Týdenní schůze. Na schůzích 31 X 12, 7 XI 12 a 14 XI 12 přednášel za účasti 24, 30 resp. 28 členů okr. soudce Skřipský o »Pokusu dle osnovy trest. zák. rak.« Předeslav všeobecné názory teoretické a rozbor platného práva rak., přešel k vlastnímu úkolu. Definice převzata z platného práva rak., jen místo slova »wirklichen« dáno »unmittelbaren«; dle názoru přednášejícího tím nebudou odklizeny po decennia trvavší a dosud neodklizené spory o otázce, kdy začíná trestný pokus. Vítati jest však, že vsunut byl do osnovy další § o pokusu nezpůsobilém, jehož beztrestnost, pokud jde o nezpůsobilost absolutní, jest schvalovati. Za to však druhá věta téhož § je zbytečná, ne-li v odporu s větou první. Beztrestnost pokusu stanovena pro případ dobrovolného ustoupení; při tom pojem dobrovolnosti lépe vymezen v osnově původní. Beztrestnost pokusu při spodní polovině přestupků se nedoporučuje a netřeba následovati v tom směru zákonodárství cizí.
V debatu zasáhli pp. dr. Jar. Stránský a vrch. s. r. Boubela. Onen pro platné právo jest toho názoru, že jest založeno na teorii subjektivní, resp. této odpovídá a dovozuje to zvlášť z předpisu § 9. tr. zák. Ostatně má za to, že rozdíl mezi teorií subjektivní a objektivní tkví v různosti názorů světových a nemůže proto býti výrazem »unmittelbar« odstraněn. Boubela odůvodňuje obšírně neúčelnost a nemorálnost stanovení beztrestnosti pokusu u spodní polovice přestupků. Dle mínění přednášejícího jest § 9. tr. zák. jen výjimkou z § 8. tr. zák.
Dne 21 X 12 přednášel p. vrch. s. r. J. Boubela na théma: »Platí § 8. c. s. ř. též pro případ kontumace?« Odpovídá k otázce této záporně a vyvrací zevrubně názor nejvyššího soudu, projevený v rozhodnutí ze dne 15 VI 10, R VI 201, uveřejněném v N. Z. 1911 str. 30 a Z. Bl. 1911 str. 271.