NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6610.

Matriky. — Rodinné právo: * Právo manželského otce určití svému dítěti jméno (křestní, rodné, přední) jest omezeno ohledy na veřejný zájem, který nedopouští, aby za jméno rodné bylo zvoleno jméno rodinné rodiny jiné.
(Nález ze dne 7. června 1927 č. 12289).
Věc: Rudolf T. v Ž. (adv. Dr. los. Hojsák z Prahy) proti ministerstvu vnitra stran zápisu jména dítěte do matriky narozených.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení, pokud se jím ve formě intimátu okr. správy pol. v Ž. z 5 května 1925 st-l vybízí, »aby do 14ti dnů po doručení tohoto výměru oznámil úřadu za účelem doplnění zápisu narození jeho dítěte, dítěti dané přípustné rodinné jméno, kterým má býti nadále jmenováno, ježto je st-l k tomuto povinen dle § 4. zák z 29. dubna 1870 č. 51 ř. z.«, dále, pokud se tam praví, »že neučiní-li st-l tak do dané lhůty, bude postupováno trestně dle § 6 cit. zák. a výkon oznámen«; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l oznámil podáním z 11. září 1921 osp-é v Ž. za účelem zápisu do státní matriky osob bez náboženského vyznání narození dítka, kterému dává jméno Hus, Žižka, Komenský, Havlíček, Březina, Masaryk a žádal za zaslání rodného listu.
Osp předložila podání to zsp-é v Praze; když st-l jednak protokolárně dne 15. prosince 1922, jednak v podání z 1. listopadu 1923 na původním svém žádání setrval, nevyhověla zsp v Praze rozhodnutím z 10. prosince 1923 žádosti st-le, aby při zápisu narození jeho syna, narozeného v Z. dne 8. září 1921 do rejstříku o narození osob bezkonfesních, vedeného u osp-é do sloupce »jméno dítěte« zapsáno bylo následujících šest jmen: Hus, Žižka, Komenský, Havlíček. Březina a Masaryk«, z těchto důvodů: »Dle min. nař. z 20. října 1870 č. 128 ř. z. zapsati jest do rejstříku narozených osob, které k žádné státem uznané církvi neb náboženské společnosti nenáležejí, obdobně předpisům platným pro zápisy do matrik církevních — jméno dítěte, to jest ono jméno, které mu rodiče po jeho narození určili, kterým ho skutečně jmenují a kterým bude též dále jmenováno a zapisováno. Dle círk. zvyklostí připouští se do círk. matrik při zápisech o narození ještě další jméno zrozence, které má býti jménem některého svatého té které církve. Dávati však dítěti při narození jména rodinná (příjmení) jiných rodin a osob žijících, zejména rodová jména osob, jež žadatel ve svém podání uvedl, a zapisovati taková jména do rejstříku osob bezkonfesních ke jménu rodinnému dítěte mohlo by způsobiti zmatky v identitě osob a jest proto z důvodů veřejných i z ohledů soukromoprávních nepřípustno.«
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l rekurs, kterému však žal. úřad nař. rozhodnutím opět nevyhověl z důvodu rozhodnutí zsp-é; při tom podotkl žal. úřad k vývodům rekursu, ze v přikládání rodových jmen o národ zasloužilých dětem jako jmen osobních nelze spatřovati pražádnou pietu, nýbrž spíše zneuctívání osob těch a nejsou proto podobné názvy podle zák. ze 14. dubna 1920 č. 267 Sb. vůbec dovoleny. — — —
O stížnosti uvážil nss toto: — — — —
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad rekurs st-lův v podstatě ze dvou důvodů: a) jednak z důvodu uvedeného v rozhodnutí zsp-é, že dávati dítěti jména rodinná (příjmení) jiných rodin a osob žijících .... mohlo by způsobiti zmatky v identitě osob a je proto z důvodů veřejných a z ohledů soukromoprávních nepřípustno, — jednak b) z důvodu, že v přikládání rodových jmen osob o národ zasloužilých dětem jako jmen osobních nelze spatřovati pražádnou pietu, nýbrž spíše zneuctívání osob těch, a nejsou proto podobné názvy podle zák. č. 267/20 vůbec dovoleny.
Stížnost proti tomu namítá, že 1. není zákonného ustanovení, které by zapovídalo dávati dítěti několik jmen a že není také závazného předpisu, že by dětem musila býti dávána jména výhradně mytologická, jména církevních světců, jména fantastická nebo jména osob již zemřelých, 2. že ani zák. č. 51/1870 ani min. nař. č. 128/1870 neposkytují podkladu pro stanovisko úřadu, 3. že zmatky, jichž se úřad obává, jsou právě při jménech st-lem volených vyloučeny, 4. že ustanovení zák. č. 267/1920 se na daný případ vůbec nevztahují, poněvadž naopak všeobecně se dávají jména na počest osoby, po které se jména toho užívá a 5. že stanovisko úřadu lze vysvětliti jenom jakýmsi v konfesionelních názorech tkvícím odporem proti jménu »Hus«.
