NPD documents search: Váž. tr., 10 (1928)

Č. 7022.

Živnostenské přávo: I. * »Další propůjčenk hostinské a výčepní koncese ve smyslu § 18, odst. 6 a 7 živn. řádu není vyloučeno tím, že v době udělení nové koncese živnostenské oprávnění dřívějšího majitele již neexistuje. — II. * Není »dalším propůjčením koncese k provozování živnosti hostinské a výčepní v téže místnosti (§ 18, odst. 6 a 7 živn. řádu), jestliže živnost hostinská má býti provozována také v jiných místnostech než živnost dle koncese dřívější.
(Nález ze dne 12. ledna 1928 č. 370).
Věc: Společenstvo hostinských a výčepníků v D. (adv. Dr. Ant. Trdlica z Prahy) proti ministerstvu obchodu stran koncese hostinské a výčepnické.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem osp-é v D. z 5. února 1925 byla Josefě T. odepřena koncese hostinská a výčepnická pro dům čp...., ježto místní potřeba obyvatelstva této koncese nevyžaduje. — Zsp v Praze rozhodnutím z 27. června 1925 vyhověla odvolání Josefy T-ové, zrušila výměr prvé stolice a udělila jí žádanou koncesi s oprávněním ubytovati cizince, podávati pokrmy a čepovati pivo, a to — jak se ve výnosu uvádí —, v místnostech označených v předložených plánech a v protokole o místním šetření ze 16. července 1923 s patřičným příslušenstvím. — Odvolání stěžujícího si společenstva bylo nař. rozhodnutím odmítnuto jako nepřípustné pro nedostatek legitimace společenstva k podání odvolání, poněvadž jde o propůjčení koncese, která byla dosud v téže místnosti provozována, tedy o případ, ve kterém dle 6. a 7. odst. § 18 živn. ř. společenstvu a obci odvolací právo nepřísluší. O stížnosti uvažoval nss takto:
Dle 7. odst. § 18 živn. ř. nepřísluší živn. společenstvu právo odvolati se na vyšší úřad z rozhodnutí, kterým byla udělena koncese hostinská a výčepnická, jde-li toliko o další propůjčení koncese, která dosud v téže místnosti byla provozována.
Stížnost namítá, že v daném případě nelze mluviti o »dalším propůjčení koncese«, vylučujícím rekursní právo společenstva ke III. stolici, poněvadž živn. oprávnění Marie T., jež na základě vdovského práva (§ 56 živn. ř.) živnost v hostinci provozovala, zaniklo dříve, než podána byla žádost o novou koncesi, neboť živn. oprávnění Marie T. uhaslo dnem úmrtí, t. j. dnem 19. června 1924, kdežto žádost Josefy T. o novou koncesi podána byla teprve dne následujícího.
Námitka tato spočívá na mylném výkladu zákona. Vylučuje-li zákon v odst. 6 a 7 § 18 živn. řádu použití dalšího opravného prostředku se strany obce a společenstva v tom případě, jde-li o »další propůjčení koncese«, provozované dosud v téže místnosti, nelze ustanovení ono vykládati jinak, než že vztahuje se na všechny ty případy, kdy nejedná se o to, aby propůjčením koncese dle § 16 živn. řádu založen byl nový, dosud neexistující podnik hostinský, nýbrž kdy dalším propůjčením koncese má býti pouze umožněno, aby již existující živn. podnik hostinský jinou osobou dále byl provozován, tedy, aby v provozu jeho pouze bylo pokračováno. Při tom ovšem připojuje zákon ještě omezení další, že totiž podnik, pro který koncese se udílí, má býti provozován i v téže místnosti, jako dosud, o čemž níže bude řeč.
Tendence onoho zákonného ustanovení je, jak i z důvodové zprávy k němu patrno, ta, aby dalšími rékursy obce a společenstev nebylo stranám příliš ztěžováno nabytí koncese v takových případech, kdy třebas ne právně, přece však fakticky jde o pouhý přechod živn. oprávnění s osoby jedné na osobu druhou. Že by »další propůjčení koncese« nutně musilo připínati se bezprostředně k časovému momentu zániku koncese dřívější, nelze dovoditi ani z textu zákona, ani z jeho účelu. V případech, kde živnost hostinská v dotyčných místnostech již jednou se provozovala, může ovšem délka doby, jaká uplynula mezi zánikem koncese staré a podáním žádosti o koncesi novou, míti význam pro řešení otázky, možnosti ještě míti za to, že jde o pouhé pokračování v živn. podniku dřívějším, či o živn. podnik nový, nelze však míti za to, že každá časová mezera v tom směru vylučuje již omezení rekursního práva společenstva, jak domnívá se stížnost.
V daném případě podala žadatelka žádost o koncesi hned následující den po úmrtí své předchůdkyně v živnosti, z čehož mohl žal. úřad logicky dospěti k úsudku, že jde o pouhé pokračování v provozu živn. podniku již existujícího. Stížnost společenstva napadá však i další předpoklad žal. úřadu, že totiž jde o provozování živnosti v těchže místnostech, a namítá, že žadatelce rozšířena byla koncese na místnosti, v nichž dříve živnost provozována nebyla.
Dle znění zákona vyloučeno je rekursní právo společenstva jen tehdy, má-li hostinská živnost provozována býti »v téže místnosti« jako dříve. Z toho je patrno, že udílí-li se koncese pro místnosti ještě jiné, než na které zněla koncese dřívější, nelze mluviti již o »dalším propůjčení koncese« k provozování živnosti v téže místnosti, a nelze pak ovšem také rekursní právo společenstva vylučovati.
V daném případě udělila zsp žadatelce koncesi k provozování živnosti hostinské a výčepu v domě čp.... a to v místnostech označených v předložených plánech a protokole o místním šetření ze 16. července 1923. Bylo tedy žadatelce touto koncesí uděleno oprávnění k provozování živnosti hostinské v místnostech, které vyznačeny jsou v plánech, jež žadatelka dodatečně ke svému rekursu předložila s oznámením, že k hostinci přistavěla dle uvedených plánů 6 nových pokojů k přechovávání cizinců. Je-li tomu tak, pak ovšem nešlo o pouhé další provozování živnosti v téže místnosti, nýbrž o provozování živnosti ještě v místnostech dalších, na něž živn. oprávnění její předchůdkyně se nevztahovalo. Náhled žal. úřadu, že i v takovém případě jde o pouhé další propůjčení koncese provozované v téže místnosti, jež další rekurs společenstva vylučuje, je právně mylný, a slušelo proto nař. rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 7022. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 171-173.