Č. 2361.


Zabírání budov: O některých změnách, které proti stavu
podle zákona č. 332/1919 provedl zákon č. 304/1921.

(Nález ze dne 15. května 1923 č. 8236.)
Věc: Firma Bad Str., zaps. společenstvo s r. o. ve Štr. (adv. Dr. Karel Schreiter z Prahy) proti ministerstvu veřejných prací (min. taj. Dr. Jan Pštross) o zabrání budov.

Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení
.
Důvody: Rozhodnutím ze 7. července 1921 zabrala zsp v Brně podle zákona z 11. června 1919 č. 332 Sb. část lázeňských budov ve Š. a sice nový lázeňský dům, 5 kabin vanových lázní, jež jsou ve směru nové lázeňské budovy, letní sál s verandou a dvěma sousedními pokojíky, starou hospodářskou budovu a s ní sousedící kolnu ve prospěch krajského odboru Masarykovy Ligy proti tuberkulose v Mor. Ostravě pro zřízení celoroční zotavovny pro děti oslabené a tuberkulosou ohrožené, jakož i děti rekonvalescentní po tuberkulose a skrofulose z kraje ostravského a těšínského. Stěžující si majitelce lázní ponechány byly: starý lázeňský dům, restaurační budova, stodola, vodovodní stanice, 5 kabin vanových lázní, nová kolna se stájemi, lednice a sklepy pod verandou.
Nař. rozhodnutím z 30. prosince 1921 nevyhovělo min. veř. prací odvolání st-lkou podanému, a potvrdilo rozhodnutí v odpor vzaté.
Zároveň vyslovilo, že nepřiznání odkladného účinku jest v daném případě zcela odůvodněno ....
Stížnost na toto rozhodnutí k nss podaná, vytýká jemu nezákonnost a vadnost řízení v těchto směrech:
1. Ústav, jehož budovy byly zabrány, jest dle §u 1, odst. I zákona ze dne 11. června 1919 č. 332 Sb. umístiti v budovách jiných, náhradních a nikoli pouze v jeho nezabraných budovách.
2. Dle téhož ustanovení zákonného lze budovy zabrati jen tehda, je—li přemístění ústavu možno bez poškození účelu, jemuž zabrané budovy až dosud sloužily. To v daném případě možno není.
Účelem ústavu patřícího společenstvu jest podle §u 2 stanov zříditi a provozovati moderním požadavkům vyhovující místo lázeňské a klimatické a členům i jiným osobám poskytovati skutečně solidní a zdravé letní sídlo a příležitost k vyléčení jejich zdravotních poruch. Tento účel jest zmařen celoročním umístěním dětí k tuberkulose náchylných, skrofulosních a po tuberkulose rekonvalescentních a nelze ho více sledovati, neboť lékaři nebudou moci sem své pacienty odporučovati a i kdyby byla nákaza vyloučena, což se popírá, jest pro tuto obavu návštěva lázeňských hostů pro všechny časy vyloučena.
Zabráním porušuje se tedy st-lčino právo registrováním a schválením stanov nabyté, totiž právo sledovati statutární účel, jenž jest lidumilný a obecně užitečný. Provedení zabrání rovnalo by se nucenému rozpuštění společenstva.
3. Zabrání odporuje předpisu §u 1, odst. 2 cit. zákona, neboť obytné místnosti lázeňské byly zabrány obcí dle zákona o zabírání bytů obcemi. K usnesení obecního zastupitelstva z 1. června 1921 o vzdání se zabrání nelze proto přihlížeti, poněvadž zabrání ono vešlo formálně v moc práva rozhodnutím ze 26. dubna 1921.
4. Zabrání jest zmatečné, poněvadž sleduje nemožný účel. Tuberkulosní a rekonvalescentní děti nedojdou v Š. nikdy uzdravení a zotavení, to vylučuje poloha lázní k severu otevřená a drsné klimatické poměry. Pokud tyto okolnosti nebyly vyšetřeny, jest řízení vadné.
5. Zabráním ohrožují se veřejné zájmy, poněvadž není vyloučeno, že se vodovodem zavleče tuberkulosa a skrofulosa do průmyslového území kopřivnického, kde pracují tisíce dělníků.
6. Na základě toho, co bylo vyšetřeno, není možno kladně odpověděti na otázku, lze-li lázeňský provoz i po zabrání udržeti, a to — nehledě k výše řečenému — i proto, že 6 pokojů, ponechaných st-lce pro lázeňské hosty, nestačí k dalšímu provozování podniku. Předpoklad žal. úřadu o slabé návštěvě lázní spočívá na vadném řízení, den 7. června 1921 nemůže býti směrodatným, poněvadž pravá saisona jest až v červenci a v srpnu a v této saisoně byly roku 1921 všecky místnosti, kterými st-lka disponovala, obsazeny 22 lázeňskými hosty. Na frekvenci předválečnou nebyl vzat zřetel, také tehdy byly v hlavní saisoně všecky místnosti obsazeny, tak bylo roku 1907 hostů 239, r. 1908 193, r. 1910 230 a i ještě v r. 1915 bylo 164 hostů. Úplná jsou, pokud jde o léta 1918 až 1920 data cizinecké knihy a nikoli data obecního seznamu.
7. Neodůvodněno jest i odepření odkladného účinku odvolání podanému z nálezu I. instance. Provedení nálezu toho, třebaže snad okamžité umístění chorých dětí jest ve veřejném zájmu, odporuje jiným veřejným zájmům, jsouc způsobilé zavléci tuberkulosu i skrofulosu do K. i do města Š., jež mimo zabrané lázně nemá jiné příležitosti ke koupání, — a způsobuje st-lce nenahraditelnou škodu, poněvadž, jak řečeno, provoz lázní znemožní vůbec.
