrok na ochranu lesního majetku. Kdežto §§ 57 a 58 zák. čís. 250/1852 ř. z. a § 3, čís. 1, a § 5 zák. čís. 84/1872 ř. z. upravují postup lesního orgánu pro případ, kdy pachatel byl při skutku přistižen, opravňuje § 6 zák. čís. 84/1872 ř. z., jenž na rozdíl od úkonu zatčení normuje též méně intensivní zákrok odnětí věci a právo dožadovati se ospravedlnění, ke služebnímu úkonu tohoto druhu i kromě oněch případů dříve zmíněných, tedy i mimo obvod revíru a mimo blízké jeho okolí. - - -

Citace:

č. 6138. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 123-124.