NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Č. 5045.

Státní zaměstnanci: * Z ustanovení § 6, odst. 4 a § 19 zákona č. 394/1922 neplyne neslučitelnost drahotního přídavku z titulu služby státní s drahotním přídavkem z titulu služby župní.
(Nález ze dne 24. října 1925 č. 2256).
Prejudikatura: Boh. 3049 adm.
Věc: Dr. Josef J. v Nitře proti ministerstvu financí o drahotní přídavek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl jako domácí lékař trestnice v P. 1. května 1906 dán na trvalý odpočinek a pobíral normální pensi i s přídavky. Od 1. dubna 1919 jest st-l primářem veřejné župní nemocnice v Nitře a bral od 1. ledna 1920 plat dle VIII. hodnostní třídy 1. stupně jako ženatý bez místního přídavku dle norem platných pro státní zaměstnance. Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že od 1. ledna 1923 není přípustná kumulace drahotních přídavků příslušejících k odpočivnému st-le jako lékaře trestnice v. v. a drahotních přídavků příslušejících k aktivním požitkům st-le jako primáře veřejné nemocnice župní v Nitře.
Stížnost naříká rozhodnutí to pro nezákonnost, trvajíc na tom, že ustanovení § 6 zák. č. 394/1922 mluví jen o státních, zaměstnancích a že § 19 téhož zákona nedává státu právo, aby na základě úpravy platů župních zaměstnanců těmto odňal drahotní přídavek příslušející jim k odpočivným požitkům — jako pensistům státním. Nař. rozhodnutí spočívá na právním názoru, že ustanovením § 19 cit. zákona provedena jest také úprava služebních poměrů úředníků župních, že proto platí na ně také ustanovení § 6. téhož zákona, — které nečiní rozdílu, pokud jde o důvody, z nichž dva neb více drahotních přídavků ta která osoba pobírá.
Nss opřel rozhodnutí o této stížnosti o tyto úvahy:
Již v nálezu Boh. 3049 adm. bylo vysloveno a podrobně odůvodněno, že ustanovení posledního odst. § 2 zákona z 3. března 1921 č. 99 Sb. o odpočivných požitcích státních zaměstnanců netýká se drahotních přídavků současně pobíraných z jiného titulu než z titulu služby státní. Zákon z 20. prosince 1922 č. 394 Sb. v § 6 sice novelisuje předpisy o drahotních příspěvcích obsažené v min. nař. z 11. září 1918 č. 333 ř. z., v nař. z 23. června 1919 č. 348 Sb. a v zákoně z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. se zřejmým úmyslem zostřiti předpisy ty — přejímá však v § 6, I. odst. 4 bez změny ustanovení čl. I § 2, posl. věty zákona č. 99/1921 a nerozšiřuje výslovně ustanovení na drahotní příspěvky pobírané z jiného titulu, než z titulu služby státní. Rozšíření takové nelze také dovoditi z ustanovení § 19 zákona 394/22 — neboť z příkazu, že služební požitky a právní nároky zaměstnanců zemí, žup, fondů a ústavů jimi spravovaných stanovené služebními řády neb usneseními těchto korporací, pokud přesahují z tohoto zákona vyplývající míru jednotlivých požitků, práv a nároků úředníků a zřízenců státních stejné nebo rovnocenné kategorie, musí od 1. ledna 1923 býti uvedeny na míru požitků, práv a nároků zaměstnanců státních dle tohoto zákona, nenásleduje vzhledem k tomu, co shora uvedeno, že i případné drahotní přídavky župního zaměstnance nemohou obstáti vedle drahotních přídavků z titulu služby státní a že dle předpisu § 6, odst. 4 zák. 394/22 jeden z těchto přídavků musí odpadnouti. Kdyby zákon ten byl chtěl i v tomto směru nárok na drahotní přídavky státních zaměstnanců změniti, byl by tak musel při novelisaci citovaného § 6 zřejmě vysloviti, jak učinil u jiných předpisů o drahotních přídavcích a nebyl by se směl obmeziti na pouhé doslovné převzetí dřívějšího předpisu, který — jak v nálezu shora citovaném provedeno — má na myli pouze neslučitelnost drahotních přídavků z několika titulů služby státní.
Nař. rozhodnutí nemá tedy opory v zákoně, jehož se dovolává, pročež muselo dle § 7 zák. o ss býti zrušeno.

Citace:

č. 2076. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1154-1155.