NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 5213.

Učitelstvo: I. Služební poměr učitelských sil v mor. zem. vychovatelně pro dívky v Boskovicích má ráz veřejnoprávní. — II. O úpravě požitků industriálních učitelek na zmíněném ústavě.
(Nález ze dne 14. prosince 1925 č. 24641).
Prejudikatura: Boh. 1489 adm.
Věc: Růžena K. v B. (adv. Dr. Vlád. Říha z Prahy) proti moravskému zemskému výboru v Brně (zem. taj. Vlád. Janatka) stran úpravy služebních požitků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Dekretem z 22. září 1919 propůjčil mor. zv definitivní pěstounce na mor. zemské vychovatelně pro dívky v B. Růženě K. nově místo idustriální učitelky na ústavu tom s právní platností od 1. května 1919 a zařadil ji na to v důsledku úpravy platové učitelských osob na zem. vych. ústavech provedené, se zřetelem k zákonu č. 274/1919 a zákonu č. 541/1919 dnem 1. září 1919 do požitků IX. hod. tř. 1. stupně platového s tím, že směrodatným dnem pro postup v uvedené hodnostní třídě jest 1. červen 1918.
Když bylo při úřední revisi dříve řečené zem. vychovatelny zjištěno, že má Růžena K. toliko 7 vyuč. hodin týdně, poukázala jí zem. účtárna od 1. února 1922 vzhledem na předpisy §§ 18—21 par. zák. pouze 50% dosavadních požitků. K jejímu rozkladu však, v němž poukazovala k tomu, že jest kromě žen. ruč prací zaměstnána v ústavě i jinak (učitelskou inspekcí každý třetí den, ošetřováním nemocných, spolupůsobením při šití resp. opravách šatstva atd.), usnesl se zv podle dekretu z 18. února 1922, netrvati na restringování služ. požitků dle počtu vyuč. hodin žen. ruč. prací st-lce přidělených dle analogie § 18 odst. 2 zákona č. 274/ 1919, vyhradil si však použití služeb jejích mimo vyučování žen. ruč. pracím, které jí budou případně dodatečně přiděleny.
Výnosem z 15. října 1923 přiřknul jí zv podle dekretu z 1. června 1920 s platností od 1. června 1922 požitky IX. hodn. třídy 3. stupně plat. a provedl od 1. ledna 1923, řídě se svým zásadním usnesením z 29. září 1923, úpravu platovou podle zákona č. 394/1922. Zjistiv dále za účasti st-lky dne 19. března 1924 v ústavu samém, že jmenovaná učitelka vyučuje ve školním roce 1923/24 podle předloženého rozvrhu hodin žen. ruč. pracím 11 hodin týdně a mimo to 6 hodin týdně tělesné výchově, usnesl se zv podle vynesení z 15. dubna 1924, snížiti st-lce na základě svého unesení z 20. března 1920, změněného usnesením z 29. září 1923, a § 6 odst. 5 zákona č. 251/1922, jakož i § 19 zákona č. 394/1922 služ. požitky její o 10% počínajíc 1. dubnem 1924. Současně poznamenal zv, že o přeplatku, jenž se jeví za dobu od 1. června 1922 do 31. března 1924 porovnáním s dosavadními st-lce za tuto dobu vyplacenými požitky, rozhodne později, jakož i že jí mimo vyučování žen. ruč. pracím a tělesné výchově neukládá za povinnost vykonávati jiných prací v ústavě, jako ošetřování onemocnělých chovanek, konání dozoru, udělování pokynů chovankám při žehlení prádla a pod.
