Č. 12126.

Církevní věci. — Státní občanství: I. Nárok duchovního na kongr. platy podle zák. č. 122/26 Sb. za dobu před udělením čsl. stát. občanství — věty jako u Boh. A 11450/34. — II. Má duchovní, jemuž bylo uděleno čsl. stát. občanství podle § 6 zák. č. 152/26 Sb., nárok na kongruové požitky podle zák. č. 122/26 Sb. ode dne, jímž je datován příslušný akt min. vnitra o udělení stát. občanství? — III. Došlo-li jednou pravoplatnými výměry k definitivní úpravě požitků duchovního podle zák. č. 122/26 Sb. a ke súčtování záloh na ně před tím pobíraných, pominul tím písemný závazek duchovního, obsažený v jeho předběžném osobním výkaze o tom, že vrátí všechny přeplatky na zálohách, budou-li při konečné úpravě platů zjištěny, státní pokladně.
(Nález ze dne 8. listopadu 1935 č. 19328/35.)
Prejudikatura: ad I.: Boh. A 11017/34, 11450/34, srov. Boh. A 8088/29, 8939/30, 9131/31 a j., ad II.: srov. Boh. A 8872/30, 9131/31.
Věc: Dr. Alexandr Buday v Ť. proti ministerstvu školství a nár. osvěty o kongruu. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Přihláškou z 25. listopadu 1926 žádal st-l, aby mu až do konečné úpravy nových platů podle zák. č. 122/26 Sb. byla poskytnuta záloha na nové kongruální platy ve výši rovnající se platu podle nového kongr. zák. po srážce toho, co mu bylo v roce 1926 podle dřívějších kongr. zákonů vyplaceno. Zároveň vzal na vědomí, že peněžní částky, které mu podle toho budou až do konečné úpravy jeho platů podle uvedeného zákona vyplaceny, jsou pouze súčtovatelnými zálohami na nový kongr. plat, a zavázal se za sebe i své právní nástupce (pozůstalost) všechny přeplatky, budou-li zjištěny při konečné úpravě platů podle nového kongr. zákona č. 122/26 Sb., vrátiti státní pokladně buď najednou nebo, prokáží-li se okolnosti zvláštního zřetele hodné, ve vyžádaných měsíčních splátkách, nejdéle však do 12 měsíců.
Výměry civ. správy Podk. Rusi v Užhorodě ze 14. prosince 1926 a 20. prosince 1927 byly pak poukazovány st-li zálohy na kongr. platy s tím upozorněním, že, vzniknou-li při definitivní úpravě přeplatky na zálohách takto vyplacených, budou tyto ze služebních požitků v nejkratší době sraženy.
Výměrem zemského úřadu v Užhorodě z 9. prosince 1929 byla st-li u provedení zák. č. 122/26 Sb. a nař. č. 124/28 Sb. započítána podle odst. 3 § 1 zák. a § 11 nař. ke dni 1. ledna 1926 služba ve veř. duchovní správě od 4. července 1897, v celku 28 r., 6 m. Podle upravené fasse fary v Ť. poukázán tudíž st-li doplněk kongruy za dobu od 1. ledna 1926 do 31. října 1929 roční částkou 7728 Kč s příslušnými zvýšeními podle započitatelných služebních let. Když pak výměrem z 12. října 1929 sděleno bylo, že min. vnitra výnosem z 23. srpna 1929 rozhodlo, že shora jmenovaného duchovního nelze považovati za československého státního občana, poukázán účetní odbor zemského úřadu, aby dnem 31. října 1929 zastavil výplatu zálohy na budoucí úpravu požitků podle zák. č. 122/26 Sb. na základě odst. 4 § 1 cit. zák. a odst. 1 § 3 nař. č. 124/1928 Sb.
