NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Č. 7159
.
Vojenské věci: I. * Ustanovení § 44, odst. 1 vl. nař. čís. 10/ 1924 vztahuje se jen na ty býv. důstojníky a poddůstojníky z povolání (gážisty mimo hodn. třídy z povolání), kteří v této vlastnosti již v čsl. armádě službu konali, z ní vystoupili a po 8. červnu 1922 opětně byli přijati. — II. Poukaz požitků provedený hospodářskou správou příslušného voj. tělesa není právní moci schopen.
(Nález ze dne 20. března 1928 č. 6462).
Prejudikatura: Boh. A 4411/25, 6921/27.
Věc: Josef Ch. v P. (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti mi- nisterstvu národní obrany o propočtení služební doby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podle kmenového listu konal st-1 v býv. armádě rak.- uh.presenční službu od 12. října 1903 do 25. září 1906, od 27. října 1907 pak až do státního převratu sloužil dobrovolně jako poddůstojník z povolání. Do čsl. armády byl převzat 14. května 1921, ale byl do ní zařaděn a službu v ní jako gážista mimo hodn. třídu z povolání (účetní rotmistr) nastoupil až 1. července 1922. V mezidobí zdržoval se v Jugoslávii v soukr. službách. — Na základě osobního výkazu,
přezkoušeného účtárnou intendance zem. voj. velitelství v Praze dne 31. července 1922, byla st-li propočtena služ. doba podle § 12 zák. č. 195/1920, a st-1 zařaděn hospodářskou správou I. polní korouhve jezdeckého pluku č. 1 dnem 1. července 1922 do 8., resp. dnem 1. února 1924 do 9. platové stupnice, dodatečně pak podle § 38 vl. nař. č. 10/1924 týmž dnem 1. února 1924 do 10. platové stupnice. — Skupina pro přezkoušení osobních výkazů při voj. odborné účtárně mno shledala dne 7. května 1925 tento postup nesprávným a opravila osobní výkaz ve smyslu usta- novení § 44 odst. 2 vl. nař. č. 10/1924, následkem čehož byl st-1 zařáděn dnem 1. července 1922 do 4. platové stupnice s vybývající dobou 1 roku 2 měsíců a 17 dnů. Podáním ze dne 18. března 1926 žádal st-1 o propočtení celkové služ. doby i s vál. lety podle § 38 vl. nař. č. 10/1924, odvolávaje se nato, že se žádané propočtení stalo pravoplatně již dříve se schválením účtárny zem. voj. velitelství v Praze z 31. července 1922. Nař. rozhodnutím nevyhovělo mno této žádosti z důvodu, že st-li sluší hodnotiti služ. dobu podle § 44 odst. 2 vl. nař. č. 10/1924, poněvadž nastoupil službu v čsl. armádě 1. července 1922, tedy po 8. červnu 1922, kdežto nárok na propočtení služ. doby: podle zák. č. 195/1920 nebo 152/1923 že mu nepřísluší, poněvadž nebyl 1. ledna 1920 voj. gážistou v činné službě a do činné služby v čsl. vojsku jako akt. gážista nenastoupil do 8. června 1922, jak § 26 nař. č. 10/1924 stanoví, a že mu z této příčiny nelze také započísti vál. pololetí, — k bodu 182 věcného věstníku 1924 č. 32, čl. 283 pak že nelze přihlížeti se zřetelem k bodu 183, protože dosavadní platové zařádění st-lovo spočívalo na nesprávných předpokladech. Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost tvrdíc, že služ. doba st-lova měla býti hodnocena nikoli podle § 44 odst. 2, nýbrž podle § 44 odst. 1 vl. nař. č. 10/1924, poněvadž st-1 sloužil až do převratu jako poddůstojník z povolání a byl ve smyslu § 44 odst. 1 převzat 1. července 1922, tedy po 8. červnu 1922 opětně do čsl. armády, a že mu měla býti započtena také vál. pololetí, poněvadž v době válečné konal činnou službu voj., a to tím spíše, když § 40 téhož nař. připouští započtení i civ. státních a dokonce i soukr. služeb. Jako další nezákonnost vytýká stížnost, že novým propočtením bylo neprávem v neprospěch st-lův změněno propočtení původní, jež bylo provedeno na základě osobního výkazu, přezkoušeného účtárnou intendance zem. voj. velitelství správném aktem právní moci nabyvším. Nss neshledal stížnost důvodnou. Zabývaje se v prvé řadě námitkou posléz uvedenou, uvážil nss toto: Vyšší požitky st-lovy (podle 8.—10. stupnice platové) byly st-li poukazovány příslušnou hospodářskou správou v důsledku propočtení služ. let podle § 12 zák. č. 195/20, resp. později podle § 38 vl. nař. č. 10/24, provedeného na základě osobního výkazu, jenž byl přezkoušen účtárnou zem. voj. velitelství v Praze. Toto vyměření vyšších služ. požitků nestalo se žádným aktem, který by byl vydán úřadem ve funkci úřadu rozhodujícího o nároku strany, nýbrž pouhým poukazem k výplatě požitků, vydaným z moci úřední. Poukaz takový nelze však, jak nss již opětně, zejména nál. Boh. A 4411/25 vyslovil, považovati za rozhodnutí právní moci schopné. Mimo to jde tu, jak řečeno, o požitky vyměřené na základě propočtení služ. doby hospodářskou správou a nikoliv mno, tedy o požitky vyměřené a vyplácené pouze provisorně, jak bylo vysloveno