Maje rozhodovati o stížnosti musil si nss nejprve ujasniti otázku, jaké právní povahy jest výrok dnes naříkaný; zda nese na sobě znaky rozhodnutí úřadu správního ve smyslu § 2 zák. o ss, či je-li pouhým prohlášením žal. úřadu jako strany, odnášejícím se k soukromoprávnímu poměru st-činu. V tom směru dospěl soud, přihlížeje k usnesení sněmu markrabství moravského z 15. ledna 1906 (XII. kniha usnesení sněmu mark. mor. str. 618 a 619) a k §§ 17 a 18 statutu mor. zem. ústavu pro výchovu nedospělých dívek v B., jenž vydán byl usnesením zv-u z 23. listopadu 1905 schváleným výnosem min. vnitra ze 16. března 1907 o úpravě služ. a právního postavení učitelů na zmíněném ústavu, v podstatě ze stejných úvah jako nález Boh. 1489 adm. k závěru, že služ. poměr učitelských osob zem. vychovatelky pro dívky v B. má ráz veřejnoprávní a že proto výrok zv-u o úpravě požitků osob těch, tedy i naříkaný dnes výrok je rozhodnutím úřadu správního ve smyslu § 2. zák. o ss.
Tu buď hned v úvodu konstatováno, že podle jasného znění nař. rozhodnutí snížil žal. úřad st-lce její požitky na 90% počínajíc dnem 1. dubna 1924 podle skutkového stavu, jaký tu byl v školním roce 1923/ 1924, jakož i že vyhradil rozhodnutí o přeplatcích, vzešlých za dobu od 1. června 1922 do 31. března 1924 době pozdější. Může proto soud přezkoumati zákonitost nař. výroku toliko, pokud snižuje služ. požitky st-lčiny od 1. dubna 1924 a jdou mimo všechny výtky stížnosti, které popírají přípustnost požitkové restrikce za dobu před 1. dubnem 1924.
Základem celé výsatvby stížnosti jest názor, že služ. povinnost st-lčina činila v kritické době vzhledem na mimoškolní ústavní činnost její více než 17 hodin týdně a že proto vyměření služ. požitků její toliko 90% neodpovídá zákonu. St-lka zastávala vedle vyučování ruč. pracím a tělesné výchově ještě inspekční službu v ústavu, měla péči o domácí nemocnici a ošetřování nemocných a vyučovala konečně i domácímu hospodářství 4 hodiny v týdnu, takže její celkový služební úvazek činil více než 20 hodin týdně. Má proto nárok na plné a nezkrácené požitky.
Nss nčinohl dáti stížnosti za pravdu.
Usnesením mor. zv-u z 20. března 1920 a z 29. září 1923 vztaženy byly předpisy zákona z 13. července 1922 č. 251 Sb. také na učitelské osoby ustanovené na zem. ústavech vychovávacích a vysloveno touto generální úpravou, že dosavadní učitelka žen. ruč. prací na dívčí vychovatelně v B. staví se co do požitků na roveň učitelkám žen. ruč. prací na školách obecných. Jsou proto pro posouzení nároků st-lčiných na výši služ. požitků směrodatnými příslušná ustanovení tohoto zákona a může výměra jich říditi se toliko předpisem či. I § 6 zákona toho. Tento určuje pak v odstavci 4, že učitelky žen. ruč. prací (domácích nauk) s vysvědčením způsobilosti, mající na školách obecných nebo občanských řádné povinnosti učebné méně než 21 týdně, mají nárok na odměnu, která při učebné povinnosti do 6 hodin týdně činí 25% a od .... 17 do 20 hodin týdně 90% plných požitků zmíněných v odst. 1 nebo 2.
Zákon mluví tu všeobecně o řádné povinnosti učebné učitelek žen. ruč. prací a vyměřuje podle ní výši služ. požitků této kategorie učitelských osob. Může proto při zjišťování procentuální sazby služ. požitků st-lčiných přihlíženo býti toliko k tomu, jaký byl rozsah řádné vyuč. povinnosti její a v čem tato (scil. vyučovací) povinnost záležela. Podle protokolárního zápisu, sepsaného o šetření, konaném v zem. dívčí vychovatelně v B. dne 19. března 1924 za účasti zástupců zv-u a zástupce ústavu, vyučovala st-lka dle schváleného rozvrhu hodin v roce 1923/24 11 hodin týdně žen. ruč. pracím a 6 hodin týdně tělesné výchově a činila tedy její učebná povinnost v týdnu celkem 17 hodin. Pak jí arciť nepříslušely po rozumu dříve vzpomenutého předpisu § 6 zák. č. 251/1922 vyšší služ. požitky než 90% plné sazby a neporušil žal. úřad zákona, vyměřil-li požitky ty tímto procentem.
