NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 1961.

Projednati a rozhodovati rozepře, naznačené v § 4 zákona o soudech živnostenských, jest místně výlučně příslušným živnostenský soud, v jehož obvodu jest sídlo provozovny v čase, kdy žaloba byla podána (§ 23 zákona).
(Rozh. ze dne 31. října 1922, Nd II 198/22.)
Žalobce Longin G. byl dne 31. března 1922 ze služeb žalované firmy, u níž byl do tohoto dne v Mor. Ostravě zaměstnán jako expedient, propuštěn z důvodu, že žalovaná strana, zrušivši Ostravskou továrnu, přeložila dne 31. března 1922 své sídlo do Prahy. I domáhal se na firmě zaplacení 54378 Kč 76 h, který mu z uvedeného služebního poměru dle jeho tvrzení proti ní příslušel dílem dle kolektivní smlouvy ze dne 16. ledna 1921, dílem na základě zvláštního slibu strany žalované. Živnostenský soud v Praze, u něhož Longin G. podal tuto žalobu dne 24. června 1922, právoplatným usnesením ze dne 24. června ji odmítl pro místní nepříslušnost, poněvadž provoziště žalobcovy činnosti bylo v Mor. Ostravě, a poněvadž rozhodným pro posouzení místní příslušnosti jest místo činnosti zaměstnancovy, nestal se živnostenský soud v Praze ku projednání sporu příslušným tím, že žalovaná strana, zrušivši pracovní poměr, přeložila své sídlo do Prahy. Také živnostenský soud v Mor. Ostravě, u něhož na to Longin G. podal dne 3. července 1922 tutéž žalobu, usnesením ze dne 11. srpna 1922 potvrzeným rozhodnutím krajského soudu v Mor. Olstravě jako soudu rekursního ze dne 9. září 1922 vyhověl námitce místní nepříslušnosti strany žalované, poněvadž zřetelem k ustanovení § 23 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák. jest příslušným onen soud živnostenský, v jehož obvodě jest provozovna podniku, a /místem tím byla v čase podané žaloby Praha, také poslední mzda byla dle tvrzení žalobce vyplacena mu ředitelstvím žalované strany v Praze, následkem čehož jest příslušným živnostenský soud v Praze.
Nejvyšší soud rozhodl záporný spor o příslušnost mezi živnostenským soudem v Praze a Moravské Ostravě v ten rozum, že stanovil příslušnost živnostenského soudu v Praze.
Důvody:
Dle § 23 zákona o soudech živnostenských jest ku projednání a rozhodnutí sporů, v § 4 téhož zákona uvedených, výlučně příslušným onen živnostenský soud, v jehož obvodě jest provozovna. Zákon užívaje zde času přítomného »jest provozovna« vyslovuje tím v souhlase s ustanovením §§ 29, 41 a 65 j. n., že skutečnost, určující příslušnost, musí tu býti v čase podání žaloby, a že tudíž výlučná příslušnost živnostenských soudů řídí se místem, v němž jest v tu dobu provozovna, s jejíž činností souvisí poměr pracovní, pokud se týče služební, žalobnímu nároku za základ sloužící. Poněvadž žalovaná strana měla v době, kdy byla žaloba podána u živnostenského soudu v Praze, své sídlo a provozovnu již v Praze, vyslovil živnostenský soud v Mor. Ostravě právem, že není příslušným k projednání sporu, o nějž tuto jde, při čemž dlužno poukázati ještě také k tomu, že výlučná povaha sudiště dle § 23 cit. zák. nedopouští, by bylo zde obdobně použito ustanovení § 97 j. n., jak asi na mysli tanulo živnostenskému soudu v Praze, když se prohlásil nepříslušným. Jelikož tedy z do;slovu a smyslu § 23 zák. vyplývá, že ve sporech živnostenských příslušnost soudní neřídí se dle osoby zaměstnancovy, který jen dočasně s provozovnou do spojení přichází na základě smlouvy pracovní (služební), nýbrž že rozhodným je místo, kde provozovna jest v době podání žaloby, jest lhostejno, že dle obsahu žaloby se jedná o nárok, odvozovaný ze smlouvy, rozvázané před přeložením sídla žalované strany do Prahy, a musilo proto býti vysloveno, že příslušným ku projednání a rozhodnutí sporu tohoto jest živnostenský soud v Praze.

Citace:

č. 1961. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 981-982.