Rozhodnutím ministerstva vnitra ze dne 19. února 1930 bylo st-li k jeho žádosti uděleno čsl. stát. občanství podle zák. č. 152/26 Sb. Vzhledem k tomuto výnosu vyrozuměn byl pak st-l výměrem zem. úřadu ze 17. září 1930, že byl účetní odbor zem. úřadu vzhledem k § 13 odst. 2 nař. č. 124/1928 Sb. a § 6 zák. č. 152/1926 Sb. poukázán, aby vyplácel st-li od 1. listopadu 1929 na doplňku kongruy 7728 Kč a na zvýšení podle započtených služebních let ve smyslu výnosu zem. úřadu z 9. prosince 1929 roční částku 9720 Kč. Za dobu minulou byly požitky vyplaceny najednou a v budoucnosti měly býti vyplaceny v měsíčních splátkách předem splatných po srážce pens. a nemoc, příspěvku a poplatkového paušálu.
Výměrem zem. úřadu v Užhorodě ze 17. května 1932 upraveny byly požitky st-lovy podle současně vydaného výměru ze 26. února 1932, jímž byla upravena fasse fary v Ť., takto: »Dnem 31. prosince 1930 zastavuji výplatu zálohy na kongruu a poukazuji Vám tyto požitky: 1. doplněk kongruy podle § 1 odst. 4 bodu a) zák. č. 122/1926 Sb. ode dne 1. ledna 1931 roční částkou 6468 Kč; 2. zvýšení kongruy podle služebních let splněných ve veř. duch. správě započítaných podle § 13 odst. 2 nař. č. 124/1928 Sb. od 1. července 1897 do 31. prosince 1930, celkem 33 r. a 6 m. podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 122/26 a § 2 odst. 1 nař. č. 124/1928 Sb. od 1. ledna 1931 roční částkou 9720 Kč; 3. doplněk kongruy k tíži náboženského fondu od 1. ledna 1931 roční částkou 253,20 Kč. Tyto požitky budou Vám vypláceny v měsíčních částkách předem splatných, pokud však připadají na dobu minulou, ihned najednou po srážkách zákonem stanovených. Zároveň sděluji, že současně provedena byla revise Vašich požitků a bylo zjištěno, že min. vnitra v Praze rozhodnutím z 19. února 1930 udělilo Vám čsl. stát. občanství jako býv. příslušníku státu rumunského podle ustanovení zák. č. 152/26 a že státo-občanskou přísahu vykonal jste u okr. úřadu v Ť. V důsledku toho podle ustanovení § 13 odst. 2 nař. č. 124/1928 Sb. neměl jste nárok na doplatky kongruy od 1. ledna 1926 do doby, pokud jste působil ve veř. duch. správě jako cizí státní příslušník, t. j. do složení státo-občanské přísahy, kterou jste vykonal dne 14. července 1930. Opíraje se o ustanovení § 83 nař. č. 8/1928 Sb. ruším z úřední mocí své výnosy z 9. prosince 1929 a ze 17. září 1930, jimiž Vám byly poukázány doplňky kongruy za dobu od 1. ledna 1926 do 31. července 1930, a předepisuji Vám k náhradě kongruu vyplacenou za dobu od 1. ledna 1926 do 31. července 1930 celkovou částkou 79131 Kč. Ježto přeplatek kongruy přesahuje částku 200 Kč a přeplatek měl by býti vrácen státní pokladně podle § 173 nař. č. 124/1928 Sb. nejdéle do 1 roku, poukazuji účetní odbor, aby Vám na výše poukázaných požitcích nic nevyplácel, pokud celý přeplatek nebude vyrovnán.«
O podaném odvolání rozhodl žal. úřad nař. rozhodnutím v totm smyslu, že nevyhověl mu, pokud výměrem zem. úřadu provedena byla revise požitků odvolatelových a předepsána mu k náhradě kongrua vyplacená za dobu od 1. ledna 1926 do 31. července 1930 celkovou částkou 79131 Kč, z důvodů uvedených v napadeném výměru zem. úřadu, k nimž podotkl, přihlížeje k námitkám odvolatele, toto: »Když byl vydán zák. z 25. června 1926 č. 122 Sb. o úpravě platů duchovenstva církví a náboženských společností státem uznaných případně recipovaných, objevila se nutnost učiniti provisorní opatření, aby duchovní dostávali až do vydání prov. nařízení k novému kongr. zákonu zálohy na nové kongr. platy. Duchovní, kteří hlásili se o takovéto zálohy, museli podepsati revers, že se zavazují za sebe a své právní nástupce (pozůstalost) všechny přeplatky, budou-li zjištěny při konečné úpravě platů podle nového kongr. zák. č. 122/1926 Sb., vrátiti státní pokladně buď najednou nebo, prokáží-li okolnosti zvláštního zřetele hodné, ve vyžádaných měsíčních splátkách, nejdéle však do 12 měsíců. Dr. Alexandr B. převzal tento závazek podpisem tištěného