NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 6605.

Pozemková reforma.
Výpověď Státního pozemkového úřadu hospodařící osobě z pozemků, ponechaných jí do prozatímního pachtu podle §u 63 příď. zák., účinkuje pouze mezi hospodařící osobou a Státním pozemkovým úřadem. Vlastník pozemku nemůže z výpovědi té vůči hospodařící osobě dovozovali žádná práva.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1926, Rv 1 1265/26.)
Žalobci měli od žalované podle §u 63 přídělového zákona ze dne 30. ledna 1920, čís. 81 sb. z. a n. v pachtu louku až do roku 1927. Dne 26. června 1924 byla dána Státním pozemkovým úřadem výpověď ze zabraného majetku všem osobám hospodařícím na nemovitostech žalované. Ježto žalovaná dala potom odstraniti kolíky na spachtované louce, označující díly žalobců, a dala posekati, usušiti a odvézti seno z louky, domáhali se žalobci žalobou, o niž tu jde, by žalovaná byla uznána povinnou uznati, že žalobcům přísluší pachtovní právo ohledně louky do roku 1927 a že žalovaná jest povinna nerušiti žalobce v užívání této louky po tuto dobu, obnoviti vykolíkování jejich dílů a zaplatiti náhradu za sklizené seno. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Podle výpovědi Státního pozemkového úřadu ze zabraného majetku (podle §u 20 zákona ze dne 13. července 1922, čís. 220 sb. z. a n.) měl, když výpověď nabyla právní moci, a uplynula doba výpovědní, provésti okresní soud místně příslušný k návrhu Státního pozemkového úřadu vyklizení a odevzdání vypovězených nemovitostí a předání jich do držby Státního pozemkového úřadu neb osoby, tímto úřadem označené, podle předpisů exekučního řádu. Tohoto vyklizení a odevzdání pachtovaných nemovitostí dosud Státní pozemkový úřad u příslušného soudu nenavrhl a louku žalujícími pachtovanou do své držby neb jiné osoby předati nedal. Následkem toho trvá na dále pachtovní právo žalující strany až do ukončení pachtovního období, t. j. do roku 1927, раk-li ovšem do této doby Státní pozemkový úřad způsobem shora uvedeným pachtované nemovitosti nedá vykliditi a odevzdati, neboť na poměru mezi vlastnicí pozemků a pachtýři, jenž byl založen smlouvou pachtovní, výpověď Státního pozemkového úřadu nic nemohla změniti. Není tudíž rozhodno, jakým způsobem ten který žalobce pachtovaný pozemek obdělával, a byly důkazy o tom žalobci vedené zamítnuty. Pachtovní smlouva o prozatímním pachtu žalobců ve smyslu §u 63 příď. zák. uzavřena byla mezi žalobci a stranou žalovanou. Podle §u 5 zákona čís. 215/1919 nabývá stát záborem dle §u 1 cit. zák. pouze práva, zabraný majetek přejímati a přidělovati; nepozbývá tedy vlastník zabraných — Čís. 6605 —
1908
pozemků k nim práva vlastnického, pouze dle §u 7 cit. zák. musí míti souhlas úřední ku zcizení, pronájmu, zavazení a dělení zabraného majetku. Dle §u 63 zákona čís. 81/1920 může Státní pozemkový úřad uložiti tomu, kdo na zabrané půdě hospodaří, by dal osobám v §u 1 čís. 1 cit. zák. uvedeným přiměřenou výměru půdy do pachtu. Vznikl tudíž mezi žalovanou a žalobci smlouvou pachtovní ze dne 18. března 1921 čistě soukromoprávní poměr a přísluší mu jako takovému veškerá právní ochrana. Z výpovědi nabývá Státní pozemkový úřad právo přiděliti pozemky, vlastník pozemku nenabývá však z ní práva, by nakládal s vypovězenými pozemky. I po uplynutí výpovědní lhůty, dokud Státní pozemkový úřad zabrané půdy nevyžádal způsobem shora uvedeným, jsou pachtýři v témž pachtovním poměru jako před výpovědí. Neměla tudíž žalovaná oprávnění v nabytá práva pachtýřů vsahovati a je rušiti a, porušila-li toto smluvní právo žalujících pachtýřů, jest podle §u 1295 obč. zák. povinna uvésti vše do stavu, v jakém byly před jejím rušením, a nahraditi jim škodu tím vzniklou (§ 1323 obč. zák. a násl.). Žalovaná strana přiznala, že dne 13. června 1925 její hajní trávu na louce nechali posekati a odvézti. Ježto dle odst. IX. pachtovní smlouvy mají strany právo zrušiti smlouvu ze všeobecných důvodů občanského zákona jen po předchozím schválení Státního pozemkového úřadu a podrobují se rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, by smlouva zrušena byla též v tom případě, kdyby Státní pozemkový úřad uznal, že jest třeba pachtovaný předmět přiděliti jinak i dříve než dojde doba pachtu, a poněvadž Státní pozemkový úřad ani schválení ku zrušení smlouvy pachtovní dosud nedal ani se nerozhodl pachtovaný pozemek dříve a jinak přiděliti, dopustila se žalovaná strana porušení pachtovního smluvního poměru vůči straně žalované a jest z toho práva.