NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 3

Dr. J. Schlenz: Das interkonfessionelle Gesetz der Tschechoslowakei v. 23. April 1925, Nr. 96.
erläutert und mit den geltenden Kirchengesetzten verglichen von, Praha, 1932. Nákladem vlastním. Zvláštní otisk z »Katholiken-Korrespondenz« 1932, seš. 6.—9. Str. 22. — Profesor pražské německé university, Dr. Schlenz, známý mimo jiné již ze spisu Das Kirchenpatronat in Böhmen (Praha, 1928; z německých recensí viz Stutzovu v Deutsche Literaturzeitung roč. 1928, seš. 40., str. 1973 a násl., z českých Buškovu v »Bratislavě« II-1928, str. 783 a násl.), předkládá letos veřejnosti výklad k československému interkonfesnímu zákonu z 23. dubna 1925, č. 96 Sb. z. а n., k účelům praktickým. Předeslav krátký úvod o hlavních rysech tohoto zákona, zejména o rovnosti osob bezkonfesních s osobami náležejícími k určitému náboženskému vyznání, přikročuje k vlastní práci, již se zřetelem na rozdělení zákona samotného dělí na sedm částí. V části prvé probírá spisovatel předpisy o náboženském vyznání dětí, v části druhé předpisy o změně náboženského vyznání, resp. jejím určení. Tyto dvě části vztahují se na prvou část interkonfesního zákona (§§ 1—6). Třetí část Schlenzova spisku týká se výkonu bohoslužby a duchovní správy (§ 7 i. z.), část čtvrtá příspěvků a plnění (§§ 8 a 9), část pátá pohřbívání (§ 10). Předpisy o nedělích a svátcích (§§ 11—14) jsou vyloženy v části šesté s poukazem na zákon z 3. dubna 1925, č. 65 sb. n. a n. a na dřívější zákony a výnosy, jež jsou dosud v platnosti. Část sedmá obsahuje společná ustanovení (§§ 15 a 16).
Každou část svého spisku srovnává prof. Schlenz s příslušnými ustanoveními církevního práva katolického a prostě objektivně líčí, v čem se předpisy církevní liší od platného práva státního. Ke konci se vážně pozastavuje nad ustanovením §u 15 i. z., podle něhož »náboženským vyznáním podle tohoto zákona rozuměti jest i stav »bezvyznání«. Toto zrovnoprávnění pokládá Schlenz za »auffallende Rechtsanschauung« a shledává rozpor s ústavní listinou, jejíž § 124 stanoví zásadu: »Všecka náboženská vyznání jsou si před zákonem rovna«. Rovnost bezkonfesnosti s positivním náboženským vyznáním je podle prof. Schlenze v odporu s duchem ustanovení §u 124 úst. listiny.
Autor spisku je katolickým teologem, jako vědec shledává některé nedostatky a vady našeho zákona o vzájemných poměrech náboženských vyznání.1 To však nijak nevadilo objektivnosti, se kterou je jeho práce psána. Spisek prof. Schlenze bude v praksi zajisté velmi upotřebitelný a neškodilo by, jestliže by vyšel také v jazyku českém.
K.

Se stanoviska církve katolická vykládá předpisy interkonfesního zákona také J. Pejška v právě vyšlé první české teologické učebnici církevního práva (Církevní právo, I., 1932) str. 186 a násl. Také on shledává nepřeklenutelný rozpor mezi ustanoveními zákona a právem kanonickým, avšak hned s počátku připomíná (str. 186): »Státní správě nejde nikterak o dogmatické otázky, nýbrž o svorné soužití náboženských konfesí, na půdě státní usedlých.«

Citace:

Slovník veřejného práva československého.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1927, svazek/ročník 66, číslo/sešit 10, s. 346-346.