NPD documents search: Váž. civ., 10 (1928), sv. 2

Čís. 5170.

Ustanovení § 312 tr. zák., že trestní řízení pro přečin lehkého poškození na těle lze zahájiti jen na návrh poškozeného, je vyhověno i tehdy, dal-li se poškozený lékařsky prohlédnouti, lékařské vysvědčení odevzdal svému otci s pověřením, aby se jeho jménem domáhal potrestání vinníkova, a otec potom učinil návrh na potrestání u četnictva.
Předpis § 65 (1) zák. čís. 48/31 Sb. z. a n. vylučuje použití § 2 tr. zák. Lze proto uložiti mladistvému provinilci za činy spáchané před účinností tohoto zákona i peněžité tresty.
(Rozh.' ze dne 20. prosince 1934, Zm IV 507/33.)
Nejvyšší soud, přezkoumav trestní věc proti mlád. j. K. a spol., obžalovaným pro zločin podle § 301 tr. zák. a j., na základě veřejného líčení následkem zmatečních stížností veřejného žalobce, obviněného mlád. J. K. a dalších obžalovaných vynesl tento rozsudek: Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl obžalovaný M. S. zproštěn podle § 326 č. 4 tr. ř. z obžaloby pro přečin lehkého poškození na těle podle § 301 tr. zák., způsobeného O. H-ovi, následkem zmateční stížnosti veřejného žalobce z důvodu zmatečnosti podle bodu 1 c) § 385 tr. ř, zrušuje a uznává tohoto obžalovaného vinným i tímto přečinem; vyhovuje zmateční stížnosti veřejného žalobce, podané z důvodu zmatečnosti podle 2. bodu § 385 tr. ř. a z tohoto důvodu a zároveň z úřední moci podle 2. odstavce § 33 por. nov. zrušuje rozsudky obou soudů nižších stolic ve výroku o trestu obviněného mladistvého J. K. a tohoto odsuzuje podle §§ 5, 8 a 9 zákona čís. 48/1931 sb. z. a n. a § 302 odst. 1 tr. zák. se zřetelem na §§ 96, 99 a 102 tr. zák. za použití § 91 tr. zák. k trestu zavření na tři měsíce jako trestu hlavnímu a k peněžitým trestům 50 Kč a 50 Kč jako trestům vedlejším, které se v případě nedobytnosti mají přeměniti podle § 35 zákona čís. 48/1931 sb. z. a n. v trest zavření na další dva dny.
Z důvodů:
Odvolací soud zrušil z důvodu zmatečnosti podle bodu 1 a) § 385 tr. ř. rozsudek soudu první stolice, pokud jím byl obžalovaný M. S. uznán vinným přečinem lehkého poškození na těle podle § 301 tr. zák., spáchaným na O. H. a zprostil obviněného v tomto bodě obžaloby podle § 326 č. 4 tr. ř. z důvodu, že soukromý návrh na potrestání obviněného pro tento čin nebyl poškozeným O. H. podán. Tento výrok rozsudku odvolacího soudu právem napadá veřejný žalobce ve zmateční stížnosti námitkou, že podle obsahu spisů podal otec poškozeného J. H. na četnické stanici soukromý návrh na potrestání obžalovaného M. S. pro zmíněný trestný čin jako zástupce poškozeného, při čemž předložil i lékařské vysvědčení o poranění poškozeného O. H., z čehož jest nutně usuzovati, že poškozený O. H. žádal o potrestání obžalovaného, dal se za tím účelem lékařsky prohlédnouti a vysvědčení lékařské odevzdal svému otci J. H-ovi, pověřiv jej, aby i jeho jménem se domáhal jeho potrestání. Správnost této námitky potvrzuje i okolnost, že poškozený O. H. později při svém: výslechu u vyšetřujícího soudce žádal výslovně o potrestání tohoto obžalovaného, opíraje se už o návrh na potrestání podaný k jeho příkazu jeho otcem' a tento návrh i při hlavním líčení u soudu první stolice opakoval. Nejvyšší soud proto vyhověl zmateční stížnosti veřejného žalobce a rozhodl v tomto bodu, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.
Proti části rozsudku odvolacího soudu, týkající se obviněného mladistvého J. K., směřuje zmateční stížnost tohoto a jeho obhájce, pokud je podána z důvodu zmatečnosti podle 3. bodu § 385 tr. ř., a zmateční stížnost veřejného žalobce, uplatňující důvod zmatečnosti podle 2. bodu § 385 tr. ř. proto, že odvolací soud nevyhověl odvolání podanému veřejným žalobcem proti rozsudku soudu první stolice a neuložil obviněnému vedlejší tresty peněžité za trestné činy uvedené pod čís. 2 a 4 rozsudku soudu první 'stolice a tak nezachoval při ukládání trestu zákonem stanovené trestní sazby. Odvolací soud odůvodňuje své rozhodnutí co do neuložení vedlejších peněžitých trestů tím, že tyto trestné činy spáchal mladistvý J. K. dne 30. září 1928, tedy ještě za platnosti § 17 zák. čl. XXXVI/1908, podle něhož nebylo možno uložiti mladistvému peněžitý trest ani jako trest hlavní ani jako vedlejší a v tom směru že tento starý zákon jest považovati za mírnější nežli zákon z 11. března 1931 čís. 48 sb. z. a n. a proto že bylo při výměře trestu podle § 2 tr. zák. použiti zmíněného předpisu starého zákona. Tento náhled odvolacího soudu je mylný. Podle předpisu 1. odstavce § 65 zákona čís. 48/1931 sb. z. a n. platí předpisy tohoto nového zákona i na činy spáchané před jeho účinností, pokud řízení u soudu první stolice nebylo ještě skončeno. Tento předpis vylučuje tedy v tomto případě použití § 2 tr. zák. při zmíněných trestných činech, poněvadž rozsudek soudu první stolice byl vynesen dne 9. listopadu 1932, tedy již v době účinnosti zákona čís. 48/1931 sb. z. a n. Zmateční stížnosti veřejného žalobce bylo proto vyhověno a mladistvému J. K. byly za zmíněné trestné činy uloženy vedlejší peněžité tresty.

Citace:

Čís. 5170. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 515-517.