Zásobování (řízené hospodářství).

1. Pojem: Zásobování — řízené hospodářství — plánované hospodářství. 2. Stručný přehled o poválečné hospodářské soustavě v ČSR. a) Košický program — b) hlavní hospodářská opatření v letech 1945 a 1946 — c) budovatelský program třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků — d) zákon o dvouletém hospodářském plánu — e) důležitější legislativní opatření hospodářské povahy v roce 1946 a 1947.
1. Pojem: Zásobování — řízené hospodářství — plánované hospodářství.
Zásobami rozumíme množství statků, surovin, polotovarů a hotových výrobků, držených pohotově a určených pro budoucí potřebu a spotřebu. Zásobování jest pak soustava hospodářských aktů, které účelně upravují a zajišťují plynulé dodávky spotřebních statků spotřebitelům a výrobních a investičních statků výrobcům se zřetelem na uspokojení okamžité i očekávané budoucí potřeby a spotřeby. V tomto širším slova smyslu jest tedy zásobování činností především distribuční; souvisí však velmi úzce s výrobou i spotřebou, jejichž volumen citelně ovlivňuje a vykonává vliv i na intensitu pomocné činnosti, zejména na dopravu, soustavu úvěrovou a pojištění. Pojem zásobování sám o sobě nevyžaduje, aby šlo o soustavu vrchnostenských a jiných veřejnoprávních aktů, ať legislativních či administrativních. Zahrnuje naopak popsanou činnost kteréhokoliv hospodářského subjektu, na př. podniku, závodu, ale i jedince nebo skupiny jedinců. V tomto širším slova smyslu není zásobování stejnoznačným pojmem s výrazem řízené hospodářství. V užším slova smyslu však bývá obou pojmů užíváno promiscue; zejména to platí o výrazech zásobování lidu nebo veřejné zásobování a pod. U těchto výrazů jde o označení činnosti veřejnoprávních subjektů a o akty povahy vrchnostenské, které zahrnují nejen distribuci, nýbrž zasahují přímo nebo nepřímo i do výrobní činnosti jednotlivých hospodářských subjektů ve státě a projevují se i na poli regulace spotřeby a ostatních pomocných činností hospodářských. Každé hospodářství musí míti svůj účel a musí býti řízeno a vykonáváno se zřetelem na tento předem vytčený cíl. To platí přirozeně i o souhrnu všech hospodářství ve státě, tedy o t. zv. národním hospodářství. V širším slova smyslu zahrnuje tedy pojem řízené hospodářství soubor vrchnostenských aktů, jimiž se usměrňují podmínky pro výkon hospodářské činnosti jednotlivých hospodářských subjektů ve státě. Spadaly by sem tedy především vedle příslušných předpisů práva občanského, obchodního, směnečného a šekového též ustanovení práva živnostenského, právo vodní, stavební, dopravní, úprava pracovního poměru, soustavy úvěrové, pojištěni a pod. Tato veřejnoprávní činnost státu jest však prostým důsledkem dělby a pokračující specialisace hospodářské činnosti; jest zcela běžnou a vyskytuje se zásadně v každé hospodářské soustavě, protože jakákoliv spořádaná hospodářská činnost jest bez ní prostě nemyslitelná. Mluvíme tu o kolejích hospodářské činnosti, jejichž vymezení jest úkolem státní správy. Řízeným hospodářstvím v užším slova smyslu pak označujeme soubor vrchnostenských aktů, jimiž se upravuje hospodářská činnost ve státě podle potřeby veřejného zájmu. Zkušenosti z doby válečné a z doby těžkých hospodářských a sociálních krisí ukázaly názorně potřebu a výhody řízené hospodářské činnosti ve státě, upravované a koordinované s vyššího hlediska veřejného zájmu. Soubor těchto legislativních a administrativních vrchnostenských opatření, jimiž se zjednává a zajišťuje uplatnění veřejného zájmu v činnosti hospodářských subjektů ve státě a jimiž se s tohoto hlediska tato činnost upravuje a koordinuje, jest řízené hospodářství v objektivním slova smyslu (veřejné právo hospodářské). Toto řízené hospodářství ponechává zásadně iniciativu a vlastní hospodářskou činnost jednotlivým hospodářským subjektům. Pojmově nevyžaduje zrušení soukromého vlastnictví k výrobním a provozním prostředkům. Uplatňují se v něm zejména hlediska racionalisační, normalisační a typisační. Zásadně jest řízené hospodářství možné i v individuálních soustavách hospodářských, liberálně kapitalistické a také v soustavě národní kooperativy. Výmluvným příkladem jest tu epocha Rooseveltova New Deal nebo řízené hospodářství válečné v jednotlivých státech za první a druhé světové války a do jisté míry i některé mezinárodní úpravy, zejména v oboru práva pracovního a v poslední době na př. Brettonwoodské dohody o Mezinárodním fondu měnovém a o Mezinárodní bance pro obnovu a rozvoj, jakož i pokus o mezinárodní úpravu světového obchodu a plné zaměstnanosti atd. Je-li řízené hospodářství v podstatě jen koordinací činnosti hospodářských subjektů ve státě s hlediska veřejného zájmu, jest třeba je odlišiti od hospodářství plánovaného, které na rozdíl od pouhé koordinace stanoví závazně rozsah a způsob výroby, distribuce a po př. i spotřeby a určuje v konečné fázi činnost všech hospodářských subjektů ve státě nikoliv jako pouhý pracovní program, ale jako závazný úkol, který jest nutno splniti za účelem dosažení předem stanoveného cíle. Plánované hospodářství není myslitelné v individualistické hospodářské soustavě liberálně kapitalistické a může se uplatniti jen z určité části v soustavě národní kooperativy nebo v takových smíšených soustavách, kde hospodářství spotřební (domácnosti) jsou zachovány beze změny, kde však výrobní sektor (podniky) tvoří buď výlučně podniky státní nebo národní kooperativu s ústředním vedením. Hospodářský plán v těchto soustavách jest jen plánem výrobním, ač jest přirozeně ovlivňován ohledy na spotřebu, kterou však neplánuje přímo, nýbrž jen nepřímo ovlivňuje. Plánované hospodářství uplatňuje se optimálně v solidaristických soustavách, kde plně a závazně reguluje jak sektor výroby, tak sektor spotřeby a veškerou činnost hospodářskou ve státě. Poválečný vývoj v jednotlivých státech vyvolal řadu těžkých a aktuálních hospodářských problémů, jakými jsou na př. otázky hospodářské obnovy (rekonstrukce), převedení výroby na mírovou výrobu (rekonverse), úpravy pracovního trhu (umístění a přeškolení pracovních sil), komplikované otázky cenové a mzdové politiky a pod. Žádný stát se proto nemůže dnes vyhnouti řešení hospodářských problémů, které svojí povahou a také svým rozsahem se staly součástí účelné správy veřejných věcí a které tedy třeba řešiti ve sféře veřejné moci. Není dnes jediného státu, který by mohl upustiti od více nebo méně intensivních zásahů do věcí hospodářských. Západní státy dávají dosud přednost opatřením povahy řídící a kontrolní, jež provádějí váhavě a pod úhrozou aktuálních nebo očekávaných hospodářských a sociálních nesnází. Jiné státy, zejména východní a ve střední a jihovýchodní Evropě, přiklonily se naproti tomu k soustavě hospodářství plánovaného anebo aspoň k soustavám smíšeným, dopouštějícím hospodářské plánování, protože hospodářský plán se jim jeví jako účinný prostředek k zjednání hospodářského pořádku a k zvýšení životní úrovně a k zajištění hospodářského blahobytu národa. Plánované hospodářství jest již tradicionálně vžito v SSSR; bylo však dnes již přijato jako základ hospodářské soustavy i v ČSR, Polsku, Maďarsku, Jugoslavii, Rumunsku a v Bulharsku.
