— 336 —
Žalobu oposicní dle § 35. ex. ř. nelze opírali o kompensaci protipohledávky, když tato již před vznikem exekučního titulu stávala a ve sporu, exekučním titulem skončivším, uplatňována býti mohla. 1)
A. prodal B. svůj dům, při čemž určena splatnost kupní ceny v obnosu 2500 K. Po splatnosti podána na zaplacení kupní ceny žaloba a vynesen o ní rozsudek pro zmeškání ve prospěch žalobcův. Po té vedl A. na B. exekuci. — 337 —
B. opřela se exekuci žalobou dle §. 35. ex. ř. s odůvodněním, že ji A. při prodeji obnosem 3000 K poškodil, kterouž protipohledávku komipensací uplatňuje.
Všechny tři instance žalobu zamítly bez zkoumání pravosti protipohledávky, třetí z těchto
důvodů:
Pokus, potírati právní náhled, hájený také soudem odvolacím, že nelze uplatňovati v přítomném případě kompensaci žalobou, zmíněnou v §. 35. ex. ř., pomocí dovolacího důvodu č. 4. §. 503. c. s. ř., se nezdařil. Předpokladem žaloby dle §. 35. ex. ř. jest, že dlužníku příslušející námitky proti nároku vymáhajícího věřitele, zjištěnému ex. titulem, kteréžto námitky se zakládají na skutečnostech, nárok rušících neb stavících, a že tyto skutečnosti povstaly bud po vzniku exek. titulu, aneb, je-li tímto titulem soudní rozhodnutí, teprve v době, kdy dlužník byl již prekludován s přednesením těchto skutečností v řízení rozhodnutí předcházejícím.
Tyto předpoklady v daném případě nestávají.
Jako skutečnost, nárok právně rušící, uvádí se vznik protipohledávky, kterou by ovšem jinak bylo lze pokládati za způsobilou ke kompensaci (§ 1438. ob. z. obč.). Avšak ona domnělá pohledávka pozůstávala dle vlastních udání žalující strany již v době podání žaloby, jež předcházela titulu exekučnímu, skutečnost, nárok rušící, nevznikla tudíž teprve p o vzniku titulu exekučního.
Jest sice správné, že ve smyslu předpisu §u 1442. ob. z. obč. pouhá okolnost, že stojí vedle sebe vzájemné pohledávky, nezakládá kompensaci; nýbrž že kompensaci dlužno uplatniti teprve aktem vůle osoby ke kompensaci oprávněné bud cestou účtování, nebo soudní liquidace a podobně, aby měla účinek od toho okamžiku, v němž se ponejprve vyskytly proti sobě obě pohledávky ke kompensaci způsobilé. Avšak vůli prohlášenou v přítomné žalobě, uplatniti kompensaci, nelze pokládati za skutečnost pohledávku vymáhajícího věřitele rušící a po vzniku ex. titulu nastalou.
Nehledě k tornu byla však žalobkyně s to, uplatniti námitku kompensace během právní rozepře, tak že se uplatňování této námitky žalobou oposiční dle §, 35. ex. ř. jeví jako nepřípustný pokus, napravili opomenuté podání dotyčných námitek v předcházejícím sporu, což však jest nepřípustným.
Dovolacího důvodu omylného právního posouzení věci tu tedy není.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 2. července 1913, č. j. Rv II 753/13). 2) Flieder.

1. Pozn. zašil. Jinak ovšem, když si dlužnik vydobyl o protipohledávce u řádného soudu titul exekuční; pak může žalobou dle § 35. ex. ř. kompensaci uplatnit. O tom viz nález uvěř. ve sbírce Věstníka pod č. 1008 nová řada.
2. Neumann ve svém komentáři exek. řádu hájí na str. 146 zcela opačný názor, než v uvěř. nálezu projevený a odvolává se na rozhodnutí ve sbírce U.-G-.W. 699 a 3415 (nová řada).