Č. 2488.

Řízení před nss-em: * K okolnosti, zda trestní nález, potvrzený rozhodnutím, jež jest bráno v odpor stížností k nss-u, vydán byl v první stolici příslušným úřadem, přihlížeti jest ex offo. Trestní právo policejní. — Sčítání lidu. I. Trestní kompetence státních úřadů policejních vztahuje se na přestupky předpisů v oboru takových odvětví veř. správy, jichž provádění vůbec spadá do pravomoci uvedených úřadů, a na přestupky, ohledně nichž jejich kompetence byla výslovně stanovena. — II. Policejní pohraniční
expositura ve Znojmě (Znojmo-nádraží) není příslušná trestati přestupky § 4 zák. o sčítání lidu č. 256/20.
(Nález ze dne 14. června 1923 č. 3085 1.
Věc: Ing. Walter S. a spol. v R. (adv. Dr. Frat. Wien-Claudi z Prahy) proti zemské správě politické v Brně o přestupek zákona o sčítání lidu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: Nálezy policejní pohraniční expositury ve Znojmě-nádraží z 15. a 16. února 1921 odsouzení byli st-lé pro přestupek § 4 zák. z 8. dubna 1920 č. 256 Sb., spáchaný tím, že se zúčastnili v době sčítání lidu hromadné výpravy německých studentů z Vídně do Znojma, kterou měla býti porušena úplnost a správnost sčítání lidu, a to první dva každý k pokutě 200 K a vězení v trvání 10 dnů, ostatní k pokutě 100 K a k vězení v trvání 5 dnů. Nálezy tyto byly potvrzeny rozhodnutími zsp-é v Brně z 12. května 1922, ježto skutková podstata přestupku jmenovaným za vinu kladeného jest prokázána.
Rozhoduje o stížnostech, podaných do těchto rozhodnutí, musel se nss obírati především námitkou, kterou vznesl při veřejném ústním líčení zástupce Waltera S., že policejní pohraniční expositura ve Znojmě-nádraží nebyla příslušnou k vynesení trestního nálezu. Otázkou tou zabývati se musel soud, ač námitka není obsažena v písemné stížnosti, vzhledem k předpisu § 6, odst. 2. zákona z 22. října 1875 č. 36 ř. z. ex 1876, poněvadž jde o posouzení, zda nebyly porušeny podstatné zásady řízení správního, když podle tohoto tvrzení v první stolici rozhodl nepříslušný úřad a zsp nepřihlížejíc k tomu, potvrdila nález vydaný nekompetentním úřadem. Z tohoto důvodu bude také nutno, aby k výsledku rozboru této otázky přihlédnuto bylo nejen pokud jde o stížnost W. S., nýbrž i st-lů ostatních.
§ 4 zák. z 8. dubna 1920 č. 256 Sb. stanoví, že úmyslná jednání a opomenutí, kterými se porušuje neb ohrožuje správnost sčítání, pokud sama o sobě nebo ve spojení s jinými činy nespadají pod trestní zákon, se trestají politickými úřady první stolice. Že i státní
policejní úřad jest úřadem politickým, stanoví výslovně § 3 zásad pro organisaci policejních úřadů, schválených nejvyšším rozhodnutím z 10. července 1850 (sr. vyhlášku č. 142 z. z. pro Čechy z r. 1850).
§ 43 zásad praví, že působnost těchto úřadů se upravuje zvláštními instrukcemi. Pokud jde o jejich kompetenci trestní, stanoví § 2 min. nař. z 3. dubna 1855 č. 61 ř. z., že náleží zeměpanským policejním úřadům vyšetřování a trestání přestupků označených v § 1 — totiž takových, které nespadají pod všeobecný trestní zákon a ohledně nichž není řízení zvláštními předpisy výslovně přikázáno jiným úřadům — pokud se týkají odvětví místní policie, která jest do působností těchto úřadů (t. j. policejních) přikázána; § 6 téhož nařízení zachovává v platnosti trestní kompetenci policejních úřadů, zakládající se na zláštních zákonech a nařízeních.
Z toho jest patrno, že trestní kompetence policejních úřadů se
vztahuje na přestupky předpisů v oboru takových odvětví veřejné správy, jichž provádění vůbec spadá do jejich působnosti, a na přestupky, ohledně nichž byla zvlášť výslovně stanovena.
Podle výnosu zsp-é v Brně z 14. ledna 1919 č. 616 pres. zřízena byla policejní pohraniční expositura ve Znojmě-nádraží za účelem stálé kontroly cestovních dokladů na zemských hranicích proti cizině a dohledu nad vykonáváním předpisů o hlášení vůbec a zejména o hlášení cizozemců ve smyslu § 6 min. nař. z 26. září 1916 č. 329 ř. z. Jiné funkce jí přikázány nebyly.
Při takovémto vymezení působnosti jmenované expositury nelze ovšem přiznati, že by také stíhání a trestání jednání uvedených v § 4 zák. z 8. dubna 1920 č. 256 Sb., která nejsou v nijaké souvislosti s agendami svěřenými oné exposituře, spadalo do její kompetence. Proto jest důvodnou námitka svrchu uvedená.
Nebylo-li v první stolici v trestních věcech, o které tu jde, rozhodnuto úřadem kompetentním, pak nedostávalo se žal. úřadu pro jeho instanční věcné rozhodování potřebného substrátu, který by podati mohl jen nález vydaný v mezích příslušnosti prvé stolice a právní účinnosti schopný. Žal. úřad však rozhodl bez tohoto podkladu, mylně jej spatřuje v nálezech policejní pohraniční expositury, a proto se příčí jeho rozhodnutí zákonu, takže je bylo zrušiti dle §u 7 zák. o ss.

Stejně nález z 27. června 1923 č. 3846.

Citace:

č. 2488. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 269-271.