Všehrd. List československých právníků, 8 (1927). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 288 s.
Authors: V. V.
= Všehrd, 8 (1927)
PDF
The duration of the property rights of this work has not yet expired and its use is limited by the provisions of Section 27 et seq. Act No. 121/2000 Coll., on copyright, on rights related to copyright. The content of this work is available only in the library of the Institute of State and Law.

Když sedí panenka na více židlích.


(Zemský trestní soud v Praze.)
Marii Čepelákové, mladé, svobodné dělnici, narodil se v dubnu syn, kterému dala jméno Antonín. Za nemanželského otce označila Antonína Elsnice, dělníka v Broumech. Na něho byla proto podána u okresního soudu v Hořovicích žaloba o uznání otcovství a o plnění alimentních povinností. Při projednávání této žaloby udala Čepeláková, že v kritické době měla známost pouze s ním a s jinými muži že se vůbec nestýkala. Za týden na to však přišla znovu k soudu a prohlásila, že svědčila křivě. V době svého seznámení s Elsnicem byla prý už v jiném stavu s rolníkem Homolkou, který ji navedl, aby vše svedla na Elsnice.
Proto žalovalo státní zastupitelství jednak na Čepelákovou pro křivou přísahu, jednak na Frant. Homolku, že jí k tomu radil a napomáhal.
Před senátem rady vrch. z. s. Riegla prohlásila Čepeláková, že je vinna. Homolka prý jí hrozil, že ji zabije, když o tom někomu řekne. S Homolkou prý obcovala již 7. srpna, kdežto s Elsnicem až 20. září.
„Když jsem Homolkovi,“ pravila, „ještě před 20. zářím, řekla, že jsem v jiném stavu, naváděl mě, abych to na někoho svedla, když mám ještě nějaký poměr. Odpověděla jsem mu, že si sice píši s nějakým Elsnicem, ale ten že se mnou ještě žádných styků neměl. Že to proto nemohu na něho svést, protože dítě by se narodilo dříve. Homolka mi ale řekl, že na tom nezáleží, že se bude věřiti jen tomu, co řeknu já. A když k nám potom Elsnic přijel, byla jsem mu po vůli. Homolka prosil, abych to na něho neříkala, že mi dá na dítě nějaké peníze. Ale dosud mi nedal ani haléře. Když se mi dítě narodilo, šla jsem k němu a žádala jsem ho o nějaké peníze, ale on chtěl, abych k němu zase chodila. Řekla jsem, že dokud se nevyrovná s dítětem jedním, nemůže začínat druhé.“
Obžalovaný Homolka vše popíral. Nikdy s ní nic neměl, ani s ní nepromluvil.
„Pane Homolka, podívejte se na to dítě,“ praví Čepeláková, držíc na ruce nemluvně.
„A co bych se na něj koukal?
„To dítě bude jako vy, je podobné tátovi!“ zabásnila si věštecky Čepeláková.
Obhájce Homolkův navrhuje výslech Bedřišky Čepelákové, manželky slevače, která slyšela, jak Cíza, zámečník v Komárově, který měl s obžalovanou také poměr, naváděl ji, aby vše svedla na Homolku, ten že má prachy.
Senát však oba obžalované sprostil, protože nemá za prokázáno, že by byla Čepeláková křivě svědčila, neboť se mohla mýliti po dlouhé době, kdy se vše mělo sběhnouti. Jisto je, že s Elsnicem důvěrné styky v oné době měla.
Zajímavo je, že Čepeláková teď nedostane alimentů od nikoho. Leda, že by to zkusila ještě s tím Cízou...?
Žalobu vedl stát. zást. dr. Mareček.
—rk—
Citace:
V., V.. David Hume (1711—1776). Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 1, s. 36-37.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).