Nss vycházel z těchto úvah:
Zákon z 9. dubna 1870 č. 51 ř. z., o sňatcích osob, nenáležejících k žádné zákonem uznané církvi nebo nábož. společnosti a o vedení rejstříku o narození, o sňatcích a o úmrtí takovýchto osob, ponechav v § 3 polit. úřadům vedení matrik stran osob uvedeného druhu a ukládá dále v § 4 osobám k oznámení povinným, aby do osmi dnů narození dítěte okr. úřadu polit. oznámily a zároveň udaly jméno (přední jméno), které bylo dítěti dáno nebo mu dáno býti má. Podle § 1 min. nař. z 20. října 1870 č. 128 ř. z. mají se příslušné úřady při »vnitřním zařízení a při vedení matrik« (uvedeného druhu) přidržovati všech oněch předpisů, které jsou dány pro matriční úřady uznaných církví a náboženských společností. Základním předpisem je tu cís. patent z 20. února 1784, zákonů Josefa II. díl IV. č. 113, kde mimo jiné je v § 4 nařízeno, že matrika narozených má obsahovati vedle jiných dat; »křestní jméno dítěte.« Z předpisů zákonů mezikonfesních ovšem plyne, že při osobách nenáležejících k některé církvi křesťanské, tedy též při osobách bezkonfesních na místo »jména křestního« nastupuje »jmeno rodné« (»přední jméno« nebo prostě jméno), a že o volbě tohoto jména nemohou platiti předpisy té které konfese.
Určiti dítěti jméno jest podle zásad práva občanského při dětech manželských věcí a právem rodičů, v prvé řadě otce jako držitele moci otcovské. Jelikož však dání jména není jenom aktem povahy soukromé, nýbrž dotýká se v podstatných směrech též zájmů veřejných, k jichž ochraně právě v prvé řadě má také sloužiti zápis do matriky jakožto listiny úřadem nebo pod autoritou úřadu vedené a veř. víry požívající, není uvedené právo rodičů, resp. otce neomezeným, nýbrž má meze právě v zájmech veřejných, jimž dání jména má sloužiti.
Účelem jména jest mimo jiné, aby příslušná osoba byla odlišná od osob jiných, zejména od osob téhož jména rodinného. Z toho důvodu nutno za správné uznati stanovisko úřadu, který pokládá s tohoto hlediska za nepřípustné, aby se dítěti dávala jakožto jméno rodné (přední jméno) rodinná nebo rodová jména rodin a rodů jiných.
Poněvadž pak není sporu, že všecka jména, o něž tu jde, jsou jmény rodinnými, resp. že jako taková jsou obecně pojímána, při čemž zejména některá z nich jsou dosud velmi častými jmény rodinnými, a poněvadž dále by tím, že by rodinné jméno bylo dáno dítěti jako jméno rodné, mohlo býti zasahováno do práva oněch rodin na rodinné jméno (srovnej též § 43 o. z. o. ve znění III. novely), nelze shledati nezákonnost v tom, že úřady odepřely z uvedeného důvodu zápis zmíněných šesti jmen rodinných do matriky.
Na tom nemůže nic měniti námitka stížnosti, že prý i jména, jichž se obyčejně jako jmen rodných (zejména při příslušnících církví křesťanských jmen křestních) užívá, jsou resp. byla původně jmény rodinnými nebo rodovými; neboť jednak nerozhoduje tu, čím jména ona kdy byla, nýbrž čím nyní jsou a zač jsou všeobecně považována, jednak jde při obvyklých jménech (křestních) o rodiny a rody dávno zaniklé. Je ovšem pravda, že i nyní jsou případy, nikoliv vzácné, kde rodiny mají za rodinné jméno název, který zpravidla má povahu jména rodného (po př. křestního) a že tu jisté zmatky nejsou vyloučeny. Tato okolnost však nesvědčí tomu, aby podobné nejasnosti a zmatky měly ještě býti způsobem umělým a obecné zvyklosti nevyhovujícím rozmnožovány.
Dle toho, co předesláno, stačí tedy již prvý důvod — uvedený shora sub a) — k tomu, aby nař. rozhodnutí bylo uznáno za shodné se zákonem a odpadá tudíž pro nss příčina, aby se zabýval také ještě druhým důvodem, o který se nař. rozhodnutí opírá a který je uveden shora sub b), a aby nss blíže přihlédl k námitkám, kterými stížnost brojí proti tomuto odůvodnění.

Citace:

č. 6610. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 986-988.