JUDr. OTAKAR HANNA:

Několik úvah a poznámek ke článku „Čtvrtina podle § 1253 obč. zák.“

(Pokračování.)
Myslím, že platí analog. 2. a 3. věty § 713 obč. zák.: smlouva zrušuje dřívější poslední vůli co do celých tří čtvrtin. Věc jest jednoduchá, jsou-li v dřívější poslední vůli jen zřízeny odkazy (redukují se na čistou čtvrtinu podle § 692 obč. zák.) neb jen ustanovení dědiců (podíly se restringují na čtvrtinu pozůstalosti podle pravidel §§ 554 sl. obč. zák.). Jinak, jsou-li v dřívější poslední vůli dědické instituce a odkazy vedle sebe. Dědické podíly
4 se opět restringují na čtvrtinu pozůstalosti: ale co s odkazy? Pokud čistou čtvrtinu nepřevyšují, zůstávají arcif zachovány; ale jdou k tíži výhradně dědiců testamentárních (jejich podíly ovšem vyčerpávají) nebo též k tíži zákonných dědiců, kteří nyní se jaksi vsunou mezi dědice smluvního a dědice testamentami, jsouce dědici oné části pozůstalosti, která přesahuje vyhrazenou čtvrtinu pozůstalosti a zbývá z ostatních tří čtvrtin pozůstalosti jako smlouvou nezabraná?
Podle analogie § 713 obč. zák., věta druhá a třetí, zůstává dřívější poslední vůle zachována co do jedné čtvrtiny: jest tudíž dědické podíly testamentami a odkazy redukovati na tuto čtvrtinu; jestliže testamentami dědické podíly čtvrtinu nevyčerpají a jsou vedle nich odkazy, jdou tyto poměrně k tíži dědiců testamentárních a zákonných, posledních ovšem pokud ještě participují na vyhrazené čtvrtině; čtvrtinu převyšující odkazy jdou k tíži těchže dědiců, ale jest je restringovati na výši čtvrtiny; mimo vyhrazenou čtvrtinu pozbývá totiž dřívější poslední vůle pozdější dědickou smlouvou účinnosti, a jelikož touto nebylo pořizováno o celých třecí čtvrtinách, připadne zbytek zákonným dědicům.
Jinak, když poslední vůle byla zřízena po smlouvě dědické. Tuto ovšem nezrušuje ani postavení smluvního dědice nezhoršuje, ale testamentární podíly dědické i odkazy se redukují na kvótu, resp. čistou výši kvóty smluvně nezanechané z pozůstalosti, nikoli na čtvrtinu § 1253 obč. zák. Odkazy jdou k tíži dědiců testamentárních i event, dalších dědiců zákonných (nebylo-li ovšem výslovně ustanoveno, že odkazy ponese někdo jiný), a to při výminečné přihlášce až do výše smluvně nepořízené kvóty pozůstalostní. Příklad: Jmění: Kč 5000000.—; dluhy: Kč 1000000.—; smlouva dědická ohledně X pro manželku M; testamentem určena třetí osobě T 1/s; odkazy zanechány ve výši Kč 2500000.:—, z nichž synu Si Kč 500000.—; zákonnými dědici jsou manželka M a děti S1 a S2.
Byla-li poslední vůle zřízena před smlouvou dědickou, obdrží: M 1/2 pozůstalosti (Kč 2500000.— s dluhy Kč 500000.—), T 1/8 pozůstalosti (Kč 625000.— s dluhy Kč 125000.—); zbytek pozůstalosti, t. j. 3/8 připadne dětem S1 a S2, každému 3/16« (Kč 937500.— s pasivy Kč 187500—), neboť zákonný podíl dědice M ve výši 1/4 z 3/8 = 3/32 jest vyčerpán smluvním dílem X; odkazy se (při výminečné přihlášce) restringují na výši, kterou může nésti vyhrazená čtvrtina, t. j. na výši Kč 1000000.—; nerozhoduje, že Si zanecháno přednostním odkazem Kč 500000.—. Redukují se tudíž odkazy s Kč 2500000.— na Kč 1000000.—; jelikož z vyhrazené čtvrtiny obdrží T 1/8, S1 1/16 a S2 1/16, ponesou odkazy: T ve výši svého čistého podílu dědického, t, j. Kč 500000— zbytek rovným dílem S1 a S2. Povinný díl dětí činí dohromadv 3/8, na každého tudíž připadnou 3/16 čistého jmění, t. j. (5000000 — 1000000) : 16 X 3 = Kč 750.000—. S1 obdrží 3/16 pozůstalosti (t. j. Kč 937500. Kč 187500— = Kč 750000—), vyplatí odkazy ve výši Kč 250000.— a dostane přednostním odkazem Kč 500000.—, restringovaných na Kč 200000—, tudíž Kč 750000— + Kč 200000. Kč 250000— = Kč 700000—; zbytek povinného dílu Kč 50000.— doplatí mu M. S2 obdrží 3/16 pozůstalosti, t. j. Kč 750000—, a vyplatí odkazy ve výši Kč 250000— zbývá mu Kč 500000— zbytek povinného dílu Kč 250000.— vyplatí mu M. M obdrží smluvním dílem dědickým čisté Kč 2000000— a zaplatí na povinných dílech dětem Kč 300000—, takže mu zůstane Kč 1700000—.