2. Stručný přehled o poválečné hospodářské soustavě v ČSR.
a) Košický program.
V letech nesvobody 1938—1945 způsobili němečtí okupanti v hospodářství ČSR hluboké strukturální změny, aby výrobu i spotřebu na tomto území násilně upravili podle potřeb svého válečného potenciálu. Československá vláda vracejíc se ještě před koncem války z ciziny do vlasti v dubnu 1945 stála před úplným rozvratem hospodářských poměrů. Válečná litice, která se v posledních měsících války osudově přehnala přes území republiky, způsobila další nesmírné hospodářské škody a dovršila hospodářský rozvrat. Chápajíc správně svůj úkol, první vláda Národní fronty Čechů a Slováků vytyčila ve svém Košickém programu, vyhlášeném 5. dubna 1945 jako jeden ze svých prvních a hlavních úkolů obnovení hospodářského života, rozrušeného okupanty a zrádci, znovu výstavbu nepřítelem zničených hodnot, rychlé znovuoživení výroby, jak pro potřeby trvající války, tak pro civilní obyvatelstvo a zajištění práce a výdělku pro všechny osoby práce schopné. V bodě 12. tohoto programu čteme s plným porozuměním, že vláda jest si vědoma, že její výše vytčený úkol bude vyžadovati velkého úsilí všeho lidu a všech jeho organisací a že vláda bude se při jeho řešení opírati o tvůrčí iniciativu nejširších vrstev národa. Doslovně se praví v programu toto: Vláda se bude zejména snažiti uvést do chodu všechny zastavené podniky a přizpůsobit jejich výrobu potřebám války a zásobám surovin.
Provést opravu budov a strojového zařízení v poškozených podnicích a organisovat nejúčinnější využití po ruce jsoucích strojů.
Mobilisovat existující zásoby surovin všech druhů, organisovat jejich další výrobu z místních prostředků a provést jejich účelné rozdělení na jednotlivá odvětví průmyslu a jednotlivé podniky.
Organisovat dobývání topiva z místních zdrojů a starat se o jeho účelné rozdělení. Rychle uvést do provozu veřejné i soukromé elektrárny, plynárny a jiné komunální podniky a zdroje energie.
Znovuzřídit poštovní, telegrafní, telefonní a radiové spojení (telekomunikační), vybudovat dálkovou i místní dopravu, zejména dovoz potravin z vesnic do měst, a mobilisovat k tomu cíli všechny po ruce jsoucí dopravní prostředky.
Pomáhat rolníkům, domkářům, živnostníkům a dělníkům na vesnicích i ve městech při opravě nebo znovuvýstavbě rozrušených obytných domů a hospodářských budov přidělením stavebních hmot a poskytnutím levných úvěrů a peněžních podpor. Provádět rekonstrukci a opravu poškozených veřejných budov, vojenských ubikací, úřadů, škol, nemocnic a pod.
Podporovat soukromou iniciativu podnikatelů, řemeslníků a jiných výrobců pomocí úvěrů, přídělů surovin, zadáváním objednávek a zajištěním odbytu hotových výrobků.
V podnicích, které budou vzaty pod národní správu, dosadit schopné a iniciativní technické a obchodní vedení, které by zajistilo úspěšný provoz podniků pod všeobecným vedením státních a hospodářských orgánů.
Podporovat oživení a rozmach solidního soukromého i družstevního obchodu poskytováním peněžního úvěru a zboží a potíráním spekulace a lichvy.
Postavit celý peněžní a úvěrový systém, klíčové podniky průmyslové, pojišťovnictví, přírodní a energetické zdroje pod všeobecné státní vedení a do služeb znovuvýstavby národního hospodářství a znovuoživení výroby a obchodu.
