Čís. 2076.

Neučinil-li prodatel po té, když kupitel octl se v prodlení, o zboží opatření ve smyslu čl. 343 obch. zák., jde na jeho vrub, co se později se zbožím stalo. Prodej dráhou dle čl. 81 žel. dopr. ř. nelze pokládati za prodej ve smyslu čl. 343 obch. zák.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1922, Rv I 157/22.) Žalobce zaslal žalovanému dráhou zásilku soli. Žalovaný zásilky nepřijal, načež byla prodána dráhou. Žalobě o zaplacení rozdílu mezi kupní cenou a výtěžkem prodeje, jenž byl žalobci vydán dráhou, bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní znovu jednal a ji rozhodl.
Důvody:
Nižší soudy stojí na stanovisku, že žalobkyně, odevzdavši sůl k dopravě dráhou, splnila svůj smluvní závazek, že žalovaná nebyla oprávněna, by odepřela zboží přijmouti, a že tudíž jde na její vrub, bylo-li pak dráhou se zbožím nakládáno tak, že toto jednání mělo v zápětí ztrátu zboží. Tomuto mínění nelze přisvědčiti. Žalovaná, prohlásivši, že nepřijímá zaslaného jí vagonu soli, octla se v prodlení s přijetím zboží. Z toho vznikly žalobkyni práva a povinnosti v čl. 343 obch. zák. vytknuté; nechtěla-li zboží vzíti zpět do vlastní úschovy, byla povinna, by buď uložila zboží na nebezpečí a útraty kupitelovy ve veřejném skladišti neb u osoby třetí, anebo by zařídila jeho prodej způsobem, v čl. 343 obch. zák. upraveným. Jakmile tedy žalovaná dráze oznámila, že odmítá, avisovaný jí vagon přijmouti, bylo na žalobkyni, by firmou Sch., která na nákladním listě byla jako odesílatel označena, dala učiniti vhodné opatření ve smyslu čl. 343 obch. zák. Jelikož to opominula, jde na její, nikoli na vrub žalované firmy, co se později se zbožím stalo. Pokud jde o poměr mezi žalobkyni a žalovanou, jest zcela lhostejno, zda dráha při prodeji zboží se zachovala podle předpisů § 81 žel. dopr. ř. čili nic, neboť žádným způsobem nelze prodej, dráhou provedený, pokládati za prodej dle čl. 343 obch. zák., předsevzatý na účet žalované firmy. Žalobkyně nemůže se dovolávati ani ustanovení prvého odstavce čl. 348 obch. zák., poněvadž žalovaná zboží nepozastavila, nýbrž prostě dráze oznámila že vagonu nepřijímá. Žalované nebyl nákladní list vydán a nemohla se ani o uschování zboží starati. Z uvedeného vyplývá, že ztráta zboží prodejem dráhou jde na vrub žalobkyně, a že tato na základě kupní smlouvy nemůže po žalované zaplacení zboží žádati. Důvody, z nichž nižší soudy žalobě vyhověly, tudíž neobstojí. Žalobkyně uplatňovala však jako další důvod žalobní, že žalovaná, obdrževši fakturu ze dne 23. září 1921, se zavázala, že ji zaplatí. Tímto žalobním důvodem se nižší soudy nezabývaly, ježto, posuzujíce věc po stránce právní nesprávně, nepokládaly skutečnosti, které strany v té příčině přednesly a důkazy, jež o nich nabídly, za závažné.

Citace:

č. 2076. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 1154-1155.