NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Čís. 13273.

Byla-li při jednotné pohledávce ze zápůjčky, jejímž příslušenstvím jsou úroky a útraty soudního řízení, pro část útrat zahájena samostatná exekuce a také k vydobytí jistiny s příslušenstvím byly povoleny dvě exekuce, byla jednotná jinak pohledávka rozložena v několik položek, jež mají se zřetelem k vedeným exekucím určitou samostatnost s hospodářského hlediska a jest tu obdobně použíti předpisu §§ 1415 a 1416 obč. zák.
Částka vymáhaná exekucí, v níž je dražba ustanovena již na blízký den, jest pro dlužníka tíživějším dluhem než částky, u nichž mu zatím dražba bezprostředně nehrozí, třebaže tu jde o pohledávky zúročitelné, kdežto částka, ohledně níž hrozí dražba, jest bezúročná.
(Rozh. ze dne 9. února 1934, Rv I 1963/32.)
Žalobci dluhovali žalované firmě ze zápůjčky. K vydobytí části útrat z této pohledávky byla povolena žalované firmě exekuce E 1058/31. Žalobou, o niž tu jde, domáhali se žalobci nepřípustnosti této exekuce, tvrdíce, že žádali žalovanou, aby peníze splacené na pohledávku žalované byly nejprve zúčtovány na útraty. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Podle § 1415 obč. zák. má dlužník právo, ale jen s přivolením věřitele, označiti, na který ze svých dluhů u téhož věřitele, plat činí. Ve sporu nebylo prokázáno, že věřitel projevil souhlas s dlužníkovým návrhem. Strana žalující vyvozuje sice věřitelův souhlas z toho, že týž neodmítnul návrh povinné strany o použití úplaty předem na útraty sporu a exekuci, a že neučinil tak ihned po dojití dopisu ze dne 9. listopadu 1931, a naopak přijetím plnění souhlas mlčky projevil. Vývody tyto o mlčky projeveném souhlasu strany žalované nelze uznati za správné, neboť na straně žalované firmy nebyla povinnost k okamžitému vyjádření se o navrženém způsobu placení vykonatelných již pohledávek, a nelze straně žalované vytýkati, že opomenula žalobcům ihned oznámiti, že s navrhovaným způsobem placení není srozuměna, a neměla též povinnost zrušiti podle přání žalobců exekuci povolenou k vydobytí útrat. V podstatě šlo o jedinou pohledávku ze zápůjčky, ale vzhledem k tomu, že ve sporu o 40.000 Kč použili žalobci veškerých opravných prostředků, vznikla další pohledávka útratová pozdějšími exekučními tituly. Správně dovolává se napadený rozsudek předpisu § 1416 obč. zák., a uznává pohledávku na jistině 40000 Kč s 6% úroky za obtížnější, než pohledávku útrat, která sice podle pozdějších exekučních titulů jest také vykonatelnou jako jistinná, ale není zúročitelná. Okolnost, že v době uplatňování útratového nároku byla právě odložena následkem vylučovací žaloby uhražovací exekuce k vydobytí jistiny 40000 Kč, kdežto pro pohledávku útratovou zahájena byla jiná exekuce, není dokladem, že pohledávka útratová byla pro dlužníky tíživější, neboť ve skutečnosti při útratové pohledávce šlo jen o příslušenství původní jistinné pohledávky 40000 Kč.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby. Důvody:
Je sice správné, že v právním smyslu jde o jedinou pohledávku ze zápůjčky, jejímž příslušenstvím jsou úroky a útraty soudního řízení. Než tím, že pro část útrat zavedena byla samostatná exekuce E 1058/31 a že také k vydobytí jistiny s příslušenstvím mimo exekuci E 133/31 vedena byla ještě další exekuce E 1113/31, byla ona jednotná jinak pohledávka ve skutečnosti rozložena v několik položek, jež měly se zřetelem k vedeným exekucím určitou samostatnost s hospodářského hlediska, takže jest připustiti obdobné použití předpisů § 1415 a 1416 obč. zák. Není o tom sporu, že žalobci jako dlužníci prostřednictvím svého právního zástupce projevili vůli, že z jejich plnění má býti předem uhrazena ona část útrat ve výši 3930 Kč s přísl., pro kterou povolena byla samostatná exekuce pod čj. E 1058/31. Nechtěla-li žalovaná strana tuto nabídku přijmouti a mínila-li jí odporovati, byla povinna, by se zachovala podle zásady vyslovené v § 1416 obč. zák. Protože pak ovšem již všecky položky byly splatné a vymáhané, měla si ve smyslu uvedeného § uhraditi onu částku v první řadě, která byla pro žalující dlužníky nejobtížnější. To však byla právě částka vymáhaná exekucí E 1058/31, v níž podle vlastního přednesu žalované byla dražba ustanovena již na den 13. listopadu 1931. Tento dluh byl proto pro žalobce tíživější než ony částky, u kterých jim zatím dražba bezprostředně nehrozila, třeba že tu šlo o pohledávku bezúročnou, kdežto jistinná pohledávka byla zúročitelná. Pro posouzení těchto otázek nebylo sice prohlášení dlužníků jedině směrodatné, ale přece neměla je žalovaná ponechali bez povšimnutí, když z něho vyplývalo, že dlužníkům na uhražení této částky záleží a že právě ji považují za tíživější. Protože není o tom sporu, že zúčtovanou částkou uhraženy byly nejen úroky, nýbrž že zůstala ještě část převyšující pohledávku vymáhanou exekucí E 1058/31 i s jejím příslušenstvím, jest nárok touto exekucí vymáhaný uznati ve smyslu § 1416 obč. zák. za zaniklý a bylo žalobě vyhověli.

Citace:

č. 133. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 292-293.