V oboru cenové politiky slibuje Košický program v bodu 13., že vláda stanoví pevné a širokým vrstvám národa dostupné ceny na normované příděly nejdůležitějších potravin, který si může každý doplňovati svobodným nákupem na volném trhu. Budou sice stanoveny nové pevné normy na povinné dodávky zemědělských výrobků za pevné ceny podle velikosti hospodářství, rozměru a jakosti půdy jednotlivých majitelů zemědělských usedlostí, aby stát měl možnost zásobit levnými potravinami armádu, dělnictvo a jiné městské pracující obyvatelstvo. Po vyplnění těchto minimálních povinností bude však míti každý zemědělec možnost volně nakládati s přebytky své výroby v rámci stanovených cen. Na poli sociální politiky slíbila košická vláda, že se bude ze všech sil snažit, aby všichni práce schopní muži a ženy měli možnost práce a výdělku podle svého výkonu. Pracovní doba, mzdy a jiné pracovní podmínky budou zabezpečeny kolektivními smlouvami a chráněny zákonem. Pro ženy i mládež bude uplatněna zásada stejné mzdy za stejnou práci. Všichni pracující mají býti zabezpečeni pro případ nezaměstnanosti, nemoci, úrazu, invalidity i staroby a tato péče bude postupně rozšířena i na osoby samostatně činné, pokud nemají jiných existenčních možností. Stát bude se vydatně starati o matku a dítě a výdaje na sociální pojištění všech druhů budou napříště hrazeny v rámci celkového státního rozpočtu. Všichni zaměstnanci pracující fysicky i duševně budou míti právo sdružovati se dobrovolně v odborových organisacích a volit svobodně své představitele. V závodech, v dílnách a v úřadech budou si zaměstnanci svobodně voliti závodní výbory resp. záv. důvěrníky. Odborové organisace a závodní výbory budou pravoplatnými zástupci zaměstnanců před soukromými podnikateli i před veřejnými úřady ve všech otázkách mzdové, pracovní a sociální politiky. Na jiných místech svého programu oznamuje košická vláda řadu opatření k zajištění a konfiskaci majetku nepřátel a zrádců a zavedení národní správy do tohoto majetku. Prohlašuje dále, že do družstevních podniků a organisací všech druhů (zemědělských, konsumních, peněžních atd.) bude ihned dosazena dočasná národní správa, dokud samo členstvo dotyčného družstva nebude míti možnost demokratickou cestou si z voliti správu novou. Slibuje se provedení nové pozemkové reformy a rozdělení půdy mezi drobný zemědělský lid, zřízení národního pozemkového fondu, rolnických komisí, organisování družstev pro společné používání budov a inventáře malozemědělci. Půda bude dána do plného vlastnictví přídělci za mírnou úplatu, určenou na účely zvelebení zemědělství nebude převyšovati hodnotu průměrné jednoroční až dvouroční sklizně (podle bonity půdy) a bude rozděleno na splátky až do 15 let. V případech hodných zřetele vláda upustí i od této úplaty.
Z těchto doslovně citovaných pasáží košického programu jest zřejmo, že jeho hospodářská část předpokládala jako stěžejní zásadu nové hospodářské soustavy jen princip vrchního řízení a kontroly veřejnou mocí hospodářské činnosti ve státě, a to jak pro dočasné úkoly rekonstrukce a rekonverse, tak ve výrobě průmyslové, řemeslné i zemědělské, i na poli sociální politiky, zejména při úpravě pracovních poměrů v politice mzdové a cenové. Regulace spotřeby co do přídělů i cen byla myšlena jen jako zcela přechodná, byla omezena jen na nejdůležitější potraviny a zaručovala svobodné doplňování přídělu volným nákupem na volném trhu. Košický program jest tedy typickým příkladem systému řízeného hospodářství, usměrňování a koordinace v hospodářské činnosti, převážně jen výrobní. I klíčové podniky průmyslové, peněžnictví a pojišťovnictví a úvěrový systém, přírodní a energetické zdroje měly býti podle tohoto programu dány jen pod všeobecné státní vedení k účelům hospodářské rekonstrukce a rekonverse.
b) Hlavní hospodářská opatření v letech 1945 a 1946.
Hospodářská část Košického programu byla československou vládou uváděna v život především podle předpisů o prozatímním výkonu zákonodárné moci a proto bylo před ustavením se Prozatímního národního shromáždění užito k tomu cíli formy buď dekretů nebo ústavních dekretů presidenta republiky nebo vládních nařízení, vydávaných podle § 138 zákona č. 131/36 Sb. o obraně státu. Dekrety presidenta republiky byly později podle ústavního zákona č. 57/46 Sb. Národním shromážděním schváleny a vybaveny mocí zákona a jsou tedy, stejně jako jiné zákony, platnou součástí československého právního řádu. Při právní nejistotě, která po skončení války a vítězné revoluci nastala, bylo nutno uděliti v prvé řadě dalekosáhlé zmocnění jednotlivým ministrům, aby mohli zdolati nejnaléhavější úkoly a položiti základ pro další právní usměrnění hospodářského života. Takového zmocnění se dostalo především podle vládního nařízení č. 10/45 ministru výživy. Ministr výživy byl zmocněn, aby k zajištění výživy obyvatelstva Československé republiky činil v dohodě se zúčastněnými ministry veškerá nutná opatření, týkající se výroby, oběhu a spotřeby potravin a poživatin zejména řídil podchycení výrobků původu rostlinného a živočišného, sloužící k výživě, určoval výrobky, které možno odbírati jen na odběrní doklady, ustanovoval pro jednotlivá období dávky potravin a poživatin a pečoval o jejich spravedlivé a rovnoměrné rozdělování. Toto zmocnění bylo později nahrazena dekretem presidenta republiky č. 118/45 o opatřeních v řízení vyživovacího hospodářství, kde byl rozsah zmocnění ministra výživy nově formulován (srov. § 1). Zmocnění ministra výživy nebylo časově omezeno. Ministru zemědělství se dostalo podobného zmocnění vládním nařízením č. 55/45. Byl zmocněn, aby k zajištění zemědělské výroby rostlinné, živočišné a lesní včetně myslivosti činil v dohodě se zúčastněnými ministry všechna nutná opatření, týkající se této zemědělské výroby. Toto zmocnění bylo časově omezeno do 31. července 1946, pak nebylo obnoveno, poněvadž