v bodu 10 prov. předpisů k zák. č. 195/20. uveřejněných ve věstníku téhož min. z roku 1920 č. 42, čl. 454, a v bodu 247, 252, 254, 255 a 265-267 směrnic k zák. č. 195/1920 a 152/1923 a k vl. nař. č. 10/1924, uveřejněných ve věstníku 1924 č. 32, čl. 283 (srovn. nál. Boh. A 6921/27). Nelze tedy právem tvrditi, že propočtení ono (dle § 12 zák. č. 195/ 1920, resp. § 38 vl. nař. č. 10/1924) stalo se správním aktem nabyvším moci práva, nýbrž naopak musilo býti ve smyslu uvedeného předpisu přezkoušeno. Že by toto původní propočtení bylo provedeno právem podle právě uvedených ustanovení zákonných, která předpokládají, že jde o gážistu, jenž byl dle § 12 zák. č. 195/1920 v činné službě dne 1. ledna 1920, resp. který dle § 26 vl. nař. č. 10/1924 přede dnem 8. června 1922 byl přijat a službu v čsl. vojsku nastoupil, stížnost ani netvrdí, namítajíc ve věci samé jen, že se hodnocení služ. doby st-lovy nemělo státi dle ustanovení § 44 odst. 2, nýbrž dle § 44 odst. 1 vl. nař. č. 10/19924, a že st-li měla býti započtena také vál. pololetí (§ 44 odst. 3). Cit. § 44 praví v odstavci prvém: »Byli-li po 8. červnu 1922 opětně přijati do voj. služby bývalí důstojníci a poddůstojníci z povolání (gážisté mimo hodn. třídy z povolání), zařadí se do platového stupně, kterého v době, kdy byli ještě v činné službě jako gážisté z povolání, naposledy požívali, při čemž se jim doba ztrávená v tomto stupni započítá do dalšího postupu.« Odstavec druhý zní: »Jiným příslušníkům čsl. vojska, nově neb opětně přijatým po 8. červnu 1922 může mno započítati při def. jmenování v tom poměru, ve kterém byli do vojenské služby přijati: a) voj. presenční službu, pokud nebyla z trestu prodloužena, b) voj. službu válečnou, t. j. službu konanou z důvodu mobilisace, jakož i částečného neb úplného doplnění na válečný počet v armádě býv. monarchie rak.-uh. až do 28. října 1918, dále pak službu v čsl. vojsku až do nařízené demobilisace«. Odstavec třetí zní: »Válečná pololetí lze započítati jen osobám uvedeným v předcházejících odstavcích, které byly v době válečné (v roce 1914 až 1919) v činné službě voj. a měly nárok na započtení vál. pololetí v dřívějším poměru vojenském.« St-1 byl poddůstojníkem z povolání. Odstavec prvý nemá slovy »bývalí poddůstojníci z povolání na mysli, jak míní stížnost, poddůstojníky z povolání býv. armády rak.-uh. (rak. neb uh.) jako takové, nýbrž poddůstojníky z povolání, kteří v čsl. armádě již jako poddůstojníci z povolání, resp. jako gážisté mimo hodn. třídu (rotmistři) činnou službu konali, z ní vystoupili a po 8. červnu 1922 do ní opětně byli přijati. To jde především již ze znění cit. odstavce prvního, neboť »opětně přijat« do voj. služby v čsl. armádě může býti pouze ten, kdo v této čsl. armádě již byl; plyne to dále i z porovnání s odstavcem druhým, jenž rozlišuje mezi příslušníky čsl. vojska nově neb opětně po 8. červnu 1922 přijatými, a konečně i z dalšího znění odstavce prvého, neboť přímo zařaditi do platového stupně dříve požívaného nelze poddůstojníky z povolání býv. armády rak.-uh., pro něž platových stupňů podobných nebylo, nýbrž jen býv. čsl. gážisty mimo hodn. třídy nebo pod- důstojníky z povolání. Nastoupil-li tedy st-l činnou službu voj. v čsl. armádě teprve dne 1. července 1922 a před tím v ní, jak nesporno, nesloužil, není gážistou po 8. červnu 1922 opětně přijatým, a nelze na něho použiti ustanovení § 44 odst. 1. Bylo tedy na st-ie použito ustanovení § 44 odst. 2 právem. Zbývá tedy jen otázka započtení vál. pololetí. Žal. úřad odepřel st-li započtení vál. pololetí z důvodu, že st-1 nebyl 1. ledna 1920 v čsl. činné službě. § 44 odst. 3 skutečně předpokládá tuto podmínku, neboť připouští započtení vál. pololetí výslovně jen těm, kteří měli na započtení jich nárok jíž ve svém dřívějším poměru voj.; tento nárok nemohl však býti založen na právním řádu býv. monarchie, jenž započítávání vál. pololetí pro postup do vyšších požitků vůbec neposkytoval, nýbrž jedině na zák. č. 195/20, ten však započtení vál. pololetí pro postup onen váže jak v § 6, tak i v § 12 na podmínku, že gážista, resp. poddůstojník z povolání dne 1. ledna 1920 v čsl. činné službě voj. byl. — Namítá-li stížnost proti tomu pouze, že st-l konal za války činnou službu voj., pak ovšem tato námitka na vyvrácení právě uvedeného důvodu nestačí a poukaz na § 40 jest vůbec nepřípadný, neboť ustanovení § 40 se vztahuje pouze na gážisty, kteří byli přijati ve smyslu § 26 a službu v čsl. vojsku nastoupili do 8. června 1922, a nikoli na gážisty, kteří — jako st-l — službu tu nastoupili až po 8. červnu 1922.

Citace:

č. 7159. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 452-455.