reversu, a to dne 25. listopadu 1926. Nemůže nyní proto namítati, že přijímal a konsumoval zálohy na kongruu bona fide. Nový kongr. zák. č. 122/1926 Sb. a prov. nař. č. 124/ 1928 Sb. stanoví podmínky, jejichž splnění je předpokladem pro přiznání nároku na kongruu, resp. na doplněk kongruy. Mezi těmito podmínkami je také čsl. stát. občanství. Doba ztrávená před nabytím čsl. stát. občanství v činné veř. duch. správě nebo v činné službě naznačené v § 182 anebo v jiné veř. círk. službě, nezapočítává se do služební doby započitatelné podle §§ 11 a 12 (srov. § 13 odst. 1 nař. č. 124/1928 Sb.). Poněvadž podle připojeného, soudně vidimovaného opisu naturalisační listiny ministerstvo vnitra udělilo rozhodnutím z 19. února 1930 Dr. Alexandru B., dosavadnímu příslušníku státu rumunského, čsl. stát. občanství podle úst. zák. č. 152/1926 Sb., nelze odvolateli započítati výjimečně služební dobu podle 2. odst. § 13 nař. č. 124/1928 Sb., neboť v tomto výjimečném ustanovení nemluví se o duchovních, kteří před tím byli státními občany rumunskými. Pokud odvolatel dovolává se ustanovení § 6 úst. zák. č. 152/1926 Sb., podotýká se, že v jiném případě vyžádán byl o dosahu tohoto ustanovení výklad ministerstva vnitra jako úřadu pověřeného provedením tohoto zákona a že toto ministerstvo přípisem z 19. srpna 1931 sdělilo sem toto: »Ustanovení § 6 úst. zák. čís. 152/1926 Sb. dlužno vykládati podle doslovného znění tím způsobem, že osobu přijatou do státního svazku podle cit. zák. dlužno považovati za stát. občana od udělení stát. občanství, tedy vzhledem k ustanovení § 15 zák. čl. L/1879, jež platí i ohledně těch, jimž bylo uděleno stát. občanství podle zák. č. 152/1926 Sb., ode dne složení státoobčanské přísahy. Pokud jde o podmínky pro nabytí nároku v důsledku udělení stát. občanství, jest k dotčené osobě hleděti tak, jako by byla čsl. stát. občanem jíž ode dne 28. října 1918. Pokud jde o konkrétní případ, tedy duchovním, kterým bylo podle zák. č. 152/1926 Sb. uděleno čsl. stát. občanství, jest nutno přiznati platy z rozpočtových platů kultových ode dne složení státoobčanské přísahy.« Poněvadž dle výše uvedeného vidimovaného opisu naturalisační listiny Dr. Alexandr B. složil dne 14. července 1930 do rukou okr. hejtmana v Ť. státoobčanskou přísahu, může odvolatel činiti nárok na kongruu teprve od 1. srpna 1930 a, jestliže v době od 1. ledna 1926 do 31. července 1930 dostával zálohy na kongruální plat, resp. doplňky kongruy, dostával je neprávem. Když pak zem. úřad to při definitivní úpravě požitků odvolatele pro lustrum 1931 až 1935 a při súčtování zálohy vyplacené od 1. ledna 1931 dodatečně zjistil, byl nejen oprávněn, ale zajisté, ježto jde o peníze vyplacené zestátní pokladny, jako státní úřad i povinen provésti revisi požitků odvolatele a zrušiti své dřívější výnosy, týkající se kongruy odvolatele, a to na podkladě § 83 nař. č. 8/1928 Sb. a předepsati vrácení zjištěného přeplatku nejdéle do roka.«
O stížnosti uvažoval nss takto:
Výměr zem. úřadu v Užhorodě ze 17. května 1932 dělí se ve dvě části. V prvé provádí u příležitosti úpravy fasse st-lovy na lustrum 1931/35 poukaz požitků kongruových, st-li příslušejících na základě zák. č. 122/26 Sb. od 1. ledna 1931, při čemž mu pro zvýšení kongruy započítána byla na podkladě § 13 odst. 2 nař. č. 124/1928 Sb. služební doba, ztrávená ve veř. duch. správě od 1. července 1897 do 31. prosince 1930, celkem 33 t. 6 m. V druhé části výměru zem. úřadu bylo pak vysloveno a) jednak, že st-l neměl podle ustanovení § 13 odst. 2 nař. č. 124/1928 Sb. nárok na kongr. platy až do doby složení státoobčanské přísahy dne 14. července 1930, t. j. za dobu, po kterou nebyl čsl. stát. občanem, jednak b) zrušeny na podkladě § 83 nař. č. 8/1928 Sb. výměry téhož úřadu z 9. prosince 1929 a 17. září 1930, jimiž st-li byly doplňky kongruy poukázány a vyslovena povinnost st-lova vrátiti kongruové platy, jemu za dobu od 1. ledna 1926 do 31. července 1930 vyplacené.