Byla-li poslední vůle zřízena po smlouvě dědické, obdrží: M 1/2, (Kč 2500000. Kč 500000.— = Kč 2000000—); T 1/8 (Kč 625000 Kč 125000.— Kč 500000— ); S1 a S2 každý 3/16 (Kč 937500. Kč 187500— Kč 750000—) ; odkazy per Kč 2500000— vyplaceny budou dědici T, Si a Sa, při výminečné přihlášce těchže do výše X, čistého jmění pozůstalostního, t. j. do výše Kč 2,000.000.—. Budou se tudíž restringovati s Kč 2500000— na Kč 2000000.—, t. j. o Vs, a ponesou: T Kč 500000.—, S1 a S2 každý Kč 750000.—. Povinné díly posledních činí u každého Kč 750000—. S1 obdrží 3/16 pozůstalosti, t. j. Kč 937000.—, a přednostním odkazem Kč 500000.— redukovaných na Kč 400000.— proti zaplacení pasiv per Kč 187500.—, tudíž čistých Kč 1150000.—; jeho povinný díl per Kč 750.000.— je plně kryt a nemá dále co pohledávali. S2 obdrží 3/16 pozůstalosti, t. j. Kč 937500.— proti zaplacení pasiv per Kč 187500—, tudíž čistých Kč 750000—; jeho nárok na povinný díl jest tím plně uspokojen. M nedoplatí ničeho na povinných dílech a dostane čisté Kč 2000000.—.
Je-li dřívější poslední vůle nikoliv testamentem, nýbrž jen kodicilem, platí o jejím zrušení pozdější smlouvou dědickou arciť totéž. O odkazech jest se však zmíniti podrobněji.
Stubenrauch (Kommentar 1885,II. díl, str. 563 u § 1253 obč. zák.) rozvíjí Krainzem opominutou otázku odkazu, t. j. otázku, zda odkazy jsou k tíži dědice smluvního neb dědice čtvrtiny. Již z toho vidíme, že zastává názor, že vyhrazenou čtvrtinou § 1253 obč. zák. jest rozuměti čtvrtinu pozůstalosti in natura, neboť jinak nemůže vůbec vzniknouti otázka, kdo »nese« odkazy ze svého. Dle něho rozhoduje v prvé řadě, zda nebylo smlouvou samou výslovně ustanoveno, kdo nese odkazy. Stubenrauch činí pak rozdíl mezi odkazy, které byly zřízeny v samé smlouvě dědické, dále odkazy, které byly zřízeny v dřívější poslední vůli, a konečně odkazy, které jsou obsaženy v pozdější poslední vůli než je smlouva dědická. V prvém případě předpokládá souhlas smluvního dědice s těmito odkazy a tím i jeho povinnost, nésti je ze svého (tím, že jejich pojmutí do smlouvy dovolil, souhlasil prý dědic smluvní s tím, nést’ je ze svého); v druhém případě nemusel dědic smluvní ani o existenci dřívější poslední vůle věděti a neplatí domněnka jeho souhlasu: nese je tudíž dědic čtvrtiny; v třetím případě nesmí testátor novou poslední vůlí zhoršiti jednostranně postavení smluvního dědice: jdou tudíž takové odkazy k tíži čtvrtiny. S názorem tímto nelze plně souhlasiti. Odkazy, obsažené v listině, která obsahuje smlouvu dědickou, budou vždy platné, ovšem za předpokladu platnosti smlouvy dědické, neboť tato musí míti vždy náležitost poslední vůle — 2. věta § 1249 obč. zák. — a to písemné notářské, t. j. spis; tím není· ještě řečeno, že odkazy jsou obsaženy ve smlouvě dědické, neboť táž listina, obsahující smlouvu dědickou, může obsahovati i právní jednání jiná, na př. smlouvu o postupu nemovitosti inter vivos, aniž by se mohlo tvrditi, že jde o součást dědické smlouvy: jde prostě o více právních jednání v téže listině obsažených. Bude in concreto nutno vždy zjistiti, zda jde o odvolatelný odkaz zůstavitelův neb o smluvní podmínku uloženou smluvnímu dědici, kterou jest pak posuzovati jako smluvní ustanovení ve prospěch osob třetích podle § 881 obč. zák.,
5 při čemž platí podle druhého odstavce i. f. tohoto paragrafu, že třetí osobě vzchází přímý nárok. Rozhodující bude vždy stylisace: jde-li o stipulovaný závazek, jde k tíži dědice smluvního; jde-li o imperativní ustanovení testátora a není-li závazek uložen výslovně smluvnímu dědici, jde jako Každý odkaz k tíži dědice čtvrtiny, resp. dědice oné části pozůstalosti, o níž nebylo smluvně pořízeno. U smlouvy pak neplatí pravidlo § 558 obč. zák. i. f. o vůli zůstavitele, nýbrž pravidlo § 914 obč. zák. o tom, že je smlouvě rozuměti, jak to žádá obyčej poctivého obchodu.