další opatření se již dála v rámci dvouletého hospodářského plánu. Ministr průmyslu byl zmocněn dekretem presidenta republiky č. 109/45 o řízení výroby, aby za účelem docílení plynulého chodu podniků, jejich hospodárného, stejnoměrného a plánovitého provozu a řádného zásobování obyvatelstva řídil těžbu, opatřování surovin, polotvarů, pomocných látek, strojů, energie a jiných zařízení, výrobu i odbyt. Podle § 2 může ministr průmyslu zejména stanoviti rozsah a způsob těžby, výroby, zpracování a opracování, oprav, dodávek a odbytu, způsob opatřování a příděly surovin, polotovarů, pomocných látek, strojních a jiných zařízení podniků, energie a nakládání s nimi, účelné využití podniků, druh, jakost a označení výrobků, dodávkové, odběrní a skladovací povinnosti, podmínky dodávek, odběru a soutěže; může stanoviti povinnost hlásiti skutečnosti, rozhodné pro řízení těžby, výroby a odbytu zejména o zásobách surovin, polotovarů, zboží a pomocných látek, povinnost a způsob zápisů o těžbě, výrobě a odbytu, potřebných pro kontrolu stanovených opatření, jakož i způsob vedení obchodních knih za součinnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu, může uložiti povinnost ke sdružení podniků za účelem úpravy těžby, výroby a odbytu a může ukládati dávky k úhradě nákladů, spojených s prováděním stanovených opatření. Svá opatření činí ministr vyhláškou v Úředním listě, na Slovensku je vydává v dohodě s pověřencem pro průmysl a obchod a jde-li o opatření významu celostátního, činí je rovněž v dohodě s tímto pověřencem. Hospodářská organisace a trhová sdružení jsou povinna spolupůsobiti při výkonu tohoto zmocnění ministra průmyslu, stejně jako místní, okresní i zemské národní výbory. Také toto zmocnění není časově omezeno a svým rozsahem ve značné míře vystupuje z pojmů řízeného hospodářství, protože může velmi citelně zasahovati a závazně upravovati všechny druhy výše uvedené hospodářské činnosti. Dalším dekretem presidenta republiky č. 113/45 byl zmocněn ministr zahraničního obchodu, aby upravoval, řídil a kontroloval dovoz, vývoz a průvoz zboží všeho druhu a rozhodoval v dohodě s Národní bankou československou o úhradách, potřebných k jeho dovozu. Může zejména naříditi, že dovoz a vývoz nebo průvoz zboží jest bez povolení nebo povolovacího potvrzení ohlášky ministerstva zakázán, může určiti rozsah a podmínky povolení nebo povolovacího potvrzení ohlášky a vázati je na příkazy, vydávati v rámci své působnosti příkazy a zákazy pro nákup zboží v cizině a pro prodej a uskladnění zboží, které jest určeno k vývozu, kontrolovati při vývozu a dovozu jakost, cenu a úpravu zboží, jakož i shoduje-li se obsah zásilky s průvodními listinami; může konečně určovati — s výjimkou předmětů státního monopolu — obchodníky a firmy, kteří budou oprávněni prováděti dovozní, vývozní, nebo průvozní obchody se zbožím všeho nebo určitého druhu, může udělené oprávnění omeziti nebo je odníti a konečně může stanoviti, vybírati poplatky za udělená povolení, může poplatek snížiti nebo prominouti, nebo zaplacený poplatek zcela nebo zčásti vrátiti. Také toto zmocnění není časově omezeno. Se zřetelem na pozdější dvouletý hospodářský plán bylo vydáno další nařízení č. 170/47 o organisaci a řízení zahraničního obchodu k zabezpečení úkolů, stanovených dvouletým hospodářským plánem. Dekretem 93/45 Sb. byl konečně zmocněn ministr sociální péče, aby až do vydání nových předpisů o organisaci pojištění činil nutná opatření organisační v ústavech a zařízeních, sloužících sociálnímu pojištění (zaopatření) zaměstnanců. Těmito zmocněními byl tedy dán právní základ k řízení hospodářského života v osvobozeném státě. Základ nové hospodářské soustavy a budoucího hospodářského plánování však shledáváme zejména v dekretu presidenta republiky č. 63/45 Sb. o hospodářské radě a ve vládních nařízeních č. 144/45 Sb. o složení, organisaci a způsobu činnosti generálního sekretariátu Hospodářské rady a č. 145/45 Sb. o složení, organisaci a působnosti státního úřadu plánovacího. V těchto předpisech jsou uloženy základy pro hospodářské plánování ve státě. Citovaný dekret zřizuje pro přípravu a koordinaci opatření a rozhodnutí vlády ve věcech hospodářských Hospodářskou radu jako pomocný orgán vlády. Všechna usnesení a opatření Hospodářské rady podléhají schválení vlády. Jako hospodářské věci definuje dekret věci výroby, distribuce a spotřeby nejen hmotných statků, ale i služeb (úkonů). Hospodářské radě předsedá předseda vlády nebo jeden z jeho náměstků podle pořadí, které určí předsednictvo vlády. Členy Hospodářské rady jsou ministři: financí, průmyslu, vnitřního obchodu, zahraničního obchodu nebo státní tajemník v tomto ministerstvu, ministři zemědělství, výživy, dopravy, pošt a ministr sociální péče, dále guvernér Národní banky, pak zástupce Slovenské národní rady, Ústřední rady odborů, Ústřední rady družstev a Jednotného svazu zemědělců. Tyto čtyři členy jmenuje vláda na návrh příslušných institucí. K jednání o věcech státního hospodářství, jmění nebo dluhu má býti přizván předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu s hlasem poradním. Předseda Hospodářské rady může přizvati s poradním hlasem do schůze Hospodářské rady odborníky a znalce hospodářského a sociálního života. Členství v Hospodářské radě je funkcí čestnou a členové i přizvané osoby jsou povinni zachovávati úplnou mlčenlivost o jednání Hospodářské rady, pokud nebyli předsedou této povinnosti zproštěni. Hospodářská rada má zejména zjednávati a udržovati přehled o celkovém hospodářském stavu ve státě, vypracovati hospodářský plán ve všech oborech hospodářského života a běžně jej doplňovati. Jí náleží též navrhovati konkretní opatření a konkretní úkoly za účelem provedení hospodářského plánu. Toto oprávnění jest do jisté míry dotčeno pozdějším ustanovením zákona č. 192/46 o dvouletém hospodářském plánu. Hospodářská rada vykonává