Č. 5752.

Učitelstvo. — Státní úředníci: * Propadná lhůta 14denní stanovená dekretem dvorské komory z 5. prosince 1826 Sb. pol. zákonů svazek 54, č. 97, pro předkládání cestovních partikulám neplatí pro súčtování cestovních nákladů při substituci úředníků a učitelů
veř. škol národních.
(Nález ze dne 9. června 1926 č. 13.537/23).
Prejudikatura: Boh. 5251 a 5586 adm.
Věc: Vilém K. v R. proti ministerstvu školství a národní osvěty o diety a cestovné z důvodu substituce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l zažádal — předkládaje příslušný účet — za výplatu diet a náhradu cestovních útrat stran období ode dne 1. listopadu 1918
clo dne 15. září 1919, ve kterémž byl přikázán ze svého def. učitelského místa v P. dočasně k substituční službě za správce školy ve St.
Nař. rozhodnutím byla v pořadí instančním tato žádost zamítnuta, poněvadž st-1 neuplatnil svého nároku, vzneseného podle § 10 par. zák. v předepsané 14denní lhůtě (srovn. čl. V. bod 10. oběžníku zšr-y z 25. května 1920, č. II. A 2030 ai 1920, č. z. š. r. 43.871 ai 1920).
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Nss vyslovil a odůvodnil svým nál. Boh. 5251 adm. právní názor, že
podle právního stavu, nyní platného nastává zmeškáním 14denní likvidační lhůty ztráta nároku učitele nár. školy na nabyté poplatky (diety) a cestovní náklady jen ve příčině útrat komisionelního jednání; komise že pak jest úkonem, jejž úřad svěřil dotyčnému funkcionáři k provedení,
takže onen funkcionář jest v jisrté relaci komisařem úřadu, po provedení komisionelního úkonu — je-li mimo komisařovo služební stanoviště — vrací se pověřenec za normálních okolností do svého stanoviště atd. Dále
vyslovil a odůvodnil nss svým nálezem Boh. 5586 adm., že
substituce nelze zahrnouti do vytčeného pojmu komisionelního jednání a že proto neplatí 14denní propadná lhůta pro předložení likvidace stran diet učitele z důvodu substituce. Při uvedených názorech trvá nss i v daném případě. Ze souvislosti obou prejudikujících nálezů pak samo sebou
vychází, že totéž platí i stran cestovních nákladů z důvodu substituce. Spočívá tedy v tom, že úřad, vycházeje z opačného právního názoru, st-li jedině z důvodu, že předložil likvidaci po projití oné lhůty, odepřel
přiznati diety a cestovní náklady z titulu substituce, nezákonnost, stížnost to právem vytýká i slušelo nař. rozhodnutí již z toho důvodu zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo ještě potřebí zabývati se dalšími námitkami,
jimiž se snaží stížnost dovoditi nezákonnost rozhodnutí s hledisek jiných.

Citace:

č. 5752. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 55-56.