Otázku, zda vůbec může pořizování vyhrazenou čtvrtinou státi se v téže listině, která obsahuje též smlouvu dědickou, řeší Stubenrauch ve smyslu kladném. To bývá dnes prakse všeobecná.
Proti názoru, že odkazy jdou k tíži čtvrtiny, pasiva pozůstalosti však k tíži všech dědiců dle poměru jejich podílů (není-li nic jiného ustanoveno), lze namítati, že tyto účinky právní bylo by možno obejiti odkazem dluhu podle § 665 obč. zák. Nelze zapomenouti, že takový dluh přestává býti pozůstalostním pasivem a stává se odkazem a ten přece může zůstavitel zříditi v mezích nedotčených smluvně zanechaným dílem pozůstalosti. Ovšem nesmí dle výslovného zákonného předpisu takovýto odkaz dluhu býti v neprospěch ostatním pozůstalostním věřitelům. Tím, že takový dluh přestává býti pasivem pozůstalostním, zvyšuje se čisté jmění pozůstalostní, čímž smluvní dědic získá, ale i »čistá« čtvrtina volnému pořizování zůstavitele vyhrazena stane se aktivnější. Odkaz sám pak jest výkonem zůstavitelovy disposice co do výhrazené čtvrtiny. Jest jisto, že odkazy dluhů mohou se díti pouze do výše »čisté« čtvrtiny, pokud tato není kryta pasivy pozůstalostními, neboť by jinak pozůstalostní věřitelé, kteří se stali odkazovníky, při výminečné přihlášce dědice čtvrtiny byli v důsledku redukce odkazů zkrácení o redukovanou částku t. j. případ opačný než jakému hledí zabrániti předpis § 665 i. f.: zajisté však nemůže libovůlí zůstavitele býti zhoršena posice pozůstalostních věřitelů.
Příklad věc nejlépe znázorní:
Aktiva Kč 2000000.—, passiva Kč 1000000.—; zůstavitel uzavřel smlouvu dědickou co do 3/4 pozůstalosti ve prospěch manželky M. a zřídil odkazy dluhů per Kč 500000—; zákonným dědicem čtvrtiny je syn S.. neboť manželce se započte do podílu zákonného podle § 757 obč. zák. odst. 1. i. f. to, co ze smlouvy obdrží.
Bez odkazů dluhů jest situace tato: manželka dostane 3/4pozůstalosti s dluhy per Kč 375000.—, syn 1/4 s dluhy per Kč 125000.—.
Při odkazech dluhů jest situace tato: dluhy se zmenšily na Kč 500000—; manželka dostane 3/4 v hodnotě Kč 1500000.— s dluhy Kč 375000.—; syn dostane 1/4 v hodnotě 500000.— s dluhy 125000.— a ponese odkazy dluhů per Kč 500000.—; jestliže se přihlásí bezvýminečně musí zaplatiti jak dluhy, tak odkazy; jestliže se přihlásí výminečně aneb jestliže sám nemá žádného jmění, kterým by zaplatil odkazy převyšující jeho podíl dědický, redukují se odkazy na čistou část zákonného podílu, která činí Kč 375000.—, tudíž o Kč 125000.—·. Jelikož to nemůže býti věřitelům na škodu, bude těchto Kč 125000.— hrazeno jako pozůstalostní passiva, čímž opět se zmenší čistá část zákonného podílu, odkazy se redukují o další Kč 31250.— atd., až k úplnému vyrovnání mezi pozůstalostními passivy a odkazy, což jest konec konců již pouze řešení úkolu početního.
Odkaz pohledávky dle §§ 663 neb 664 obč. zák. jest posuzovati jako každý jiný odkaz, neboť jde o disposici majetkem zůstavitelovým.
Odkáže-li se určitá věc, vznikne k ní odevzdáním pozůstalosti sice spoluvlastnictví dědiců podle podílů dědických, ale věc jím nezůstane: všichni mají obligační povinnost přepustiti neb vydati věc odkazovníku. Jiná jest ovšem povinnost, nésti odkaz ze svého. Tato povinnost postihne dědice čtvrtiny, resp. dědice oné části pozůstalosti, jíž nebylo smlouvou dědickou disponováno, a smluvní dědic dostane od tohoto dědice v hotovosti nahrazenu hodnotu kvóty odkázané věci podle dědické kvóty smluvního dědice.
Zcela lhostejno jest, zda jde o obyčejný odkaz neb o odkaz přednostní. Odkazovník přednostního odkazu vystupuje tu jen ve dvojí funkci a povinnost dědice k vydání přednostního odkazu zaniká u přednostního odkazovníka, na nějž by připadla jeho dědickou kvotou, iure consolidationis.
Jinak než odkaz z vůle zůstavitele, t. j. testamentami neb kodicilární, jest posuzovati odkaz zákonný. Jediný případ takového odkazu obsahuje v našem právu § 758 obč. zák. Tento odkaz jde vždy k tíži smluvního dědice a zanikne případně (početně) v jeho dědickém podíle smluvním. Neboť nejde zde o volnou disposici zůstavitele podle § 1253 obč. zák. a byl by týž zkrácen v právu tímto paragrafem mu vyhrazeném.
