NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8606 —
Č. 8606.

Školství: * Předpis čl. IV. odst. 2 zák. č. 251/22 poskytuje duchovnímu ve správě duchovní, vyučujícímu náboženství na veř. škole národní, za splnění podmínek v zák. uvedených, právní nárok na náhradu cestovní.
(Nález ze dne 15. května 1930 č. 7417.)
Věc: Duchovní správa církve římsko-katolické, zastoupená farářem Evermodem B. v D., proti ministerstvu školství a národní osvěty o čestné za vyučování náboženství na obecné škole v Dol.
Výrok: Nař. rozhodnuti se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Když ustanovením faráře Augustina A. v Dol. na faru jinou se fara v Dol. uprázdnila, byl farář Evermond B. v D. pověřen administrací fary v Dol. a vyučováním náboženství na obecné škole v Dol. — Č. 8606 —
Vzdálenost mezi D. a Dol. je 2 3 km. K návrhu okr. škol. výboru v R. a v dohodě se zsv-em v Praze vyměřila zšr v Praze výnosem z 8. října 1927 podle čl. IV zák. č. 251/22 cestovní náhradu duchovní správě katolické v D. za cesty, jež koná za účelem vyučování náboženství na obecné škole v Dol. vzhledem na vzdálenost měřící 2-3 km a sazbu 2 Kč za jeden kilometr cesty částkou 9 Kč 20 h za jednu cestu tam i zpět; při tom uvedla zšr, že čestné možno poukázati nejdéle bezvýhradně do konce škol. roku 1926/27, nebyla-li fara v Dol. obsazena ještě před skončením školního roku 1926/27.
Podle oznámení arcibiskupského vikariátního úřadu v R. z 21. listopadu 1927 nebyla fara v Dol. pro nedostatek kněžstva obsazena, a vyučoval farář z D. i ve škol. roce 1927/28 řím.-kat. náboženství na obecné škole v Dol.
Návrhu ošv-u v R. na povolení čestného v roce 1927/28 zšr nevyhověla a výnosem z 2. ledna 1928 po dohodě se zsv-em nepovolila z důvodů úsporných a zásadních, aby nadále byla poskytována odměna za cesty, konané d.-ským farářem do Dol. k vyučování řím.-kat. náboženství.
Proti tomu podal farní úřad v D. resp. farář Ev. B. rozklad, pokud se týče odvolání, v němž uvedl, že je arcibiskupskou konsistoří v Praze ustanoven excurrendo administrátorem fary dol.-cké, že kostel v Dol. se stává po čas neobsazení tamní fary filiálním kostelem d.-ským a že farář d.-ský musí zastávati všecky funkce faráře dol.-ckého, tedy též vyučování na škole, do které musí z D. docházeti. Odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodu rozhodnutí zšr-y.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
Čl. IV. zák. z 13. července 1922 č. 251 Sb., kterýžto článek byl §em 46 odst. (1) in fine zák. č. 104/26 zachován v platnosti, pojednává v odstavci prvém o »odměně duchovenstva ve správě duchovní ... za vyučování náboženství na veř. školách obecných a občanských«251/1922 sb., čl. 4.1 a praví pak v odstavci druhém, že »náhrada cestovní při přespolních školách vzdálených nejméně 1-5 km od řádného bydliště učitele náboženství v odstavci 1. zmíněného se ustanovuje na 2 Kč za každý km cesty tam i zpět vykonané«251/1922 sb., čl. 4.2. Ze znění tohoto předpisu je zřejmo, že zákon poskytuje za splnění podmínek v něm ustanovených na zmíněnou náhradu cestovní právní nárok, že tedy povolení náhrady té za splnění podmínek zákonných není dáno do úvah školských úřadů ani vázáno na souhlas vydržovatelů veř. škol národních. Je tedy jedině zkoumati, zda v daném případě jsou podmínky zákona pro povolení sporné náhrady splněny.
Není sporu, že stěžující si farář E. B. je členem »duchovenstva ve správě duchovní«; stejně není popřeno, že na základě příkazu příslušných úřadů církevních a školských ve sporné době udílel vyučování náboženství na obecné škole v Dol.; konečně není popřeno, že jeho řádným bydlištěm jsou D., kde je ustanoven farářem, že na školu v Dol. k vyučování náboženství pravidelně docházel, že škola v Dol. je od D. vzdálena přes 1 /2 km a že s hlediska řádného bydliště st-lova je školou přespolní. Po názoru nss-u jsou tedy podmínky nároku na spornou náhradu čestného splněny. — Č. 8607 —
Na tom nemohla by nic měniti případná úvaha, že v Dol. samotných je také fara, takže vyučování náboženství bylo dříve obstaráváno místním farářem, a nebylo tu dříve podmínek pro náhradu čestného, neboť ve sporné době právě fara v Dol. obsazena nebyla a bylo náboženské vyučování udíleno se souhlasem úřadů školských duchovním, jehož řádné bydliště nebylo v Dol., ale jinde (v D.). Stejně tu nemá významu, že st-1 byl pověřen administrací fary dol.-cké a že vyučování náboženství v Dol. udílí patrně důsledkem své funkce jako (excurrendo) administrátor fary dol.-cké; neboť podle znění zák. rozhoduje tu vzdálenost školy od řádného bydliště duchovního, tím pak nepopřené nebyly Dol., nýbrž D.
Právnímu nároku, podávajícímu se ze zákona, ovšem také nemohou býti na překážku »důvody úsporné a zásadní«, na které se zšr odvolává, ani snad nedostatek souhlasu býv. zsv-u jako zástupce nositele osobního nákladu na školy národní.

Citace:

č. 8606. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 771-773.