svoji působnost skrze generální sekretariát Hospodářské rady, který jest přímo podřízen předsedovi vlády a podle vládního nařízení č. 144/45 jest zřízen u úřadu předsednictva vlády a tvoří jeho samostatnou složku. V čele generálního sekretariátu jest generální sekretář Hospodářské rady a jeho náměstek; oba jmenuje a odvolává president republiky na návrh vlády. Přitom jest stanoveno alterování těchto funkcionářů podle národnosti, takže je-li generálním sekretářem Čech, jest jeho náměstkem Slovák a naopak. Generální sekretář účastní se na pozvání předsedy vlády s poradním hlasem schůzí vlády, pokud jedná o předmětech, které spadají do oboru působnosti Hospodářské rady, jest stálým referentem Hospodářské rady a předsedou komise odborníků, která jest zřízena podle § 7 dekretu u generálního sekretariátu z představitelů hospodářského života. Generální sekretář může zříditi u generálního sekretariátu stálé nebo dočasné komise a jmenovati jejich členy. Generální sekretariát opatřuje plnění a zabezpečení úkolů Hospodářské rady, připravuje její jednání a jednání komise odborníků, přesvědčuje se o postupu prací technických orgánů Hospodářské rady, vede evidenci provádění usnesení Hospodářské rady, která vláda schválila, a plní všechny úkoly, které mu přikáže vláda, předsednictvo vlády, předseda vlády nebo Hospodářská rada. Koná také šetření, souvisící s přípravou hospodářského plánu, reviduje jeho provádění (revisní činnost) a uplatňuje také racionalisační zásady v hospodářství (organisační činnost). Veřejné úřady, ústavy, podniky a orgány a hospodářské organisace jsou povinny vyhověti dožádání Hospodářské rady, informují ji o postupu svých prací, a předkládají jí svůj program zákonodárných prací a všeobecných i konkretních opatření zásadního rázu, pokud mohou míti vliv na hospodářský život. Hospodářská rada má sestaviti z předložených dílčích programů celkový program úkolů, který je po schválení vládou pro příslušné úřady a hospodářské organisace závazný. Každý jest povinen podávati správně, pravdivě a včas všechny údaje a zprávy, které od něho požaduje generální sekretariát nebo státní úřad plánovací pro potřeby své služby, nejde-li o skutečnosti, jež mají zůstati utajeny pro obranu státu. § 10, odst. 2 dekretu vybavuje pak revisní orgány generálního sekretariátu dalekosáhlou pravomocí kontrolní a zaručuje jim při výkonu služby stejnou ochranu jako orgánům veřejným. Technickou složku plánovacích úkolů Hospodářské rady obstarává jako její orgán Státní úřad plánovací, jehož složení, organisaci a působnost určuje blíže nařízení č. 145/45 Sb. Dalšími technickými orgány Hospodářské rady jsou: Státní úřad statistický a nejvyšší úřad cenový. Postup při sdělávání hospodářského plánu jest upraven v § 6 vládního nařízení č. 144/45. Návrhy hospodářského plánu vypracuje státní úřad plánovací podle směrnic, které vydá Hospodářská rada. Generální sekretariát přezkoumá event. za součinnosti komise odborníků a jiných komisí, zda návrh odpovídá směrnicím, vydaným Hospodářskou radou a dbá přitom, aby rozdílná stanoviska byla uvedena v soulad. Pak předloží návrh spolu s případnými pozměňovacími návrhy a stanoviskem komisí Hospodářské radě, jejíž usnesení vyžaduje schválení vládou. Tento postup nebyl při sdělávání dvouletého hospodářského plánu zachován. Dvouletý plán vznikl mimo rámec tohoto právního mechanismu dekretu 63/45 Sb., jak bude níže vylíčeno, a uskutečnil se postupem formálně zjednodušeným. Poznamenati jest, že t. č. jest zřízeno u generálního sekretariátu Hospodářské rady vcelku 18 pracovních komisí (zemědělská, průmyslová, stavební, dopravní, pro industrialisaci Slovenska, pro podporu hospodářsky slabých krajů, komise pro hospodářství s uhlím, pohonnými látkami, energetikou a surovinami, pro mobilisaci pracovních sil, komise investiční, cenová a mzdová, finanční a měnová, pro reformu veřejné správy, skupina propagační a informační, komise legislativní, komise pro zahraniční obchod, komise pro reformu hospodářské samosprávy, komise pro výživu a komise pro výzkum národní spotřeby). Komise odborníků podle § 7 dekretu 63/45 byla nahrazena usnesením vlády ze dne 16. července 1946 zvláštní komisí odborníků pro přípravu dvouletého hospodářského plánu, která byla později ustavena jako Ústřední plánovací komise a pověřena některými úkoly podle zákona č. 192/46 o dvouletém hospodářském plánu. Vedle uvedené ústřední plánovací komise a zmíněných již pracovních komisí podle § 6 dekretu 63/45 jsou zřízeny u generálního sekretariátu ještě některé další komise, jejichž úkolem jest připraviti provádění zákona č. 116/46 o jednotném početnictví a prováděcího nařízení č. 205/46, dále komise pro racionalisaci v zemědělství a pod. a instituce t. zv. oblastních pozorovatelů pro přímou místní službu v jednotlivých oblastech.
Uvedenými předpisy byl vytvořen právní základ pro přechod od systému řízeného hospodářství k soustavě plánovaného hospodářství. To bylo umožněno ještě více čtyřmi dekrety o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků (č. 100/45), o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského (č. 101/45), o znárodnění akciových bank (č. 102/45) a o znárodnění soukromých pojišťoven (č. 103/45) resp. statuty, které byly vydány k provedení těchto dekretů (srov. č. 6, 77, 215/46). Předtím bylo dekretem č. 56/45 Sb. provedeno znárodnění v oboru filmové výroby. Tím byla převedena velká část výroby a vlastnictví výrobních prostředků do rukou veřejné správy buď formou znárodnění zestátněním nebo znárodnění združstevněním. Stejně byly převedeny i hlavní instituce peněžnictví a soukromého pojištění. Protože železniční přeprava byla již dříve provozována jako státní podnik, byla takto vytvořena u nás smíšená hospodářská soustava, sestávající ze sektoru veřejnopodnikového (podniky státní, samosprávní a národní), družstevního a soukromopodnikového.
