Č. 8132.

Známky ochranné: 1. Žalobní nárok na výmaz známky podle § 4 zn. nov. č. 108/1895 ř. z. jest vázán na průkaz, že nezapsané označení zboží — známce podobné nebo s ní totožné — o které se žaloba opírá, platilo v době registrace známky v zúčastněných kruzích obchodních výhradně za označeni původu zboží, pocházejícího právě jen z podniku žalobcova. — 2. Které jsou podmínky nároku na výmaz známky podle § 4 známk. novely z r. 1895? — 3. Zúčastněnými kruhy obchodními ve smyslu cit. zák. předpisu sluší rozuměti okruh zájemníků, kteří podle povahy druhu zboží značkou označovaného a rozsahu jeho odbytu mohou s tímto zbožím vejíti ve styk. — 4. Strana nemá nároku na judikátní rozhodnutí min. obchodu o návrhu na výmaz známky z důvodu § 10 zák. o ochraně známek.
(Nález ze dne 27. září 1929 č. 17438.)
Prejudikatura: Boh. A 6883/27, 7264/28, 7417/28.
Věc: Arnošt L. v K. (adv. Dr. Hahn z Karl. Varů) proti ministerstvu obchodu (za spolužák firmu C. H. B. ve Vídni adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) o ochrannou známku.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Pro firmu C. H. B. ve Vídni byla dne 7. června 1926 a obch. komory v Praze zapsána pro toaletní, cestovní a sportovní předměty všeho druhu, noňavkářství a ostatní kosmetické zboží pod č. 30037 slovní známka »Zur englischen Flotte.« Žalobou de pres. 18. listopadu 1926 domáhal se st-l výmazu známky této podle § 4 známk. novely tvrdě, že označení »Zur englischen Flotte« sám užíval od 1. května 1925, tudíž déle než jeden rok před registrací známky č. 30037/ Praha, pro stejný druh zboží, totiž pro košile a kravaty. Jeho zákazníky jsou jednak obyvatelé města K., jednak kupující, kteří obchod příležitostně navštíví, z převážné části pak lázeňští hosté z tuzemska a cizozemska. Zákazníci znají jeho značku »Zur englischen Flotte« a pokládali ji za označení zboží z jeho podniku již v době registrace známky č. 30037/Praha. V té věci dovolával se st-l korespondence zákazníků, jež v žalobě jmenoval a předložil celkem 6 obchodních dopisů různých firem, z nichž čtyři obsahují označení »Zur englischen Flotte« ve firmě stěžující si strany. — V podání de pres. 2. května 1927 uvedl st-l, že užívá označení »Zur englischen Flotte« od 1. května 1925 jako označení svého závodu, takže zápis známky č. 30037/Praha jest nepřípustný též podle § 10 zák. o ochraně známek. Toto podání pojalo min. obch. v ten smysl, že jím st-l rozšířil svou žalobu na výmaz známky č. 30037/ Praha v tom směru, že domáhá se výmazu známky též z důvodu § 10 zák. o ochraně známek.
Proti žalobnímu důvodu podle § 4 známk. novely uvedla protistrana ve svých námitkách, že sama označuje své zboží značkou »Zur englischen Flotte« již od října 1878 a předložna o tom ověřený opis potvrzení vídeňského magistrátu z 12. května 1891. Dále uvedla, že její slovní značka »Zur englischen Flotte« jest již od r. 1880 v tuzemských i cizozemských kruzích známa. O tom, že její značka »Zur englischen Flotte« jest netoliko v obch. kruzích, nýbrž též u obecenstva dlouhá léta známa,, předložila strana ověřený opis potvrzení obch. komory ve Vídni z 27. září 1899. Po konaném šetření zamítlo min. obch. nař. rozhodnutím žalobu st-le a uznalo ho povinným náhradou útrat sporu.
Rozhoduje o stížnosti podané do tohoto rozhodnutí, pokud neuznalo nárok st-lův na výmaz známky č. 30037/Praha z důvodu § 4 znám. novely, uvážil nss toto:
Podle uvedeného zákonného ustanovení může o výmaz známky žádati ten, kdo dokáže, že značka, které pro stejný druh zboží užíval, aniž ji dal zapsati, byla považována v zúčastněných kruzích obchodních v době zápisu sporné známky, jež jest s touto nezapsanou známkou totožná nebo jí k záměně podobná, za označení zboží pocházejícího z jeho podniku.
Podmínky nároku na výmaz známky podle této normy jsou tudíž: 1. aby známka, o jejíž výmaz jde, byla se značkou nezapsanou totožná neb jí klamavě podobná; 2. aby známka ta byla zapsána pro stejný druh zboží, pro který jest užíváno značky nezapsané; 3. aby značka nezapsaná byla v zúčastněných kruzích obchodních považována v době zápisu sporné známky za označení zboží, pocházejícího z podniku, jehož majitel se právě domáhá výmazu známky ochranné, čili jak se teorie i prakse ustáleně vyjadřuje, aby se v zúčastněných kruzích obchodních jako značka tohoto podniku »vžila«.