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání uplatňuje dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s., jejž provádí, jakž byla již učinila v dovolání, v ten rozum, že pachtovní poměr žalobců ve příčině sporných pozemků, daných jim podle §u 63 přídělového zák. do prozatímního pachtu, byl skončen tím, že Státní pozemkový úřad dal výměrem ze dne 20. června 1924 všem osobám na nemovitostech žalované hospodařícím, tedy i žalobcům, výpověď do 8. ledna 1925 a že důsledkem toho byla žalobkyně oprávněna držení a užívání pozemků těch sama znovu se ujati. Názor ten vyvrátil případně již odvolací soud a bylo by k jeho věci i zákonu plně vyhovujícímu rozsudkovému odůvodnění dodati se zřetelem na obsah dovolání pouze toto: Mylným jest názor dovolatelčin, že výpověď po rozumu §u 12 a násl. náhradového zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 sb. z. a n. (v doslovu novely ze dne 13. července 1922, čís. 220 sb. z. a n.) Státním pozemkovým úřadem jest co do právního významu a účinku stejnou s výpovědí podle zákona občanského (§ 1116 obč. zák.); právě rozhodnutí čís. 4829 sb. z. s., na něž se dovolatelka odvolává, zdůrazňuje zvláštní osobitou povahu výpovědi podle §u 12 náhr. zák., uvádějíc, že výpověď ta jest výpovědí svého druhu, pro niž platí jen předpisy náhradového zákona a jež může býti vyložena jen z účelu a ducha tohoto zákona. Dovolatelka hledí svůj názor vyvoditi z §u 6 zák. ze dne 6. dubna 1919, čís. 215 sb. z. a n., ze zákona ze dne 12. února 1920, čís. 118 sb. z. a n. a ze zákona náhradového a, pokud z vývodů dovolání postihnouti lze, hledí dolíčiti, že onou výpovědí zanikl pachtovní poměr žalobců, tak jako by byl pacht zanikl, kdyby propachtovatel sám jim byl dal náležitou výpověď, a že důsledkem toho držení a užívání pozemků přešlo samočinně na ni jako vlastnicí těchto záborem stižených pozemků. Dovolání dovozuje dále, že onou výpovědí přestali žalobci jako dřívější pachtýři býti onou osobou, která byla podle občanského zákona oprávněna hospodařiti na pozemcích a která byla zároveň povinna zaručiti řádné hospodaření na nich, jak to zákon čís. 118/20 sb. z. a n. ve příčině zabraného majetku předepisuje, a že naopak od této doby jest pokládati jen žalovanou za onu osobu, která jest za toto řádné hospodaření na zabraných pozemcích zodpovědná а k němu povinna. Názor ten není správný. Výpověď z pozemků podle §u 63 přídělového zákona žalobcům do prozatímního pachtu daných má jenom ten právní účinek, že Státní pozemkový úřad může, je-li výpověď v právní moci a výpovědní lhůta již uplynula, příslušným okresním soudem podle předpisů exekučního řádu dáti provésti vyklizení a odevzdání vypověděných nemovitostí a předání jich do držby Státního pozemkového úřadu neb oné osoby, kterou pozemkový úřad označí (§ 20 náhr. zák.). Až do té doby zůstává však při stavu dosavadním (§ 16 náhr. zák.). Výpověď účinkuje tedy jen mezi osobou hospodařící, jíž až do takovéhoto vyklizení a odevzdání pozemků jsou žalobci jakožto pachtýři a nikoli žalovaná jakožto vlastnice, a mezi Státním pozemkovým úřadem; žalovaná jakožto vlastnice pozemků nenabývá však z výpovědi té, která sloužila jen ku zjednání základu pro konečný příděl, nijakého práva, zejména práva, z výpovědi Státního pozemkového úřadu pro sebe odvozovati zánik pachtovního poměru žalobců, který jí podle §u 63 zák. přídělového byl Státním pozemkovým úřadem uložen, a ujati se znovu držení a užívání těchto pozemků, tím méně pak ujati se držení jich svémocně, jak se stalo v tomto případě. Jen žalobci jako pachtýři jsou dle občanského zákona až do onoho vyklizení nadále oprávněni na oněch pozemcích hospodařiti, pokavad jejich pachtovní doba dosud neprošla, a jen oni jsou zodpovědní z řádného hospodaření ve smyslu zákona čís. 118/20 (§ 6 zákona záborového). Tím tedy odpadá ohled, ze kterého žalovaná toto své právo na znovupřevzetí pozemků těch v užívání hledí ospravedlniti.

Citace:

č. 5887. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/1, s. 564-566.