Co do jiných opatření hospodářské povahy jest třeba se zmíniti především o tom, že instituce hospodářské samosprávy, ústřední svazy s jejich odborným a územním členěním a trhové svazy zůstaly zatím zachovány a že jejich další existence a činnost bude upravena později předpisy o hospodářské samosprávě. Organisace práce byla upravena především zrušením okupantských pracovních úřadů a zrušením pracovních poměrů, které vznikly z důvodu nasazení. Záhy však se ukázalo nutným zříditi nové úřady ochrany práce a podrobiti vznik i zánik pracovního poměru úřední evidenci a případně úřednímu rozhodování. Koaliční právo zaměstnanců bylo zajištěno dekretem č. 104/45 o závodních (zaměstnaneckých radách) a prováděcím nařízením k němu č. 216/46 Sb. V období 1945 a 1946 jest třeba se zmíniti ještě o opatřeních za účelem ozdravění měny a odčerpání přebytečné kupní síly, o opatřeních na poli politiky cenové a konečně o úpravě osidlování na území republiky, z něhož byli odsunuti Němci a Maďaři.
c) Budovatelský program třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků.
Po zvolení Ústavodárného národního shromáždění byla nově přetvořena vláda československé republiky. Předsedou vlády stal se Klement Gottwald, který ve schůzi Ústavodárného národního shromáždění dne 8. července 1946 přednesl t. zv. budovatelský program třetí vlády Národní fronty Čechů a Slováků. V tomto programu se zdůrazňuje, že zdrojem trvalého blaha národa jest především práce a že na základě dosavadních výsledků jest možno připraviti dvouletý plán obnovy a výstavby republiky pro léta 1947 a 1948 na podkladě zvýšení výroby investičních a spotřebních statků na úroveň předválečnou. V programu se dále uvádí, že třeba jest soustřediti hlavní úsilí na t. zv. úzké profily výrobní, t. j. na ona průmyslová odvětví, která mají rozhodující význam a jejíchž zpomalený vývoj by brzdil vývoj celkový. Jako takové úzké profily označil vládní program těžbu uhlí, železné rudy a nafty, výrobu surového železa a oceli, výrobu elektrické energie a plynu, výrobu železničních nákladních vagonů a lokomotiv, traktorů, nákladních aut, hospodářských strojů, stavebních strojů, obráběcích strojů, zařízení pro mechanisaci těžby dříví, výrobu pohonných látek, umělých hnojiv a hmot, výrobu textilií, obuvi a pneumatik. V zemědělské výrobě má se podle programu ke konci roku
Slovník veřejného práva českosl. 39 1948 dosáhnouti úrovně předválečné a krýti z domácích zdrojů větší část zvýšené potřeby potravin. Jako úzké profily uvádí tu program nedostatek tuků a masa, másla a vajec, slibuje zvýšení živočišné i rostlinné výroby, mechanisaci a elektrifikaci v zemědělství, dále opatření půdy výkonným drobným zemědělcům, provedení revise první pozemkové reformy, úpravu scelování a povinné arondace a zamezení tříštění zemědělské půdy. Jest ohlášena reforma veřejné lesní služby, reorganisace správy státních statků a lesů a nová úprava zákona honebního. Vládní program obrací svoji pozornost na otázku stavební obnovy a odstraňování bytové nouze, slibuje zvýšené úkony v dopravě železniční, vodní, silniční i letecké, obrací svoji pozornost k industrialisaci Slovenska, požaduje dokončení osídlení a chce hospodářsky vybudovati kraje těžce postižené válkou a okupací a kraje hospodářsky slabé. Předpokladem k dosažení tohoto plánu jest překonání nedostatku pracovních sil, reorganisace výrobního a distribučního aparátu, dokončení měnové reformy a zajištění stability měny, organisace peněžnictví a úvěru. V oboru daňovém se pomýšlí na zavedení tří druhů daní přímých (pracovní důchod, daň podnikovou a daň z bezpracných důchodů). Současně má býti provedena reforma daní nepřímých a daň z obratu má býti změněna ve všeobecnou daň spotřební, kterou vláda pomýšlí odstupňovati podle sociálních důležitostí služeb a statků, aby v ní měla nástroj k regulaci trhu a spotřeby. V této souvislosti slibuje vládní program také reorganisaci finančních úřadů, zejména sloučení všech druhů finančních úřadů prvé stolice v jediný finanční úřad. Na poli zahraničního obchodu klade se váha na to, aby náš vývoz hotových tovarů nebo polotovarů hradil náklady spojené s dovozem nezbytných surovin a výrobků zemědělských a potravinářských, jakož i některých polotovarů a speciálních výrobků. Směr našeho zahraničního obchodu má býti určen tak, aby byla získána stálá odbytiště pro naše výrobky a stálé nákupní prameny pro dovozní potřeby a aby se předešlo obtížím, vyplývajícím z hospodářských výkyvů a krisí. Dovoz z ciziny má býti zlevněn vyloučením zbytečného meziobchodu, zmenšením počtu prostředníků mezi dovozcem a výrobcem a spotřebitelem, má býti soustředěn podle jednotlivých odvětví a zamezeno zneužívání monopolního postavení dovozců. Valuty získané vývozem mají býti zajištěny pro celkové národní hospodářství. Hospodaření veřejné správy a znárodněného podnikání má býti podrobeno účelné kontrole Národního shromáždění, v němž bude zřízena úsporná a kontrolní komise s náležitou pravomocí. V oboru cenové, mzdové a platové politiky vyslovil se vládní program především pro postupné snižování výrobní ceny v průmyslu, pro snížení cen zlevněním distribuce a slíbil, že do konce období dvouletého plánu bude možno postupně zrušiti přídělový systém a uvolňovati spotřební statky, jichž bude dostatek za dostupnou cenu. Mzdová soustava bude upravena na soustavu mezd podle zásluhy. Přihlížeti se bude k výkonu zaměstnancovu, k obtížnosti a odpovědnosti svěřené práce. Rozšířeny budou úkolové mzdy a v kategorii úřednické zavedeny výkonnostní platy a výkonnostní prémie. Veřejným zaměstnancům byla slíbena reforma platového systému, zároveň však byla ohlášena revise osobních stavů ve všech odvětvích veřejné správy a péče o soustavné odborné školení zaměstnanců pro veřejnou službu. Bylo slíbeno národní pojištění nemocenské a národní pojištění důchodové. Vláda zdůraznila zejména zvýšenou péči o matku a dítě, prohlásila, že se bude snažiti o to, aby se dostalo řádného sociálního i hospodářského ocenění práci ženy v domácnosti. V jednotlivých oddílech uvádí tento program