Na tom nemůže ničeho změniti ani názor stížnosti, že nelze st-lku pro singularitu jejího postavení srovnávati s učitelkou žen. ruč. prací na veř. škole národní, kdyžtě bylo právě úmyslem všech svrchu uvedených předpisů, upraviti poměry učitelských osob na vyuč. ústavech zemských homogenně s právními poměry učitelstva veř. škol národních a st-lka — jak nesporno — je učitelkou žen. ruč. prací.
Že službu inspekční nelze zahrnouti do pojmu »učebné povinnosti« vysvítá jasně ze služ. předpisů, platných pro učitelský personál dříve řečené vychovatelny, jež schváleny byly usnesením zv-u dne 26. dubna 1912. Ustanovujíť tyto v § 9, že jsou všichni učitelové (učitelky) mimo vyučování povinni obstarávati střídavě v ústavu službu inspekční a určují blíže, v čem tato služba záleží. O tom, že by služba tato měla býti zvlášť odměňována a že by nebyla odměna za ní zahrnuta v pravidelných příjmech dotčených učitelských osob, nemá uvedený služ. předpis žádného ustanovení a nelze proto ke službě té přihlížeti ani při stanovení výše služ. požitků st-lčiných. Stejně bezvýznamnou pro otázku výměry služ. požitků st-lčiných jest i skutečnost, že st-lka ošetřovala nemocné chovanky a pečovala o ústavní nemocnici, kdyžtě činnost tato podle povahy věci není žádným učebným výkonem a s vyučováním st-lce svěřeným ani vniterně nesouvisí. Nejinak je tomu i s vývody stížnosti, které vidí ve vyučování domácímu hospodářství důvod pro poukaz plných služ. požitků. Udalať st-lka sama v průběhu řízení (v podání svém z 25. března 1924), že učí domácímu hospodářství jen teoreticky příležitostným rozhovorem a uznává i ve stížnosti, že vyučování to nebylo pro nedostatek učebné osnovy zařaděno do rozvrhu hodin úředně schváleného. Neposkytovala tedy st-lka chovankám dříve řečeného ústavu vyučování o domácím hospodářství soustavně jako samostatný předmět učebny ve zvláštních hodinách ve smyslu § 1 zákona č. 226/1922 a §§ 1 a 2 vlád. nař. ze 4. dubna 1925 č. 64 Sb. a nemůže proto vyučování to vzato býti na potaz při zjišťování rozsahu učebné povinnosti st-lčiny. Ostatně st-lka v řízení správním ani netvrdila, že by míra vyučování toho činila 4 hodiny týdně a nemůže proto teprve v řízení před tímto soudem rozsah vyučovací povinnosti o tuto disciplinu rozšiřovati (§ 5 zák. o ss).
Pokud se dále stížnost dovolává výměru žal. úřadu z 18. února 1922, kterým bylo upuštěno od snížení služ. požitků st-lčiných na míru, jaká vyplývala z ustanovení §§ 18—21 par. zákona č. 274/1919 a z výměru toho jako »oboustranné smlouvy« usuzuje na nepřípustnost jakéhokoli jednostranného snížení požitků i v budoucnosti, je v zajetí právního omylu, neboť služ. poměr st-lčin nese na sobě — jak již v úvodu pověděno — všechny znaky poměru veřejnoprávního a mohl proto dotčený výměr vytvořiti pro st-lku určitý právní stav jen na tak dlouho, dokud stav ten nezměnil nový výrok příslušného úřadu, opírající se o novou zákonnou normu, která se může dotknouti ve své všemohoucnosti i nabytých práv. Takovou novou normou je v otázce požitkové učitelek žen. ruč. prací právě zákon č. 251/1922 a nelze pak důvodně tvrditi, že by nabytá práva st-lčina překážela úpravě požitků jejích pc rozumu pravidel zákonem tím v život uvedených. — — —

Citace:

Č. 5213. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 687-690.