Odvoláním vzal st-l v odpor pouze druhou část výměru zem. úřadu. Žal. úřad však, zamítaje odvolání to z důvodů stolice I., které blíže ještě rozvádí, uvádí v nař. rozhodnutí také, že pro výjimečné započtení služební doby podle ustanovení odst. 2 § 13 nař. č. 124/1928 Sb. nejsou u st-le splněny oba předpoklady cit. předpisem požadované. Touto částí důvodů, jež straně však intimujícím úřadem nebyly sděleny, projevuje žal. úřad názor odchylný od onoho, který zaujal ve věci zápočtu služební doby zemský úřad ve výroku, uvedeném v prvé části. Leč z tohoto svého názoru nevyvodil žal. úřad v nař. rozhodnutí důsledků, nezrušiv výslovně ani výnos zem. úřadu z 9. prosince 1929, pokud se jím st-li započítává služební doba, ztrávená ve veř. službě duchovní před nabytím čsl. stát. občanství, ani výměr téhož úřadu ze 17. září 1930, pokud tímto výměrem byl nárok na zápočet této služební doby uznán. Že žal. úřad neměl ani v úmyslu v otázce započtení služební doby na výměru zem. úřadu něco měniti, možno souditi i z textace nař. rozhodnutí, podle níž ministerstvo přihlížejíc k námitkám odvolatelovým: dotýká se mezi jiným také otázky zápočtu služební doby, tedy činí tak u výkonu pravomoci instanční, nikoli snad používajíc pravomoci dohlédací. Ježto pak otázka zápočtu služební doby nebyla st-lovým odvoláním před žal. úřad vůbec vznesena na spor, nelze onen pasus v nař. rozhodnutí, který se dotýká zápočtu služební doby, hodnotiti jinak, než jako pouhý projev právního názoru žal. úřadu, nikoli jako judikátní výrok o otázce zápočtu služební doby, ztrávené ve veř. duch. správě, pro výměru kongruy. Není-li však výnos žal. úřadu v této části rozhodnutím správního úřadu ve smyslu ustanovení § 2 zák. o ss, pak scházel by předpoklad pro stížnost na nss a nemohla tudíž ani tím, že intimující úřad tuto část důvodů nař. rozhodnutí straně nesdělil, ztížena býti obrana st-lova, takže netřeba pro tento nedostatek intimátu rušiti nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss. Zůstala tedy prvá část výměru zem. úřadu, týkající se zápočtu veškeré služební doby ve veř. správě duchovní pro zvýšení kongr. požitků, nedotčena a je proto i dnes mimo spor.
Žal. úřad zamítl pak odvolání st-lovo do druhé části výměru zem. úřadu z důvodů uvedených v tomto výměru a ztotožnil se ták s výroky v něm uvedenými, při čemž vyvracel jednotlivé námitky odvolání.