Se zřetelem k tomu sluší již na tomto místě poznamenati, že, užil-li žal. úřad v řízení správním a v nař. rozhodnutí na místo dikce zákonné: »byla považována v příslušných kruzích obchodních za označení zboží, pocházejícího z jeho podniku,« obratu »se vžila«, nelze v tom spatřovati mylné pojetí zákona a jest proto výtka stížnosti v tomto směru uplatňovaná bezdůvodná.
Žal. úřad zamítl návrh stěžující si strany na výmaz známky proti strany z důvodu, že se značka »Zur englischen Flotte« v době registrace této známky nevžila jako označení zboží z podniku st-le a opřel se v té příčině jednak o zjištění negativní, že značka ta jedné části zúčastněných kruhů obchodních jako označení zboží z podniku st-le není známa, jednak o zjištění positivní, že v jiné části těchto kruhů platila naopak tato značka jako označení zboží pocházejícího z podniku protistrany. Správnost posléze uvedeného zjištění positivního stížnost nepopírá, považuje je však za irelevantní a vytýká, že jest nezákonným, jestliže žal. úřad mu přiznal rozhodující význam.
K tomu sluší uvésti toto: Základní myšlenkou tuzemského známk. práva jest propůjčení privilegované ochrany označení výrobků neb zboží, pocházejících z určitého podniku. Tuto ochranu váže zákon po stránce materielní na podmínku, že označení výrobků neb zboží neodporuje kogentním předpisům zákona uvedeným v podstatě v 1. oddělení známk. zák. z r. 1890 a v novelách k němu, po stránce formelní pak na zápis známky do známkového rejstříku způsobem vytčeným v 2. oddělení téhož zákona.
Tato privilegovaná ochrana označení zabezpečuje majiteli podniku, pro který byla takto získána, po stránce positivní právo k výhradnému jeho užívání jako známky ochranné pro zboží neb výrobky z tohoto podniku pocházející, po stránce negativní pak právo, vyloučiti majitele podniku jiného z užívání stejného neb podobného označení pro stejný druh zboží neb výrobků. Avšak tato privilegovaná ochrana — i když byla získána materielně i formálně ve shodě se zákonem — selhává tehdy, jestliže stejného neb podobného označení užíval v době zápisu již podnikatel jiný pro stejný druh zboží neb výrobků pocházejících z jeho závodu, a je-li zjištěno, že toto označení se v této době v příslušných kruzích obchodních již vžilo jako označení výrobků neb zboží pocházejícího právě z jeho podniku. Tímto ustanovením staví tudíž zákon nejen vedle privilegia získaného na podkladě právním privilegium získané fakticky, na podkladě zvyklostí, nýbrž poskytuje v případě kolise tomuto privilegiu faktickému i silnější ochranu nežli onomu, získanému na podkladě právním. Účelem a důvodem tohoto zákonného opatření jest — jak mss dovodil již v nál. Boh. A 7264/28 — poskytnouti majiteli podniku, užívajícího k označení svého zboží neb výrobku značky nezapsané, která si získala časem v kruzích obchodních — přicházejících pro odbyt tohoto zboží v úvahu — určité popularity a pověsti, ochranu proti tomu, aby v provozování tohoto svého podniku nebyl poškozován tím, že někdo jiný zápisem téhož neb podobného označení, jako známky, mu užívání značky znemožní a tím jej připraví o ovoce jeho dosavadního snažení.
Z toho však plyne, že ochrany takto zákonem stanovené může se právem dovolati jen ten, kdo jest s to, proti privilegiu získanému na podkladu právním prokázati pro sebe skutečnou a bezvýhradnou existenci privilegia faktického, t. j. ten, kdo prokáže, že určité označení zboží v době zápisu shodné neb podobné známky platilo v zúčastněných kruzích obchodních jako označení zboží neb výrobků pocházejících výhradně a právě jenom z podniku jeho. Tomuto požadavku není však vyhověno, je-li šetřením zjištěno, že žalobce toto faktické privilegium v rozhodné době neměl, ježto označení to v zúčastněných kruzích obchodních neplatilo výhradně a jenom za označení původu zboží z podniku jeho, nýbrž také za označení výrobků neb zboží pocházejícího z podniků jiných.
V daném případě bylo šetřením zjištěno, že v zúčastněných kruzích obchodních, pokud jim ovšem označení »Zur englischen Flotte«, o které jde, bylo vůbec známo, platilo v době registrace známky č. 30037 za označení původu také ze závodu protistrany. To plyne nejen ze zpráv obch. komor v Praze a v Chebu, na které st-l klade největší důkaz, nýbrž i ze sdělení obch. komory v Liberci a v Plzni. V obvodu obch. komory v Olomouci jest dokonce označení to známo jen jako značka původu z podniku protistrany. Stížnost — jak bylo již řečeno — tento faktický stav ani nepopírá. Žal. úřad měl tudíž ve spisech správních nesporný podklad pro zjištění, že v době registrace sporné známky neplatilo označení »Zur englischen Flotte« v zúčastněných kruzích obchodních a jmenovitě i v okrscích, na které stížnost sama klade největší důkaz, za označení původu zboží výhradně ze závodu st-lova pocházejícího. Vyslovil-li žal. úřad, že touto nespornou okolností je vyloučen nárok uplatňovaný st-lem, nejednal — podle vývodů právě podaných — proti zákonu a jest stížnost hájící stanovisko opačné, bezdůvodná.