Zastává-li se názor, že volnou čtvrtinu podle § 1253 obč. zák. jest rozuměti část peněžní, pak obsahuje tento paragraf sám v poslední větě též zákonný odkaz (ve prospěch zákonných dědiců). Více zákonných dědiců bylo by co do této »čtvrtiny« nikoliv spoludědici, nýbrž spoluodkazovníky. Tu by jako spoluodkazovník přišel v úvahu též manžel, neboť použití předpisu § 757 obč. zák. odst. I. i. f. nebylo by na místě; vždyť podle tohoto ustanovení se vpočte do manželova podílu (rozuměj ovšem: dědického, zákonného), co mu případně podle dědické smlouvy, nikoliv však do toho, co jinak obdrží (ku př. též ne do přednostního odkazu podle § 758 obč. zák.).
Jako jakýsi zvláštní druh zákonného odkazu lze též posuzovati povinný díl. Ovšem platí o něm, že má přednost před odkazy při uspokojování (přijde hned po passivech pozůstalostních). Podle § 783 obč. zák. přispívají k úhradě povinného podílu jak dědicové, tak odkazovnici poměrně. Dědicové čtvrtiny však nikoliv, neboť povinný díl není sám o sobě v podíle dědickém obsažen tak, jako díl passiv pozůstalostních, a čtvrtina musí zůstati vyhrazena volnému pořizování zůstavitele: nárok na povinný díl je však vždy nárok contra tabulas.
Mimo odkazy z vůle zůstavitele a z vůle zákona zná naše právo též případ odkazu smluvního: právo advitalitní. Právo toto zajisté nezatěžuje vyhrazenou čtvrtinu (neboť nejde o odvolatelné pořízení), ale nejde zajisté výhradně k tíži smluvního dědice, obdrží-li týž méně než tři čtvrtiny (v tom případě jde k tíži dědice zbytku do plných tří čtvrtin); každopádně se započítá do manželova zákonného podílu dědického podle § 757, první odstavec i. f. obč. zák. Toto platí arciť jen početně. Zajisté požívání celé pozůstalosti zatíží vyhrazenou čtvrtinu, ale dědic této dostane příslušnou peněžní náhradu podle své kvóty (jako u odkazu určité věci). Možno však hájiti totéž stanovisko
6 jako u věna a u obvinění. Pak by šlo o závadu (dluh) již za života zůstavitele existující, byť by se stala účinnou až jeho úmrtím, a šla by poměrně k tíži všem dědicům.
(Pokračování.) JUDr. OTAKAR HANNA:

Několik úvah a poznámek ke článku „Čtvrtina podle § 1253 obč. zák.“

(Pokračování.)
Od smlouvy advitalitní nutno lišiti smluvní donatio mortis causa. Byť by se i zde účinek nesl k okamžiku smrti, je to disposice mimo pozůstalost a posloupnost dědickou; donatio mortis causa liší se od dědické smlouvy jednak různým druhem sukcese, jejž způsobí (u smlouvy dědické: universální, zde: singulární), jednak tím, že jmění, o němž pořízeno dědickou smlouvou, patří do pozůstalosti a je předmětem dědické posloupnosti, kdežto věci, o nichž uzavřeno darování pro případ smrti, vypadnou jaksi z masy pozůstalostní a nesledují posloupnost dědickou ani jako odkaz, nýbrž připadnou přímo obdarovanému. Že podle předpisů finačněprávních podléhají dani dědické, nerozhoduje; ba právě to, že v předpisech finančněprávních jest výslovně vytčeno, že této dani podléhají, svědčí o tom, že dle občanskoprávních předpisů tam nepatří.
Jak shora uvedeno, zastávám plně názor proti cit. rozhodnutí nejvyššího soudu, že »čistá« čtvrtina § 1253 obč. zák. je podíl in natura. Při uvedeném výkladu slova »čistá« jest názor tento přijatelný a nesetkává se se žádnými potížemi; naproti tomu druhý názor, dle něhož jde o část v penězích, setkává se s četnými obtížemi. Jak jsme viděli, uznávají jak Krainz, tak Stubenrauch naturální povahu čtvrtiny § 1253 obč. zák., ač vycházejí při výpočtu této čtvrtiny z chybných předpokladů. Stanovisko nejvyššího soudu o peněžní povaze čtvrtiny je v theorii dosti osamocené (Stiffter) a v praxi méně důsledné a proto nepřijatelné. Jest celkem pravdivá výtka nejvyššího soudu, že zastánci prvého mínění (Unger, Ehrenzweig, Mayr, Krasnopolski, Randa) omezují se na blíže neodůvodněné tvrzení. Též je pravda, že rozhodnutí nejvyššího soudu, která cituje poz. sestra ve svých opravných prostředcích, nerozebírají výslovně spornou otázku. Byť i nepřímo, přece však z nich jasně vyplývá opačné stanovisko dřívější judikatury nejvyššího soudu (vídeňského), byť i snad plně co do svých důsledků neujasněné. Tak dle rozh. z 22. června 1887 Sb. 11646 nezrušuje dědická smlouva dřívější testament co do volné čtvrtiny. Když by »čistá« čtvrtina § 1253 obč. zák. byla jen část peněžní, čímž by dědic smluvní v případě jeho smluvního ustanovení k celé pozůstalosti byl dědicem universálním, mohla by smlouva z dřívější poslední vůle zachovati pouze odkazy do výše »čisté« čtvrtiny, resp. by dědická instituce dřívějšího testamentu pozdější smlouvou dědickou o