Proti výroku sub a) uvedenému namítá stížnost, že dobrozdání min. vnitra, připojené v nař. rozhodnutí pro podporu názoru I. a II. stolice, nemůže sloužiti za základ k protizákonnému rozhodnutí. Po této stránce bylo konstatovati, že tím, že žal. úřad převzal dobrozdání min. vnitra do svého rozhodnutí, dal najevo, že i sám zastává právní názor v něm vyslovený, a dlužno tudíž na uvedený pasus nař. rozhodnutí pohlížeti tak, že je v něm vysloven právní názor žal. ministerstva školství v otázce, od kdy má st-l nárok na kongr. platy ve smyslu zák. č. 122/1926 Sb., tedy v otázce, v níž je toliko ministerstvo školství příslušno rozhodovati a v níž také rozhodlo. I když tedy mluví se v nař. rozhodnutí o »dobrozdání« min. vnitra, je obsah jeho rozhodnutím ministerstva školství v otázce, která před tímto úřadem byla na sporu. Je pak již další otázkou, je-li nař. rozhodnutí s tímto obsahem v souhlasu se zákonem.
Po této stránce namítá dále stížnost proti výroku sub a) uvedenému, že, obdržel-li st-l čsl. státní občanství podle zák. č. 152/1926 Sb., má podle § 6 tohoto zák. právní nárok na to, aby s ním bylo nakládáno tak, jako by byl býval stát. občanem již od 28. října 1918, a má tedy právní nárok na kongr. platy již od počátku účinnosti zák. č. 122/1926 Sb., tedy i za dobu před udělením čsl. stát. občanství. Lex Dérer je pak zákon ústavní, — a § 13 odst. 2 nař. č. 124/28 Sb. nemůže nic jiného stanoviti, resp. mu odporovati. Dále namítá stížnost v této souvislosti, že v žádném případě nemůže býti požadováno od st-le vrácení kongr. platů až do 14. června 1930, ježto státní občanství bylo st-li uděleno již dne 19. února 1930, a § 6 zák. č. 152/1926 Sb. mluví o dni udělení státního občanství a nikoli o dni složení státoobčanské přísahy.
Námitky tyto, pokud jednají o otázce, od kdy měl st-1 nárok na kongr. platy (nikoli o otázce vrácení přijatých platů), neuznal nss důvodnými.
Již ve svém nál. Boh. A 11017/34 vyslovil nss právní názor, že duchovní, jemuž bylo uděleno čsl. stát. občanství podle zák. č. 152/1926 Sb., nemůže z § 6 cit. zák. odvozovati nárok na doplacení kongr. požitků podle zák. č. 122/1926 Sb. ode dne 1. ledna 1926, a že proto nelze uznati, že by ustanovení § 13 odst. 2 posl. věta nař. č. 124/1928 Sb. o tom, že duchovní nemají nároku na doplatek kongr. platů za dobu, po kterou nebyli čsl. stát. občany, odporovalo předpisu § 6 zák. č. 152/1926 Sb. (srov. též nál. Boh. A 11450/34). Na tomto právním názoru, který má svůj základ již i v judikatuře starší (srov. Boh. A 8088/29, 8939/30, 9131/31), trvá nss i v případě dnešními a co do podrobnějšího odůvodnění odkazuje podle § 44 svého jedn. ř. na cit. nál. z r. 1934.
Měl tedy i st-l nárok na kongr. platy podle zák. č. 122/26 Sb. nikoliv již-od 1. ledna 1926, nýbrž teprve ode dne udělení státního občanství. Pokud pak stížnost poukazuje na to, že st-l složil slib věrnosti podle § 2 zák. č. 64 z r. 1918 Sb., stačí k tomu poznamenati, že toto složení slibu nemělo co činiti s otázkou udělení státního občanství, takže jeví se pro otázku, od kdy má st-l nárok na kongr. platy podle zák. č. 122/26 Sb., zcela irelevantní.
