NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 3471.

Kostelní konkurenční výbor (ve Slezsku) jest způsobilým jednati na soudě, třebas neměl předepsaného počtu členů.
(Rozh. ze dne 5. února 1924, Rv II 334/23.)
Žalobě kostelního konkurenčního výboru ve Slezsku proti faráři o vydání peněz, určených na stavbu kostela, bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem mimo jiné z těchto důvodů:
Nesprávné právní posouzení věci vidí dovolatel v tom, že také odvolací soud přiznal žalující straně procesní způsobilost přes to, že není zastoupena zákonným počtem členů. Správné jest, že podle §u 13 zemského slez. zák. ze dne 15. listopadu 1863 čís. 2 zem. zák. na rok 1864 pozůstává kostelní konkurenční výbor nejméně z pěti členů, a jest také správné, že nynější výbor má jen čtyři členy. Tento nedostatek však nemůže padati na váhu, když správní úřady, jež jedině jsou povolány, by zákonné obsazení těchto výborů vedly v patrnosti a přezkoumávaly jejich způsobilost jednati a usnášeti se při menším obsazení, za dostatečné nynější obsazení výslovně uznávají, jak se také stalo v tomto případě, a jak z dopisu okresní politické správy ve Frýdku ze dne 13. listopadu 1921 vyplývá. To tím spíše, jelikož nejde tu o posuzování nezákonného usnesení, jehož výkonu by se bylo domáháno, nýbrž o to, zda kostelní konkurenční výbor i bez zákonného obsazení jest podmětem, jenž jest k určitému účeli stanovena jehož práva byla porušena. Že kostelní konkurenční výbor jest takovým podmětem, vyplývá ze zmíněného zákona, jelikož mu přísluší v záležitostech stavby, opravy a udržování kostelů atd. právo, o nich se usnášeti a na ně dozírati, vždyť i tu bylo na něm, aby byl prozatímní kostel v S. vystavěn, a musí tudíž míti i oprávnění, by částky, za tím účelem mu přiznané, z nichž mu klásti jest účet, avšak třetí osobou zadržované, také mohl soudně vymáhati. Jeť nikoliv jen orgánem účetním ohledně těchto prací, nýbrž jest i zástupcem těchto kulturních zájmů, tudíž i k tomuto kroku proti žalovanému oprávněn (viz rozhodnutí správního soudu ze dne 13. prosince 1878 čís. 1892 Budw. 381 a Pražák: Spory o příslušnost II. str. 102 poz. 36).

Citace:

Čís. 3471. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 198-199.