celém jmění se musila změniti v odkaz co do »čisté« čtvrtiny. Při názoru tomto by zůstavitel o »čisté« čtvrtině § 1253 volně mohl poříditi jen kodicilárně, neboť jest přece nemožno zříditi dědice k věci určité, k něčemu jinému než je pozůstalost aneb její díl; byla by to event, jen falsa demonstratio. Pak by ani testamentami ustanovení manžele »dědicem vyhrazené čtvrtiny« v samé listině, obsahující smlouvu dědickou, nebylo na místě, ač se tak v praxi děje všeobecně a též rozh. z 10. ledna 1853 č. 1010 to připouští. Nebylo by pak ani správné odkázati smluvního dědice, jenž uplatňuje se smlouvou též nárok na vyhrazenou čtvrtinu, na pořad práva proti dědici zákonnému, jak to činí rozh. ze 16. října 1860 č. 12226 Sb. 1208, neboť nelze mluviti o odporujících si přihláškách dědických, které by nebylo i ani na soud přijmouti (jak to nedůsledně činil soud pozůstalostní v případě citovaném kol. Dr. Mošutou, což měl nejvyšší soud zrušiti jako zmatečné); ten, kdo činí proti smluvnímu dědici nárok na vyhrazenou čtvrtinu, musel by tohoto dědice žalovati jako věřitel (zákonný odkazovník). Rozh. ze 14. června 1870 Sb. 3812 a z 10. prosince 1863 Sb. 1838 uznávají, že ustanovení třetího dědicem ve smlouvě dědické je testament a odvolatelné.
Nyní probereme všechny možné případy a důsledky, které se jeví jednak při pojetí čtvrtiny § 1253 obč. zák. in natura, jednak při pojetí této čtvrtiny v penězích:
I. Nepominutelných dědiců není:
A) Smluvně pořízeno o třech čtvrtinách neb o více než třech čtvrtinách pozůstalosti:
1. O zbytku není pořizováno:
a) při universální sukcesi: připadne vždy jedna čtvrtina pozůstalosti zákonným dědicům iure hereditatis, při čemž s manželem jako dědicem zákonným se zde nepočítá, neboť smluvní díl manžela (tři čtvrtiny) je, dle § 757, první odstavec i. f. v jeho zákonném díle (jedna polovice se sourozenci a potomky jejich) plně obsažena. Jen když zákonní dědicové jsou potomstvo ascendentů třetí parentely neb patří do parentely další, připadne manželi celá pozůstalost, při tom jedna čtvrtina dle zákona. Přednostní odkaz § 758 obč. zák. jako zákonný je v dědickém podíle manžela obsažen a musí týž hodnotu zlomku odkazu, odpovídajícího kvótě zákonných v dědiců, těmto vyrovnati v penězích.
b) Při singulární sukcesi:
aa) Pořízeno-li smluvně o celé pozůstalosti, jsou zákonní dědicové odkazovníky (věřiteli) »čisté« čtvrtiny.
11 Přiblíží se zde k manželi jako zákonnému dědici a. bude týž participovati jako zákonný odkazovník přednostní zákonnou kvotou na zákonném odkaze čtvrtiny, neboť vpočtení dle § 757, první odst. i. f. nastává jen do dílu zákonného, nikoliv do přednostního odkazu.
bb) Bylo-li smluvně pořízeno o třech čtvrtinách, připadne čtvrtá čtvrtina zákonným dědicům iure hereditatis dle § 727, druhá věta obč. zák., zatížená zákonným odkazem § 1253 i. f. obč. zák. jako odkazem přednostním. Zákonné dědické podíly zákonných dědiců nepořízené čtvrtiny pozůstalosti budou ovšem jiné, než podíly zákonných dědiců jako odkazovníků »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák.; v prvém případě manžel podle § 757 první odstavec i. f. neparticipuje, v druhém případě ano.
cc) Komplikovanější je případ, když bylo smlouvou pořízeno o více než třech čtvrtinách, nikoliv však o celé pozůstalosti. Jisto jest, že smlouva neplatí ohledně »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák. To však neznamená, že by smluvní dědic dostal jen tři čtvrtiny pozůstalosti, neboť »čistá« čtvrtina není dědický podíl. Manžel nemůže však jako ad aa) býti universálním dědicem ze smlouvy, když tato nezní na celou pozůstalost. Nepořízený podíl dědický musí dle § 737 obč. zák. připadnouti zákonným dědicům (manžel se zde nepočítá, ovšem pokud nejde o zákonné dědice vzdálenější než jsou dědové a báby). Ovšem připadne »čistá« čtvrtina jako přednostní odkaz zákonným dědicům (zde se manžel počítá). Nedosahuje-li »čistá« čtvrtina § 1253 obč. zák. čisté hodnoty smluvně nepořízené kvóty pozůstalostní, jde zákonný odkaz § 1253 i. f. obč. zák. k tíži dědicům této kvóty neb též k tíži smluvního dědice? Zdá se, že jde k tíži dědice kvóty. Co však, když »čistá« čtvrtina § 1253 obč. zák. je větší než čistá hodnota smluvně nepořízené kvóty pozůstalostní? Zde musí smluvní dědic participovati, neboť »qistá« čtvrtina zůstane zákonným dědicům celá a nelze jí nikterak redukovati jako jiné obyčejné odkazy. Vede-li názor o peněžní povaze »čisté« čtvrtiny § 1253 ke konstrukcím značně těžkopádným a komplikovaným v případě ad bb) uvedeném, vede zde k problému přímo neřešitelnému.