Stížnost ovšem ještě ve spojitosti s hořejším — a jak dovoděno, nesprávným — výkladem § 6 zák. č. 152/26 dovozuje, že st-l měl nárok na kongr. platy aspoň ode dne 19. února 1930, t. j. data výnosu min. vnitra, jímž bylo st-li uděleno státní občanství. Leč tu přehlíží stížnost, že správní akty, jakým je i akt o udělení státního občanství, mohou vůči adresátovi založiti právní účinky, pokud snad singulerním předpisem není opak výslovně stanoven, teprve doručením, nikoli však dnem, kte-
Bohuslav-Janota, Nálezy správní XVII. 86 rým jsou datovány. Tento je pro počátek vzniku práv a právních nároků zpravidla nerozhodným (srov. Boh. A 8872/1930). Z právních ustanovení o nabývání občanství státního nelze vyčisti, že by bylo pokládati za den udělení čsl. občanství státního den, kterým je datován akt o udělení občanství státního, a mýlí se proto stížnost, tvrdí-li, že st-l nabyl čsl. občanství státního dnem 19. února 1930, t. j. dnem, kdy je výnos min vnitra datován (srov. Boh. A 9131/1931). Nemohl proto míti st-l nárok na kongr. platy od 19. února 1930 a je opačný názor stížnosti lichý.
Důvodnou však shledal nss stížnost, pokud dovozuje, že st-l není povinen vrátiti kongr. platy, připadající za dobu, kdy st-l nebyl ještě čsl. stát. občanem, ježto ony platy přijímal v dobré víře, neboť byl považován již tehdy za čsl. stát. občana, kongr. platy mu byly definitivně řádným způsobem přiznány a mohl by se tudíž závazek vrátiti přeplatky týkati pouze přeplatků, vzniklých při definitivním vyúčtování; takového přeplatku však ve skutečnosti prý nebylo.
Žal. úřad obdobnou námitku rekursní vyřídil tím, že ztotožnil se jednak s důvody výnosu zem. úřadu, jednak poukázal na skutečnost, že st-l v předběžném osobním výkaze ze dne 25. listopadu 1926 podepsal závazek, že všechny přeplatky, budou-li zjištěny při konečné úpravě platů podle nového zák. kongr. č. 122/1926 Sb., vrátí státní pokladně.
Pokud jde o první důvod, vychází žal. úřad z názoru, že zem. úřad měl pro své opatření, jímž na st-le uvaluje povinnost vrátiti přeplatky, vzniklé od 1. ledna 1926 do 31. července 1930, dostatečný podklad v předpisu § 83 nař. č. 8/1928 Sb. Tento důvod nemohl však nss uznati dostatečným, neboť cit. předpis, stanovící, že dosavadní právo úřadu rušiti nebo měniti pravoplatné rozhodnutí z moci úřední zůstává nezměněno, nedává úřadu žádné nové kompetence, nýbrž odkazuje na dosavadní právní stav, takže prostý odkaz na předpis § 83 cit. nař. o sobě nestačí k odůvodnění dozorčího zásahu (srov. Boh. A 9777/1932).
Pokud jde o důvod druhý, připojený žal. úřadem, dlužno uvésti, že žal. úřad přehlíží, že k definitivní úpravě požitků st-lových podle zák. č. 122/1926 Sb. došlo již výměry zem. úřadu v Užhorodě z 9. prosince 1929, resp. ze 17. září 1930, doručenými st-li. Při této definitivní úpravě nebyly zjištěny přeplatky na kongr. platech, poskytovaných od 1. ledna 1926 ve formě zálohy podle žal. úřadem citovaného úředního aktu. Tím pominul však závazek st-lův vrátiti přeplatky, založený oním úředním aktem, neboť podle znění onoho aktu byl závazek ten časově omezen na dobu, dokud nedojde ke konečné úpravě platů podle kongr. zák. č. 122/1926 Sb. Z toho plyne, že žal. úřad nemůže se nyní onoho závazku proti st-li již dovolávati.
Pak nemá však závěr žal. úřadu, že st-l je povinen vrátiti kongruové platy za období před tím, než nabyl čsl. stát. občanství, v důvodech nař. rozhodnutí ani ve správních spisech dostatečné opory, a nezbylo proto než v tomto bodu zrušiti nař. rozhodnutí podle § 6 odst. 2 zák. o ss., aniž bylo třeba zabývati se touto otázkou ještě s hlediska § 173 nař. č. 124/28 Sb., jak to stížnost činí.

Citace:

Č. 12126.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/2, s. 464-470.