Č. 4338.

Honební právo: * Honebněprávní souvislost pozemků nelze dle česk. zákona o myslivosti uznati za nepřerušenou opuštěným potočištěm veřejného potoka, dokud není zjištěno, že opuštěné potočiště nestalo se pozemkem »cizím« ve smyslu § 2, odst. 2 cit. zák.

(Nález ze dne 20. ledna 1925 č. 955). Věc: Honební výbor ve S. (adv. Dr. Rud. Fernegg z Postoloprt) proti zemskému správnímu výboru v Praze o příslušnost pozemků k společenstevní honitbě.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: K žádosti Karla R , správce pozůstalosti po Josefu R., vlastníku velkostatku K., z 5. ledna 1923, byly rozhodnutím osk z 21. března 1923 parcely č. kat. kat. obce S. vyloučeny ze společenstevní honitby s-cké a přikázány vlastní honitbě velkostatku K., s kterou ve smyslu § 2 hon. zák. souvisejí. Nař. rozhodnutím bylo usnesení to potvrzeno, poněvadž všechny uvedené parcely náležejí vlastnicky velkostatku K., který tvoří samostatnou honitbu ve smyslu § 2 hon. zák., šetřením ze 6. srpna 1923 zjištěno, že všechny leží tak, že možno překročením parcel č. kat. kat. (potok, veřejný statek) ze samostatného honbiště velkostatku K. ke sporným pozemkům dospěti, aniž třeba překročiti cizí pozemek a veřejné potoky, které pozemkovým komplexem protékají, nepřerušují jeho souvislost.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí honebním výborem ve S. nss uvážil: Stížnost vytýká především, že úřad nebyl oprávněn k podání Karla R. zavésti řízení o vyloučení sporných parcel ze společ. honitby s-cké, a to z několika důvodů. K tomu jest podotknouti: Během celého adm. řízení nebyly zejména ani st-li vysloveny pochybnosti o tom, že velkostatek K. má svoji vlastní honitbu zákonité výměry. Při šetření konaném 6. srpna 1923 bylo dále bez námitek zástupců hon. výboru konstatováno, že sporné parcely již po delší dobu jsou v držení velkostatku K., který je nyní spravován Karlem R. jako kurátorem dědiců po Josefu R., velkostatkáři v K. Tím bylo tedy bez námitek zástupců hon. výboru také konstatováno, že sporné parcely náležejí vlastnicky témuž subjektu, jemuž náleží velkostatek, resp. vlastní honitba K., a že Karel R. tento majetek spravuje. Pokud tedy stížnost tato fakta bére nyní v odpor, jde o nepřípustné novoty. Legitimace Karla R. k zastupování vlastníků velkostatku K. je ostatně prokázána usnesením zem. civ. soudu v Praze ze 4. března 1922.
Hlavní námitka stížnosti nese se v ten smysl, že parcely č. kat. 646 a 647, jimiž sporné pozemky jsou od území vlastní honitby velkostatku K. odděleny, jsou loukou, náležejícím obcím Sv. a Sed., a tudíž přerušují jejich souvislost s touto honitbou, takže není tu titulu pro vyslovené přikázání jich. Stížnost mluví povšechně o požadovaných parcelách vůbec. Poněvadž však v adm. řízení, resp. v rekursu na zsv, hon. výbor popíral souvislost toliko ohledně pozemků č. kat. 560, 561, 571 a 572 — přikázání ostatních pozemků potíral z důvodů jiných — možno vzhledem k předpisům §§ 5 a 6 zák. o ss také námitkou stížnosti zabývati se jenom s ohledem na čtyři parcely právě uvedené.
Žal. úřad vychází z předpokladu, že honebněprávní souvislost mezi vlastní honitbou velkostatku a přikázanými parcelami přerušena není. Tento předpoklad zakládá pak jediné na tom, že parcely č. kat. 646 a 647, které oba právě zmíněné pozemkové komplexy oddělují, jsou v parcelovém protokolu zaneseny jako veřejný potok. Avšak při komisionelním šetření, konaném dne 6. srpna 1923 bylo zjištěno, že tento tak řece- ný potok, kterým kdysi odtékala voda z rybníka nyní již zrušeného, žádné vody nemá. Za tohoto stavu věci může jíti o dvojí eventualitu: Buď je nedostatek vody v potoce zjevem jen dočasným, anebo jde o potoční koryto již opuštěné. Na opuštěném potočišti nabývá se však vlastnictví dle §§ 409 a 410 o. z. o. Nabyla-li v daném případě vlastnictví osoba jiná než majitel honitby samostatné, mají parcely č. kat. 646 a 647 vůči němu povahu »pozemku cizího«, který dle § 2, odst. 2 zák. o myslivosti honebněprávní souvislost přerušuje. Není tedy možno otázku honebněprávní souvislosti, jde-li v daném případě skutečně o opuštěné potočiště, zodpovídati dříve, pokud není, byť i jen prejudicielně, rozřešena otázka vlastnických poměrů na pozemcích tohoto potočiště.
Žal. úřad, opomenuv vyšetřiti, zda jde vskutku o opuštěné koryto potoční, po případě jaké nastaly poměry vlastnické na opuštěném potočišti, nezjednal si dostatečný podklad pro řešení otázky, zda v daném případě honebněprávní souvislost mezi vlastní honitbou velkostatku s jedné strany a přikázanými parcelami s druhé strany je přerušena čili nic.
Pro tuto podstatnou vadu bylo nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss zrušiti.

Citace:

Č. 4338. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 249-251.