2. O zbytku je pořizováno: to může se státi ustanovením dědice neb odkazem; ustanovením o celém zbytku neb o části; ustanovením před smlouvou neb po ní; ustanovením ve prospěch smluvního dědice, zákonného dědice neb tertia.
a) při universální sukcesi: Pořizováno-li · testamentárně, nastupuje posloupnost testamentami; je-li testamentárních dědických podílů více než činí smluvně nepořízená kvóta pozůstalosti, platí analogie § 554 sl. obč. zák.; pořizováno-li částečně testamentem, připadne zbytek zákonným dědicům (s přihlížením k § 757, první odstavec i. f. obč. zák.). Pořizováno-li kodicilárně, zatíží odkazy zbývající zákonný podíl; při výminečné přihlášce dědiců zákonných nastává redukce odkazů na výši zákonných podílů (po odečtení passiv); totéž platí, pořizováno-li testamentárně i kodicilárně, jenže místo zákonných dědiců přijdou v úvahu dědicové testamentami neb dědicové testamentami spolu se zákonnými: nikdy není pořízení testamentami neb kodicilární na újmu smluvnímu dědici, ani když jde o poslední vůli, zřízenou před smlouvou dědickou, neboť ta ji zrušuje jen co do podílu, ohledně něhož bylo smluvně pořízeno. Není zde rozdílu vůbec, byla-li poslední vůle zřízena před neb po dědické smlouvě.
b) při singulární sukcesi: pořizováno-li smluvně o celé pozůstalosti, lze poříditi o »čisté« čtvrtině jen kodicilárně. Testament (dřívější neb pozdější) by co do instituce dědické se nestal účinným (neboť vyložiti instituce dědice »čisté« čtvrtiny jako odkaz její nelze pro I nedostatek vůle zůstavitele), a platil by zákonný odkaz ve prospěch zákonných dědiců (i manžele). Pořizováno-li o »čisté« čtvrtině kodicilárně, je málo pravděpo.dobno, že odkazy dosáhnou zrovna hranice »čisté« čtvrtiny, která je hodnota předem neznámá a nevyzpytateli ná a lze ji jen po smrti zůstavitele zjistiti pozůstalostním I inventářem ku dni úmrtí. Přesahují-li odkazy »čistou« čtvrtinu, nastane redukce na tuto výši, aby nebyl protiprávně zkrácen smluvní dědic; nedosáhnou-li odkazy j »čisté« čtvrtiny, platí zákonný odkaz pro zákonné dědice ohledně zbytku »čisté« čtvrtiny: počítání náramně komplikované.
3. Smluvně pořízeno o méně než třech čtvrtinách: Jsou zde tři masy: a) kvóta, o níž pořizováno smluvně; b) vyli ražená čtvrtina (ať in natura neb v penězích); c) zbytek, jenž připadne zákonným dědicům, není-li ustanoven dědic testamentami ohledně něho. Jsou možný dva případy:
První případ: Po ostatním jmění není pořizováno testamentárně:
a) při universální sukcesi: připadne ostatní jmění celé zákonným dědicům. Event, odkazy jdou k tíži I zákonným dědicům; zákonný odkaz § 758 obč. zák. a j smluvní podmínky jdou k tíži smluvnímu dědici. Dřívější kodicil ruší se až na čtvrtinu pozůstalosti.
b) při singulární sukcesi: platí totéž, jenže existuje vedle zákonných dědických podílů ke smluvně nepořízenému zbytku pozůstalosti (do podílu manžele se započte, co dostal smluvně). Zatěžující je přednostní odkaz »čisté« čtvrtiny, kde participuje i manžel jako spoluodkazovník.
Příklad: Jmění Kč 2000000, dluhy Kč 1000000. Smluvně pořízeno 1/4 pro manželku M; jsou zde dvě sestry А а В jako zákonné dědičky vedle M.
Při universální sukcesi: M dostane smluvně 1/4, zbytek 3/4 se dělí mezi M 1/2, A 1/4 а В 1/4, t. j. ob! drží: M 3/8, A 3/16, В 3/16« ; M se započte do 3/8, smluvní 1/4, takže zákonem obdrží jen 1/8; zbytek 2/8 se dělí rovj noměrně mezi A a B; budou tudíž miti : M smluvně 1/4, testamentárně 1/8, celkem 6/16; А а В každý smluvně 5/16.
Při singulární sukcesi: Podíly dědické budou tytéž. Mimo to obdrží M 1/2, A 1/4а В 1/4»čisté« čtvrtiny při projednání pozůstalosti vypočtené jako přednostní odkaz.
