Návrh zákona na ochranu rozhlasu před rušením elektrickými zařízeními.

Podle dosavadního právního stavu je ochrana poslechu rozhlasem před rušením elektrickými zařízeními nikoliv sice vyloučena, avšak subsumpce dotčené skutkové podstaty pod příslušná zákonná ustanovení není právě jednoduchá. Ochrana je dána ustanoveními §§ 364 I., 1295 la II obč. zák., jakož i předpisy obč. zákoníka na ochranu rušené držby; konečně i kdyby těchto ustanovení nebylo, soudce by byl povinen spor materiálně rozhodnouti podle přirozených zásad právních § 7 obč. zák. Jenže použití těchto ustanovení předpokládá soudce, jenž si jest jasně vědom svého imperia v rámci nadřazené zákonné normy, synthetičnosti a centr, analytičnosti soudů, jimiž se děje aplikace. Exegetická a sylogistická methoda nejvyššího soudu, která se tak smutně projevila v rozhodnutí ze dne 18. května 1933 č. j. R IV 184/33, kde nejvyšší soud — ovšem pro právo slovenské — otázku, zda jest zde dána ochrana, odpovídá záporně, zabránila tomuto soudu nahlédnouti pravý význam shora jmenovaných zák. ustanovení. — Proto s povděkem musíme uvítati, že ministerstvo pošt a telegrafů svým referentem vrch. odb. radou Drem A. Burdou vypracovalo návrh zákona na ochranu rozhlasu· před rušením elektrickými zařízeními, jemuž, jakož i příslušné důvodové zprávě nelze upříti dobré zvládnutí látky a cílevědomé upravení zákonné
Jádro tohoto návrhu zákona spočívá v §§ 1 a 2. Zde jsou stanoveny povinnosti jednak výrobců a prodavačů elektrických zařízení (§ 1), jednak provozovatelů takových zařízení (§ 2). První jsou povinni elektrická zařízení vybaviti na svůj náklad ochranným opatřením tak, aby radioelektrický příjem, prostředkovaný řádně upraveným a náležitě udržovaným přijímacím zařízením, byl chráněn před rušením, které se šíří z rušících zařízení buď přímo prostorem nebo závadnými účinky, které jsou přiváděny elektrickou sítí, do níž jsou zapjaty takové přístroje spolu sešitovými radiovými přijímači. Druzí (t. j. provozovatelé elektrických zařízení) jsou povinni na svůj náklad pečovati, aby zařízení ta měla stále ochranné opatření proti rušení a aby ochranné opatření bylo udržováno v dobrém stavu; toto má postihnouti také již existující elektrická zařízení. Ovšem u těchto zařízení, tedy zařízení užívaných již v době, kdy zákon počne platiti, mají provozovatelé nésti sami náklad jen do 5% pořizovací ceny těchto zařízení vždy alespoň do 100 Kč včetně, ohledně vyššího nákladu mají se strany dohodnouti, a nedojde-li k dohodě, má rozhodnouti příslušné ředitelství pošt a telegrafů. Ovšem, kde rušením je vinen špatný stav neb špatná činnost elektrického zařízení, má celý náklad na odstranění rušení nésti provozovatel nebo držitel.
V §u 5 zná osnova řadu dispensí z uvedených povinností, čímž má býti zajištěna žádoucí pružnost zákona. Tak ministerstvo pošt a telegrafů po slyšení zvláštní komise odborníků, jejíž složení je naznačeno v § 6. zák., může zprostiti povinnosti podle § 1 a 2 zák. ta elektrická zařízení,, kde rušení radioelektrického příjmu nepřekročuje stupeň, který určí jmenované ministerstvo po slyšení této zvláštní komise, dále taková zařízení obecné důležitosti, u kterých by připojení ochranného opatření způsobilo nepřiměřené výdaje, neb u kterých by provedení ochranných opatřeni zmenšilo podstatně jejich výkonnost neb obecnou prospěšnost, a konečně zařízení, jejichž provozovatelé se zaváží, že jich budou užívati tak, aby radioelektrický příjem nebyl rušen. Zvláštní úlevy mohou obdržeti též státní úřady, ústavy, a podniky, jakož i veřejné ústavy a podniky zemské, okresní a obecní.
Vyšetřováním jednotlivých případů rušení mají býti pověřeny telegrafní stavební úřady, jimž se přiznává řada oprávnění tak značného rázu, že by snad se doporučovalo určité omezení. Tyto telegrafní stavební úřady dostávají zde zejména právo vstupovati do příslušných místností, konati tam prohlídky; rovněž mohou vstupovati na pozemky a do budov sousedících s nemovitostmi povinnostních subjektů podle §§ 1 a 2 zák. Náklady spojené s touto činností zásadně ponese poštovní a telegrafní správa ze svého.
Sankci na přestupky proti ustanovením navrhovaného zákona obsahuje § 8. Tato sankce je svěřena okresním úřadům, jež však mohou zakročiti jen na návrh příslušného ředitelství pošt a telegrafů a pozůstává v pokutě od 200 do 1000 Kč, při nedobytnosti ve vězení od 2—14 dnů; při opakování je možno uložiti pokutu až do 10.000 Kč, nebo při nedobytnosti vězení do 3 měsíců.
Budiž ještě upozorněno na předpis 2. odst. § 1 zák., že ministerstvo pošt a telegrafů může naříditi, aby elektrická zařízení byla opatřena značkou, která by zřetelně upozorňovala, zda taková zařízení jsou či nejsou opatřena náležitě účinnou ochranou proti rušení, dále na § 3, podle něhož jmenované ministerstvo může v dohodě s ministerstvem veřejných prací naříditi povinný soupis elektrických zařízení a na § 4, jenž definuje pojem elektrického zařízení; elektrickým zařízením míní se veškeré stroje, přístroje, vedení а k nim náležející příslušenství, kterými se buď vyrábí nebo vede elektřina, nebo které při své činnosti elektřiny užívají.
Konečně budiž ještě zjištěn určitý nesouhlas mezi názvem návrhu zákona a jeho obsahem. V názvu zákona mluví se jen o ochraně rozhlasu, v jednotlivých ustanoveních však o ochraně radioelektrického příjmu vůbec, tedy též o ochraně přijímání radiotelegrafie.
Doc. Dr. Vladimír Kubeš.

Citace:

Z právnických fakult.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 4, s. 139-140.