NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 2

Čís. 16459.

Přednostní pořadí členských příspěvků vodním družstvům (§ 62 vod. zák. č. 71/1870 čes. z. z.). Předpisují-li stanovy vodního družstva, že se náklad podniku uhradí dosaženými podporami země a státu nebo i jinými příjmy, že zbytek se rozpočte na zájemce a že stejně se rozvrhnou i příspěvky na platy ze zápůjček vodním družstvem učiněných, počíná se tříletá promlčecí lhůta, po kterou členským příspěvkům přísluší nárok na přednostní uspokojení (přednostní právo zástavní), teprve od doby konečného vyúčtování, provedeného po úplném dokončení podniku a po vodoprávní a hospodářské kolaudaci.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1937, Rv I 1231/37.)
Žalovanému Vodnímu družstvu pro L. B. a okolí byla dne 1. února 1936 povolena proti povinnému (nynějšímu žalobci) k vymožení dlužných melioračních a drenážních příspěvků exekuce na svršky. Tvrdě, že se na vymáhanou pohledávku vztahují účinky soudního vyrovnání, ježto jde o příspěvky starší tří let před zahájením vyrovnacího řízení, takže neměly v době vyrovnání povahu přednostní pohledávky, domáhá se žalobce nepřípustnosti dotčené exekuce. Žalobu zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Podle § 62 zák. ze dne 28. srpna 1870, č. 71 z. z. pro Čechy (českého zemského vodního zákona) jest povinnost platiti závazky vzniklé z členství u vodního družstva reálním břemenem a pro plnění příslušných závazků vyhrazuje zákon až do tříletých nedoplatků přednostní právo zástavní hned v pořadí za státními daněmi a veřejnými dávkami. Jest tudíž jádrem sporu otázka, od kdy jest počítati tříletou lhůtu § 62 dotčeného zemského zákona. V souzené věci jde o členské příspěvky k nákladům zařizovacím a o jejich splatnosti rozhodují podle § 66 českého zemského vodního zákona na prvém místě stanovy. Čl. 9 stanov žalovaného vodního družstva ustanovuje, že se náklad podniku uhradí dosaženými podporami země a státu nebo i jinými příjmy, zbytek pak se rozpočte na interesenty způsobem v čl. 9 č. 1 stanov blíže uvedeným a že se stejně rozvrhnou i příspěvky na platy ze zápůjček vodním družstvem učiněných. Z toho je zjevné, že jest na úhradu zbytků nákladů zařizovacích, pokud nejsou hrazeny subvencemi státními neb jinými, upotřebiti jednak všech příjmů družstevních, jednak členských příspěvků. Přesnou výši zařizovacích nákladů lze však zjistiti až po úplném dokončení stavby a po provedení vodoprávní a hospodářské kolaudace, a proto lze splácení zatím dospělých závazků prováděti jen buď prozatímními členskými příspěvky na účet (á conto) příspěvků definitivních anebo výpůjčkami u kteréhokoli peněžního ústavu. Nelze tedy náklad neuhrazený subvencemi neb jiným jměním družstevním uhraditi tak, že se ihned celý rozvrhne na členy a od nich najednou vybere, nýbrž bude třeba teprve při kolaudaci zjistiti zbytek nákladů, které jest podle stanov rozděliti na členy společenstva, a teprve od doby tohoto konečného vyúčtování může počítati běh tříleté lhůty, po kterou členským příspěvkům přísluší nárok na přednostní uspokojení podle § 62 českého vodního zemského zákona, a nikoli od dřívější doby, kdy byly od jednotlivých členů podle předběžného rozpočtu vybírány jen zálohy na jejich členské příspěvky anebo kdy byly členům takové zálohy předepsány.
V souzené věci bylo zjištěno, že se toto konečné vyúčtování stalo výměrem ze dne 15. června 1934, v němž byla splatnost vypočítaného příspěvku žalobcova stanovena dnem 30. června 1934, a od této doby do dne povolení exekuce E 156/36 (t. j. do 1. února 1936) zajisté neuplynula tříletá doba § 62 řeč. vod. zák.

Citace:

Čís. 16459. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 511-513.