Uvážiti sluší ještě, bylo-li šetření o otázce, zdali označení »Zur englischen Flotte« platilo v zúčastněných kruzích obchodních výhradně za označení zboží, pocházejícího jen z podniku stěžující si strany, konáno žal. úřadem ve shodě se zákonem, což stížnost popírá. Po té stránce jest uvésti toto :
Co dlužno rozuměti zúčastněnými kruhy obchodními, zákon blíže nenaznačuje. Leč z povahy věci plyne, že tímto slovním obratem chtěl zákon naznačiti okruh zájemníků, kteří podle povahy druhu zboží značkou označovaného a rozsahu odbytu mohou s tímto zbožím vejÍti ve styk (srov. Boh. A 7264/28). Po stránce subjektivní možno tudíž pod pojmem vyjádřeným slovy »zúčastněné kruhy obchodní« rozuměti kruhy odběratelů, které podle povahy zboží a místních odbytišť mohou se zbožím tím přijití ve styk. Okruh těchto odběratelů bude tu užší, tu širší, podle toho, jaké je faktické teritoriální odbytiště zboží, o které se jedná (srov. Boh. A 7417/28).
V daném případě tvrdila stěžující si strana již v žalobě, že okruh jejích zákazníků — třeba že její podnik jest v K. — skládá se nejen z obyvatel tohoto města a okolí, nýbrž i z lázeňských hostů tuzemských i cizozemských a že všichni tito odběratelé vědí, že označuje své zboží značkou »Zur englischen Flotte«. Z toho musil žal. úřad usouditi, že st-l označil jako teritoriální obvod svého odbytiště — vedle blíže neohraničené ciziny — celé území tohoto státu. Tvrdí-li nyní stížnost, že šetření bylo omeziti jen na určité komorní obvody, které tvoří faktické odbytiště zboží, uplatňuje skutkovou okolnost, která v řízení správním uvedena nebyla a ke které tudíž žal. úřad neměl podkladu přihlédnouti a to tím méně, když ani v podání de pres. 25. května 1927, v němž st-l se vyjádřil o provedeném šetření, nic podobného neuvedl, nýbrž právě naopak v něm mluvil o tuzemsku bez každého omezení.
Rovněž se zřením na výklad zákona shora podaný, že totiž zúčastněnými kruhy obchodními sluší rozuměti odběratelské kruhy, které podle povahy zboží a místních odbytišť mohou přijíti ve styk se zbožím, o které v tom kterém konkrétním případě jde, nutno jako mylný právní názor označiti hledisko stížnosti, že zúčastněnými kruhy obchodními míní zákon jen ty odběratele, kteří se zbožím tím fakticky ve styk přišli, a že tudíž nutno pojem označený slovy »zúčastněné kruhy obchodník vykládati v tomto směru úže, nežli jak žal. úřad za to má.
Jestliže tudíž žal. úřad konal šetření o sporném označení na území celé republiky Čsl. a vzal v úvahu materiál z celého tohoto území, nelze tvrditi, že pojal pojem vymezený v zákonu obratem »zúčastněné kruhy obchodník zásadně mylně, aniž že se zřením ku konkrétním okolnostem daného případu vymezil nesprávně teritorium, na němž šetření to bylo konati. Jest proto stžnost i po této stránce bezdůvodná.
Nss neshledal důvodnou ani výtku do neúplnosti řízení, spočívající podle názoru stížnosti v tom, že žal. úřad neslyšel přezvědné osoby v žalobě jmenované o tom, že označení »Zur englischen Flotte« se pro zboží pocházející ze závodu st-le, v příslušných kruzích obchodních vžilo, ježto tato okolnost, i kdyby byla pravdivá, nemohla by nic měniti na faktu pro posouzení daného sporu rozhodném a procesně bezvadně zjištěném, že označení to platilo v stejné době v zúčastněných kruzích obchodních také za označení původu stejnorodého zboží, pocházejícího z podniku strany spolužalované.
Pokud se st-l obrací proti oné části nař. rozhodnutí, jíž byl zamítnut návrh na výmaz známky č. 30037/Praha, opřený o § 10 známk. zák., stačí odkázati na nál. Boh. A 6883/27, v němž bylo obšírně dovoženo, že strana nemá nároku na judikátní rozhodnutí této otázky min. obch. a že tudíž zamítnutím jeho tímto úřadem nemůže bytí poškozena v žádném svém subj. právu, plynoucím ze zákona známkového.

Citace:

Č. 8132. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 175-180.