O stížnosti této uvážil nss následující:
Vydání zabíracího nálezu i podání odvolání spadalo do doby, kdy byl ještě v účinnosti zákon ze dne 11. června 1919 č. 332 Sb., kdežto nař. rozhodnutí bylo vydáno již za platnosti zákona ze dne 12. srpna 1921 č. 304 Sb. Žal. úřad posuzoval, jak jde z citace tohoto zákona v nař. rozhodnutí, zabrání, o něž jde, podle tohoto nového zákona, řídě se při tom ustanovením jeho §u 13, dle něhož jest zabrání provedená
podle dřívějšího zákona posuzovati podle tohoto zákona nového, pokud nebylo o nich ještě rozhodnuto s konečnou platností.
Stížnost přehlíží tuto změnu nastalou v zákonodárství.
ad 1. Pro tuto změnu jest bezdůvodnou námitka č. 1, neboť zákon nový nařizuje v §u 2 přidělení náhradních místností, které by vyhověly účelům v zabraných místnostech sledovaným, pokud možno v dřívějším rozsahu jen pro ten případ, že není umístění dosavadních uživatelů a zároveň uspokojení účelu, pro který se zabírá, možno v zabraných budovách neb místnostech ani při nejhospodárnějším jich využití.
ad 3. Totéž platí i o námitce č. 3, neboť tohoto důvodu zábor budov vylučujícího zákon nový nepřevzal (§ 3, odst. 4).
ad 4. a 5. Nepřípustná jest námitka č. 4 a 5, neboť st-lka není legitimována hájiti veřejného zájmu.
ad 7. Za pravdu nelze dáti ani námitce č. 7. Pokud namítá stížnost ohrožení jiných veřejných zájmů, není, jak již bylo shora uvedeno, k tomu legitimována. Pokud pak st-lka namítá nenahraditelnou škodu, jest uvážiti toto:
Odvolání st-čino datované dnem 5. srpna 1921 bylo by mohlo jeviti účinek odkladný jen do dne vydání nař. rozhodnutí, totiž do dne 30. prosince 1921 čili pro saisonu 1921. Po celou tuto saisonu nebylo však zabrání I. instancí vyslovené uskutečněno, jak jde i z odvolání samého, dle něhož bylo začátkem srpna 1921 umístěno v lázních 22 lázeňských hostů, i z případu krajského odboru Masarykovy Ligy ze dne 3. srpna 1921, dle něhož Liga nemohla tohoto roku použíti a nepoužila zabraných lázni pro umístění dětí, nýbrž umístila je ve školní budově v Š. Nedoznala tedy st-lka nepřiznáním odkladného účinku žádné újmy a proto jest její stížnost v tomto směru bezpředmětná.
ad 2 a 6. St-lka tvrdí, že její podnik jest ústavem, jenž podle stanov má za účel zříditi a provozovati místo lázeňské a klimatické a poskytovati členům společenstva i jiným osobám příležitost k vyléčení jejich zdravotních poruch a tvrdí dále, že účel tento jest dobročinný a obecně prospěšný.
Již v odvolání k žal. úřadu namítáno bylo, že účel st-lčina podniku jest eminentně všeužitečný a dobročinný, že jest to podnik veřejný, sloužící humanitním a zdravotním účelům. Namítalo tudíž stěžující si družstvo, že objekty, které byly zabrány, jsou vyloučeny ze záboru ve smyslu §u 1, odst. 3, č. 8 zákona č. 304 Sb., dle něhož jsou ze zabrání vyloučeny budovy a části budov, v nichž umístěny jsou ústavy léčebné a lidumilné, jakož i ústavy sloužící veřejnému zdravotnictví.
Že lázně Š-ské nejsou ústavem léčebným, vyslovil již úřad I. stolice a strana zjištění to nevdala v odpor.
Žal. úřad však, ač rozhodoval již za působnosti zákona č. 304/ 1921, nevyslovil se o tom, jsou-li tyto lázně ve smyslu § 1, odst. 3, č. 8 zák. č. 304 Sb. z r. 1921 ústavem lidumilným nebo ústavem veřejnému zdravotnictví sloužícím čili nikoli.
Poněvadž veškeré skutkové okolnosti pro rozhodnutí o záboru důležité jsou předmětem šetření, uloženého úřadu v §u 3, odst. 1 a 2 zák. nyní platného, náleželo žal. úřadu, aby, opatře si potřebný skutkový podklad zejména posudkem znaleckým (nikoliv jen posudkem úřadu) za účasti strany, kteréž by bylo poskytnouti příležitost k vyjádření o výsledku šetření a znaleckého posudku, k uvedené námitce své stanovisko zaujal, a vyslovil, zda jsou tu okolnosti vylučující zábor ve smyslu § 1, odst. 3č. 8 zák. č. 304 Sb. z r. 1921.
Poněvadž se tak nestalo, bylo nař. rozhodnutí pro nedostatečné zjištění skutkového podkladu dle § 6 zákona o ss zrušiti, aniž bylo třeba, zabývati se dalšími námitkami, které by přišly v úvahu teprve, když by bylo rozhodnuto, že zábor principielně přípustný jest — totiž námitka, že místnosti st-lce ponechané nestačí k dalšímu provozování jejího lázeňského podniku a že zabráním podniku toho pro děti náchylné k tuberkulose a skrofulose se maří jeho účel i do budoucnosti.
Citace:
č. 2361. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 52-55.