Č. 9157.

Živnostenské právo. — Policejní právo trestní: O skutkové podstatě přestupků neoprávněného označení firmy v insertu a neohlášení vedlejších závodů (§§ 49, odst. 1 a 40, odst. 1 živn. ř.).
(Nález ze dne 28. března 1931 č. 4753).
Věc: Bedřich L. v P. proti zemské správě politické v Praze o přestupky živn. řádu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nálezem magistrátu hl. města Prahy z 19. května 1928 uznán byl st-l vinným přestupky §§ 49 odst. 1 a 40 odst. 1 živn. řádu, jichž se dopustil tím, že v novinovém inserátu použil k označení své firmy slov »Standard-Record«, ačkoliv dle obchodního rejstříku není k tomu oprávněn, a že neohlásil zřízení vedlejších závodů v též u živn. úřadu sídla hlavního závodu; st-l byl odsouzen pro přestupky ty k pokutě 1000 Kč po případě k vězení na 3 měsíce; při tom úřad poznamenal, že při výměře trestu byl vzat zřetel na to, že st-l při výslechu předstíral, že je oprávněn užívati svrchu uvedené firmy zápisem do obchodního rejstříku. — Nař. rozhodnutím byl tento nález potvrzen z důvodů v něm uvedených.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost především vytýká, že slova »Standard-Record«, obsažená v inserátu, nejsou nijakým označením firmy, pod kterou st-l provozuje obchody, nýbrž jsou jen značkou a adresou, na kterou inserátem vyžádané nabídky měly býti zasílány. — Výtku tu neshledal nss důvodnou. Inserátem, o který jde, bylo vyhlášeno, že snaživý podnik hledá zapracované zástupce pro prodej prvotřídních vyssávačů prachu typu »Lux«, a že nabídky mají býti zaslány na: »Standard-Record« Praha ....... Sklady: — — — . Ze znění tohoto inserátu je patrno, že nejde o inserát anonymní, při němž slova »Standard-Record« byla by pouhou značkou, pod kterou bylo by nabídky adresovati na administraci listu neb nějakou osobu třetí, nýbrž že firma »Standard-Record« Praha ...., mající své sklady v ......, je právě oním podnikem, který hledá zapracované zástupce. Poněvadž by st-l byl mohl této firmy vzhledem k ustanovení § 49 bodu 1 bez závady užívati jen tenkráte, kdyby k tomu byl oprávněn zápisem do obchodního rejstříku, právem uznal žal. úřad, že označení ono příčí se cit. předpisu živn. řádu.
Při tom nelze důvodně úřadu vytýkati, že se dopustil nějaké vady, když nevyšetřil, zda st-l je oprávněn užívati známek »Standard« a »Record« k označení zboží, a nezjistil, zda st-l žádal obchodní komoru o vyjádření stran přípustnosti používání firmy »Standard-Record B. Lebenhart«, neboť okolnosti ony nejsou nijak relevantní pro otázku, o kterou jde, ježto zápis uvedených známek do známkového rejstříku opravňuje sice majitele závodu k výlučnému používání známek těch k označení zboží, nedává mu však práva, aby známek těch užíval jako své firmy. Žádost za vyjádření obch. komory o přípustnosti znění firmy není vůbec s to, aby založila nějaké právo st-le, tím méně právo na používání určité firmy.
Pokud jde o přestupek předpisu § 40 odst. 1 živn. řádu, dle něhož zřízení pobočního závodu je oznámiti také živn. úřadu závodu hlavního, namítá stížnost, že závody, o které zde jde, jsou samy samostatnými závody hlavními a nepotřebovaly proto býti hlášeny živn. úřadu závodu pražského. Otázka, zdali st-lka zřídila v dotčených městech samostatné závody hlavní či jen závody vedlejší, odvislé od hlavního závodu pražského, je otázkou skutkovou. Žal. úřad měl pro svůj závěr, že jde o závody vedlejší, jednak oporu v inserátu st-le, ve kterém mluví se o skladech v ......., což nasvědčuje tornu, že nejde o závody hlavní, nýbrž o sklady, t. j. o závody podle § 40 živn. řádu, a dále v samotné výpovědi st-le, který výslovně několikráte označil závody ony jako závody vedlejší. Je pravda, že v rekursu namítal, že závody ony ohlásil u příslušných živn. úřadů jako závody hlavní a že nebyl' proto povinen ohlašovati je magistrátu v Praze jako závody vedlejší, avšak nezáleží na tom, jak st-l ve skutečnosti závody ony ohlásil, nýbrž jak dle zákona vzhledem k organisaci těchto závodů je ohlásiti měl. Jde-li o pouhé filiálky, resp. sklady, závislé na závodu hlavním, a to ani v rekursu st-l nepopřel, pak měly závody ony býti ohlášeny jen jako závody vedlejší jak u živn. úřadu dle stanoviště jejich místně příslušného, tak u živn. úřadu hlavního závodu. Když žal. úřad za tohoto stavu uznal, že jde o závody vedlejší, pak nelze v tom shledávati ani nezákonnost ani vadu řízení, zvláště když st-l sám ve své stížnosti přiznává, že závody ony byly původně hlášeny jen jako závody poboční, a že teprve později hlášení ono bylo opraveno.
Bezdůvodná je také výtka, že § 40 odst. 1 je lex imperfecta bez trestní sankce, neboť předpis ten je předpisem živn. řádu a překročení jeho podléhá všeobecné trestní sankci uvedené v § 131 živn. řádu. (Srov. důvodovou zprávu k §§ 129 až 138 živn. řádu z roku 1859). Pokud jde o výši trestu, nepřekročuje tato výměru uvedenou v § 131, a o tom, je-li výměra ta přiměřena zavinění st-le, nemůže nss rozhodovati, nýbrž musí posouzení této otázky ponechati úřadu.

Citace:

č. 9157. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 629-631.