'
Druhý případ: O ostatním jmění je pořizováno
testamentárně:
a) při universální sukcesi: ostatní jmění připadá testamentárním dědicům; není-li o celém ostatním jmění pořizováno, připadá zbytek zákonným dědicům; převyšuje-li testamentami dědický podíl část pozůstalosti, nevyčerpanou smluvní posloupností, nastává redukce testamentárních dědických podílů na tuto část. Odkazy jdou k tíži testamentárních dědiců, event, dědiců testamentárních i zákonných, dle poměru jejich dědických podílů (není-li ve smlouvě nic ustanoveno) a převyšující se redukují na tyto podíly. Dřívější testament zůstává v platnosti co do institucí dědických i odkazů jen co do jedné čtvrtiny; smluvně nepořízený zbytek připadne zákonným dědicům bez zatěžujících odkazů.
12 b) při singulární sukcesi: platí totéž, ale »čistá« čtvrtina, pokud není vyčerpána odkazy, připadne zákonným dědicům jako spoluodkazovníkům. Dřívější poslední vůle zůstane zachována jen co do odkazů do výše »čisté« čtvrtiny, na niž se tyto případně redukuji. Zbytek připadne zákonným dědicům.
Příklad: Jmění: Kč 5000000—, dluhy 1000.000— Smluvně pořízeno o 1/4; zákonné dědičky jsou vedle manželky M dvě sestry A a B. Testamentem pořízeno o 1/4 ve prospěch A a o 1/8 ve prospěch cizí osoby C. (Odkazy činí Kč 1800000—, z toho M: Kč 20000— A: Kč 50000—a B: Kč 100000.
(Pokračování.) ČASOPIS SPOLKU NOTÁŘŮ ČESKOSLOVENSKÝCH
ŘÍDÍ PROF. Dr. EM. SVOBODA S KRUHEM REDAKČNÍM.
VYCHÁZÍ KAŽDÝ MĚSÍC MIMO ČERVENEC A SRPEN. — REDAKCE A ADMINISTRACE V PRAZE-II.
ŽITNÁ UL. Č. 4b. PŘEDPLATNÉ ROČNĚ 40 Kč I S POŠTOVNÍ ZÁSILKOU. — JEDNOTLIVÉ ČÍSLO Kč 4.
ROČNÍK XV. V PRAZE, V BŘEZNU 1933. ČÍSLO 3
JUDr. OTAKAR HANNA:

Několik úvah a poznámek ke článku „Čtvrtina podle § 1253 obč. zák.“

(Dokončení.)
1. Testamentem bylo pořízeno před smlouvou dědickou:
a) při universální sukcesi: čistá čtvrtina činí: Kč 1250000.— minus Kč 250000.—. Instituce dědické se restringují, takže obdrží А 2/3 z 1/44, t. j. 1/6 a C 1/12. Odkazy se redukují na Kč 1000000— a nesou je dědicové testamentami А а С v poměru 2:1. Zákonní dědicové obdrží 1/2. pozůstalosti a to M 1/4, A 1/8 а В 1/8. M se započte do zákonného dílu smluvní čtvrtina, takže ze zákona neobdrží nic. Jeho zákonná čtvrtina se rozdělí mezi sestry. Dostanou tudíž: M smluvně 1/4; A testamentárně 1/6, zákonem 1/4, úhrnem 5/12; В zákonem 1/4, С testamentem 1/6. Odkazy se redukují.
b) při singulární sukcesi: Testamentarní instituce dědické se ruší; odkazy se redukují na Kč 1000000.— a nesou je zákonní dědicové. Obdrží dle zákona: M 3/8, A 3/16 а В 3/16; po započtení a akkrescenci budou miti: M 3/8, z toho 1/4 smluvní, 1/8zákonná; A 5/16 а В 5/16.
2. Testamentem bylo pořízeno po smlouvě dědické:
a) při universální sukcesi: Testament zůstane celý zachován. Zákonní dědicové dostanou zbývající 3/8 a to: M 3/16, А 3/32 а В 3/32. Po započtení u M dle § 757, první odstavec i. f. rozdělí se jeho 3/16 mezi A a B, takže tyto dostanou z tohoto dílu každá 3/32· Obdrží tudíž: M smluvně 1/4; С testamentárně 1/4; A testamentárně 1/8 a zákonem 3/16 úhrnem 5/16; В zákonem 3/16. Odkazy nedosahují výše 3/4 čistého jmění pozůstalostního, t. j. výše Kč 3000000.— a budou plně hrazeny zákonnými a testamentárními dědici v poměru jejich podílů.
b) při singulární sukcesi: »čistá« čtvrtina činí Kč 1000000—. Ji pořídil zůstavitel ve formě odkazů. Zbytkem jmění pozůstalostního mohl zůstavitel poříditi institucí dědickou i odkazy. Platí tudíž totéž, co při universální sukcesi.
Poznámka : Jest ovšem otázka, zda započtení dle § 757, první odstavec i. f. se děje do zákonného podílu manžela, který by obdržel z celé pozůstalosti, neb do toho, co obdrží in concreto dle zákona. V prvém případě by rozdělení ovšem jinak vypadalo a čtenář může si je provésti lehce sám.
