Sanace vídeňské Kreditky. Ještě nevymizel dojem, který po sobě zanechal úpadek Bodenkreditky a již opětně byla veřejnost překvapena zprávou, že rakouská Kreditka, ústav, který byl považován za pilíř středoevropského bankovnictví, ocitl se v situaci, že jeho ztráty převýšily daleko jeho vlastní prostředky. Vezmeme-li v úvahu, že jako každý řádný peněžní ústav disponovala Kreditka jistě značnými skrytými reservami, možno její ztráty považovati za vskutku ohromné. Bylo a jest jasno, že mohutná bankovní organisace, kterou převzalo nynější malé Rakousko po velké staré monarchii, nedala se v celém svém rozsahu i za změněných poměrů udržeti, a že tato organisace musila se smrštiti tak, aby odpovídala zúženému okruhu své působnosti. Tento zmenšovací proces, který si okolnosti vynucovaly, byl značně komplikován tím, že celé hospodářství rakouské se ocitlo v přerodu a že podobně jako banky bylo i je nutno přizpůsobiti nové základně. Ztráty, které z tohoto přizpůsobování vyplývaly, byly při středoevropském systému financování průmyslu a obchodu bankami přesunovány na banky. Že ani mezinárodní krise nezůstala bez vlivu, jest přirozeno. To by byla asi všeobecná příčina krise Kreditky. Příčinou speciální jest, že Kreditka jako nejmohutnější ústav rakouský přirozeným vývojem stala se posledním článkem řetězu fusí, které restrikce rakouského bankovnictví sebou přinášela. Banky, které fusionovaly, resp. které byly nuceny fusionovati, činily tak proto, poněvadž ztratily možnost z vlastních sil se udržeti. To ovšem znamená, že banka, která je přebírala, i když sama o sobě byla snad bez vady, nevyhnula se tomu, aby nepřevzala s fusovanou bankou i část rozkladného prvku, na který fusovaná banka chřadla. Čím více fusí, tím více se tento rozkladný prvek kumuloval a tím více ohrožoval zdravé jádro přejímajícího ústavu. Bylo by velmi mylné domnívati se, že těmito fusemi tvořil se ústav větší než byl ústav původní. Naopak přejímané ústavy potenci přejímajícího ústavu stále seslabovaly, až konečně jej přivedly do stejné situace, jako samy byly před fusí. Rozkladný prvek mohl býti různé povahy: neprosperující průmyslový koncern, špatné vedení, vysoká režie. Zdá se, že u Kreditky přicházely v úvahu všechny tyto momenty. Zajímavý jest způsob, jakým se provádí sanace Kreditky. V prvé řadě překvapuje, že celá věc až do oficielního komuniké zůstala v tajnosti. Svědčí to ovšem především o disciplině a vysoké úrovni vídeňského tisku, který dal přednost hospodářské a státní nezbytnosti před sensací. Ale i po uveřejnění oficielního komuniké byly kritiky vídeňského tisku velmi střízlivé a jejich uklidňující ráz vykonal zřejmě nejen v Rakousku, nýbrž i v cizině svoje poslání.
Lepař.