přímo konkretní úkoly, kterých má býti v období dvouletého plánování přímo dosaženo. Na podkladě tohoto vládního programu bylo usnesením vlády ze 16. července 1946 uloženo Hospodářské radě, aby vypracovala dvouletý hospodářský plán obnovy a výstavby republiky pro léta 1947 a 1948 podle vládního programu a zároveň stanovena lhůta tak, aby Ústavodárné národní shromáždění mohlo se na příslušném zákoně usnésti do 28. října 1946. K přípravě dvouletého hospodářského plánu byla zřízena zvláštní komise odborníků v rámci pravomoci Hospodářské rady (jež později byla přezvána na Ústřední plánovací komisi). Komisi byl v čele předseda vlády, její složení bylo zajištěno výběrem hospodářských odborníků v poměru, odpovídajícím složení Národní fronty Čechů a Slováků. Ve vládním usnesení bylo uloženo zúčastněným resortům, aby do stanovených lhůt předložili Ústřední plánovací komisi potřebné předpoklady pro určení úkolů dvouletého hospodářského plánu. Mimo to byly jim uloženy přípravné práce týkající se legislativní úpravy otázek, souvisících s dvouletým hospodářským plánem. Tak bylo uloženo ministru zahraničního obchodu, aby předložil návrh organisace zahraničního obchodu, tak aby odpovídala vládnímu programu; ministru vnitra bylo uloženo, aby předložil osnovu zákona o úpravě svátkového práva. Ministru financí bylo uloženo, aby předložil osnovu normy, již se zřizuje národní rada peněžnictví a návrhy nařízení o financování provozu národních podniků a o podpoře bez peněžního placení, dále návrh zákona na reformu dosavadního daňového systému, aby příjem plynoucí ze zvýšeného výkonu nebyl pohlcován vysokým zdaněním. Konečně měl ministr financí předložiti osnovu normy o zatímní úpravě finančního hospodářství svazků územní a zájmové samosprávy, po příp. také některých jiných osob veřejného práva. Ministr průmyslu byl vyzván, aby předložil novou osnovu zákona o úpravě v živnostenském a jiném výdělečném podnikání jako součásti předpisů o řízení výroby. Ministru zemědělství bylo uloženo, aby připravil návrhy zákona o revisi prvé pozemkové reformy, zákona o scelování, zákona o úpravě dědické posloupnosti do zemědělských majetků, kterou by se znemožnilo drobení zemědělské půdy. Ministr vnitřního obchodu byl požádán o předložení osnov zákonů o přebudování Ústředního svazu obchodu a jeho složek a Obchodních a živnostenských komor, jakož i návrhů norem o zjednodušení distribuce. Ministr dopravy měl připraviti osnovu zákona a zákona o reorganisaci zájmových organisací v oboru dopravních živností. Ministr sociální péče měl připraviti návrh zákona o platové soustavě pro soukromé zaměstnance a dále osnovu nového družstevního zákona, o Ústřední radě družstev a odborných svazů družstev. Týž ministr měl předložiti návrh opatření k provedení národní mobilisace práce, návrh zákona o sjednocení právních norem o řízení práce, dále návrh normy o volebním řádu do závodních a podnikových rad podle dekretu 104/45. Generálnímu sekretáři Hospodářské rady bylo uloženo, aby připravil zásady osnov zákonů o hospodářské organisaci namístě dosavadních ústředních svazů průmyslu, řemesel, obchodu, dopravy, peněžnictví, pojišťovnictví, cizineckého ruchu a jiných a aby připravil osnovu zákona o jednotném celostátním úřadu cenovém. Vedle těchto legislativních opatření pomýšlí vládní usnesení z 16. července 1946 ještě na osnovu zákona o zřízení a působnosti parlamentní úsporné a kontrolní komise, osnovu zákona o nové zásadní úpravě právních poměrů veřejných zaměstnanců, na přípravu novelisace předpisů o daních přímých a nepřímých, reorganisaci finančního hospodářství svazků územní a zájmové samosprávy, reorganisaci finančních úřadů, nový platový zákon, reorganisaci podniku státní lesy a statky podle obdoby národních podniků, zákon o úpravě lesní služby dohlédací, reorganisaci státních podniků dopravních podle obdoby národních podniků a na tomu odpovídající reorganisaci ministerstva dopravy. Jest uvažováno o novém stavebním řádu, o osnově o národním pojištění a konečně o osnově zákona o náhradě mimořádných stěhovacích a zařizovacích výloh z veřejných prostředků některým zaměstnancům soukromým. Má býti předložen návrh zákona o branné moci, zákona o služebních a platových poměrech příslušníků branné moci a zákona o úpravě léčebné péče o vojenské gážisty z povolání a jejich rodiny. Ministr vnitra má připraviti osnovu zákona o národní bezpečnosti, zákona o působnosti ministerstev a zákona o politických stranách. Má býti vypracován návrh základního zákona školského, sjednoceny a novelisovány předpisy o vysokých školách, upravena osnova divadelního zákona, vydán statut pedagogických fakult, dále zákon o národní galerii a o zestátnění národního musea, zákon o poskytování státních studijních stipendií a konečně zákon o tělovýchovné organisaci. Do vládního programu pojat byl návrh zákona o urychleném knihovním převodu vlastnictví ke konfiskovaným nemovitostem, zákona o vypořádání závazků, spojených s konfiskovaným majetkem, osnova novely zákona o právu stavby. Usnesení uvažuje dále o právní úpravě československých filmových podniků, o osnově zákona o státní ústředně hudební a státní ústředně artistické, o právní úpravě organisace československého rozhlasu a zákonné úpravě tisku periodického a neperiodického. V souvislosti s vládním programem stanoví vládní usnesení, že má býti připraven návrh zákona o myslivosti, návrh zákona péče o mládež, návrh rámcového zákona o sociální péči o občany, kteří pro zdravotní a sociální stav jsou odkázáni na cizí podporu. Bude připraven zákon o právu na ochranu zdraví po stránce preventivní i léčebné. Z tohoto výpočtu legislativních opatření jest patrno, že pomýšleno bylo na všestrannou úpravu všech
39* otázek, vyplývajících, ze zavedení hospodářského plánování do hospodářského života Československé republiky a že všechny předpoklady pro toto plánování, resp. důsledky z něho vyplývající, mají býti podle úmyslu vlády podloženy závaznými právními normami, po příp. závaznými vrchnostenskými opatřeními.
d) Zákon o dvouletém hospodářském plánu.