II. Jest zde nepominutelný dědic.
a) Při universální sukcesi: povinný díl jde k tíži děd:ce smluvního, ale započte se do něj vše, co nepominutelný dědic obdržel jakkoli z pozůstalosti. Jsou-li zde dědicově testamentární neb zákonní, nesou povinný díl spolu proti tomu, že do volné čtvrtiny se pojme poměrný díl všech testamentárních a zákonných dědiců, a netíží je díl povinný.
Příklad: Jmění: 5000000— Kč, dluhy: 1000000. Kč; smluvně 1/4 manželi M; jsou zde děti A a B; testamentem dostane: A 1/8, bratr С 1/8; odkazy činí Kč 1800000.—, z toho: A Kč 20000.—, В Kč 100000.—. Povinný díl činí u každého z dětí Kč 1500000.—. Dědickou posloupností obdrží M 1/4, С 1/4, А 5/16, B 3/16. Celkem obdrží A dědickou posloupností čistých Kč 1250000. odkazem Kč 20000.—, úhrnem Kč 1270000.—; na povinný díl se mu doplatí Kč 230000.—, В obdrží dědickou posloupností čistých Kč 750000.—, odkazem Kč 100000.—, úhrnem Kč 850000.—; na povinný díl se mu doplatí Kč 650000.—. Úhrnem se doplatí na povinné díly 880000.— Kč. Povinným dílem nezatížená čtvrtina sestává z jedné třetiny dědických podílů dědiců А, В a C, t. j. z 5/48 pozůstalosti připadajících A, z 1/16 B z 1/12 C, a činí ciferné Kč 1000000—. Povinný díl nesou (dle § 783 obč. zák. ve spojení s § 1253 obč. zák.) testamentárníi a zákonní dědicové mimo »čistou« čtvrtinu (A 5/24, В 1/8, С 1/6) spolu s odkazovníky a smluvním dědicem poměrně. Jelikož hodnota dědických podílů testamentárních i zákonných dědiců mimo vyhrazenou čtvrtinu činí u A: Kč 833333,34, u B: Kč 500000— a u C: Kč 666666,67, přispějí (vzhledem k tomu, že А а В jsou sami dědici i odkazovnici) na Kč 880000—. K doplnění povinných dílů: M, С a O (t. j. odkazovnici mimo přednostních odkazovníků A a B) v poměru tomto: Kč 1000000— (== čistá hodnota smluvní čtvrtiny): Kč 666666,67 (— dědický podíl С mimo vyhrazenou čtvrtinu): Kč 1680000.— (— hodnota odkazů mimo přednostních odkazů nepominutelných dědiců).
b) Při singulární sukcesi: Povinný díl jde k tíži všech dědiců i odkazovníků mimo odkazovníky »čisté« čtvrtiny; když by odkazy převýšily »čistou« čtvrtinu, jest z povinného dílu vyjmuta část odkazů, připadající poměrně na »čistou« čtvrtinu. Nejsou-li odkazy zřízeny, jsou vyjmuti zákonní odkazovnici »čisté« čtvrtiny dle § 1253 i. f. obč. zák.; nedosahují-li odkazy výše »čisté« čtvrtiny, jsou vyjmuti odkazovnici testamentami, resp. kodicilární i zákonní odkazovnici nevyčerpané
17 »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák. z povinnosti přispívati k úhradě dílů povinných.
Vraťme se k řešení původně kladených tří sporných otázek případu analysovaného v článku kol. Dr. Mošuty.
1. Vzhledem k tomu, že theorie se vyslovila pro naturální povahu »čisté« čtvrtiny (opačně Schiffner), důsledky názoru opačného vedou, jak jsme viděli, ke konstrukcím příliš umělkovaným a problematickým, nejvyšší soud dříve sám, byť i nepřímo, zastával opačný názor než v cit. případě, při peněžní povaze »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák. scházejí úplně normy pro způsob zjištění a analogie norem občanského zákoníku pro vypočtení dílu povinného nelze beze všeho užiti (zejména není důvodu ku zřízení inventáře, jímž jedině by se peněžní díl § 1253 obč. zák. dal určiti) a konečně autoři osnovy čsl. občanského zákoníku, vesměs první autority právní ve státě, považovali názor o naturální povaze »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák. za samozřejmý a platnému právu plně odpovídající, jest se přikloniti k tomuto názoru a zavrhnouti názor opačný.
2. Výplaty v dědické smlouvě uvedené nese smluvní dědic sám ze svého, neboť nejde o »volné pořízení zůstavitele« podle § 1253 obč. zák., nýbrž o smluvní ustanovení ve prospěch třetích osob, jež jest posuzovati podle § 881 obč. zák., jest jednostranně vůbec neodvolatelné a platí ustanovení § 881, odst. druhý i. f. obč. zák.
3. Smluvní dědic neparticipuje jak zákonný dědic na volné čtvrtině, neboť působí § 757, odst. první i. f. (opačně při mínění o peněžní povaze »čisté« čtvrtiny § 1253 obč. zák., neboť by manžel byl pouze spoluodkazovníkem).

Citace:

Nákladem zeměděl. knihkupectví Ad. Neubert v Praze:. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1925, svazek/ročník 7, číslo/sešit 6., s. 57-57.