Zákon-o dvouletém hospodářském plánu byl vyhlášen jako č. 192/46 Sb. Nabyl účinnosti dnem vyhlášení, t. j. 28. října 1946. Skládá se ze čtyř částí. První z nich jedná o stanovení dvouletého hospodářského plánu a vymezuje základní úkoly jednak všeobecně (§ 1), jednak základní úkoly v jednotlivých hospodářských oborech (§ 2 až 11). Část druhá jedná o provádění, plnění a kontrole dvouletého plánu (§ 12 až 15), část třetí upravuje zmocnění vlády (§ 16) a část čtvrtá závěrečná ustanovení. Základní úkoly, vytčené v dvouletém hospodářském plánu, týkají se průmyslu (§ 2), zemědělství (§ 3), stavebnictví (§ 4), dopravy (§ 5), hospodářského rozvoje Slovenska (§ 7), pomoci hospodářsky slabým krajům (§ 8), národní mobilisace pracovních sil (§ 9), zahraničního obchodu (§ 10) a výzkumnictví (§ 11). Jednotlivé dílčí úkoly pro hospodářské obory, prostředky k jejich splnění a způsob jejich dalšího rozvrhu v rámci dvouletého plánu má stanoviti vláda. Při tom má se hleděti k časovému rozpětí tak, aby plán byl uskutečňován plynule se stálým zřetelem na finanční možnosti státu, devisovým hotovostem a možnostem a má býti zajištěn stálý soulad mezi úkoly dvouletého plánu a možnostmi zahraničního obchodu. Vláda může nařízeními činiti opatření, nutná ke splnění úkolu dvouletého plánu, pokud k nim není třeba nového zákona. Opatření hospodářské povahy, které by jinak mohl činiti jednotlivý ministr, musí býti předložena, pokud se týkají úkolů dvouletého plánu, předsednictvu vlády ke schválení. V určitých případech může vláda provésti změny v příslušných úkolech dvouletého plánu (§ 2 až 8) ve formě nařízení. Kontrola plánu jest vyhrazena především předsednictvu vlády, které o tom podává zprávy vládě. Vláda jest povinna podávati čtvrtletně a po případě kdykoliv o to bude požádána, zprávy o provádění a plnění dvouletého plánu Ústavodárnému národnímu shromáždění, které si zvolilo 36členný výbor pro kontrolu provádění dvouletého plánu. Provedení dvouletého plánu jest závazným pro všechno občanstvo, pokud mu připadá nějaký úkol v rámci plánu a proto každý odpovídá za hospodárné používání surovin, energie, výrobních prostředků a pracovních sil a za nutnost, účelnost a hospodárnost investic, jakož i za dodržení obvyklé jakosti výrobků a jejich postupné zlepšování. V § 15, odst. 2 se výslovně prohlašuje, že všem druhům podnikání, ať státního či samosprávného, znárodněného nebo soukromého nebo družstevního, se zaručuje plná rovnoprávnost při provádění dvouletého plánu, poskytováním stejných předpokladů a podmínek pro výkon jejich hospodářské činnosti.
Dvouletý hospodářský plán jeví se nám tedy jako krátkodobý, dílčí a výrobní plán, který byl připraven plánováním ze shora a jenž měl býti doplněn ještě tak zvaným protiplánem. Z norem, které byly vydány k jeho provedení, jest třeba se ještě zmíniti o nařízení k provedení zákona o dvouletém hospodářském plánu č. 131/47, nařízení o splnění dvouletého plánu v zemědělství (č. 160/47), nařízení, jímž se určují zemědělské oblasti (č. 183/47). Dále bylo v rámci zákona o dvouletém hospodářském plánu vydáno nařízení o organisaci a řízení zahraničního obchodu k zabezpečení plnění úkolů, stanovených dvouletým hospodářským plánem (č. 170/47). Konečně spadá sem též zákon o trestní ochraně dvouletého hospodářského plánu č. 27/47.
e) Důležitější legislativní opatření hospodářské povahy v roce 1946 a 1947.
Na tomto místě zasluhuje zmínky především opatření týkající se ozdravění měny a odčerpání kupní síly. Jde o dokončení měnové reformy podle zákona 91/45 Sb. a ustanovení o likvidačním fondu měnovém; dále sem spadá zákon o jednorázové dávce z nadměrných přírůstků majetku, dávka z mimořádného přírůstku majetku a dávka z majetku. Mezi opatření sem spadající možno počítati také zákon o dani z předmětů zbytné potřeby (č. 200/47 Sb.) a nařízení k němu (č. 212/47 Sb.). Na poli cenové politiky jest se zmíniti o zákoně č. 51/47, jímž se zavádí instituce cenového intervenčního fondu a o prováděcích nařízeních k tomuto zákonu č. 132, 134 a 135/47. V souvislosti s úpravou distribuce zaslouží určité pozornosti také trestní opatření, vydané ve formě zákona č. 15/47 o stíhání černého obchodu a podobných pletich. Zemědělská politika a osídlování bylo v roce 1947 upraveno řadou zákonů. Jmenovitě sém spadá zákon č. 142/47 o revisi první pozemkové reformy, zákon o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy č. 139/47, zákon o organisaci zemědělců ČSR 145/47, zákon o některých zásadách pro přidělování konfiskovaného majetku č. 31/47, nařízení o přídělu konfiskovaných rodinných domků č. 163/47 a drobných živnostenských podniků č. 106/47. V roce 1947 byl zákonem č. 115/47 novelisován zákon o stavební obnově pod č. 88/47, upraveno nově právo stavby. Zákon čís. 41/47 zajišťuje státní příspěvek na obytné stavby. Hornické pojištění pensijní bylo provedeno zákonem 44/47. Úprava pracovní doby v hornictví byla uskutečněna pod č. 45/47 Sb. Na poli pracovního práva jest třeba se zmíniti o obnovení pracovních soudů, pak o zákoně o národní mobilisaci pracovních sil (č. 87/47) a o nařízeních, vydaných k jeho provedení (č. 156 a 157/47 Sb.).
Antonín Koukal

Citace:

Jak musí postupovati nearijci, svěřují-li v Sudetském území právní zastoupení advokátům.. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938-39, svazek/ročník 3, s. 136-136.