Z ciziny

Z přístavní čtvrti v Hamburku.

V bezprostřední blízkosti míst horečného shonu a ruchu hamburského přístavu je čtvrť, v níž bída, neřest, i zločin jsou odedávna domovem. Bída, jež tam sídlí, jest hmotná, mravní i bytová, a v jejím stínu odehrávají se často nejstrašnější tragedie. Hamburský porotní soud rozsuzoval v minulých dnech jednu z takových tragédií.
Před porotou stála mladistvá vražednice svého dítěte. Jest dcerou prostitutky, ale neznala ani své matky, ani otce. Avšak její matka před léty přece ji vzala k sobě, neprozradila jí však, že jest její matkou. S matkou žil v divokém manželství muž, jemuž se dívka zalíbila. Netušil, že je to dcera jeho ženy. Při intimním soužití všech ve společném malém bytě, sestávajícím z jediné místnosti s předsíňkou, záhy došlo mezi nimi k důvěrným stykům, jichž plodem bylo děcko.
Později navázal s dívkou milostný poměr jiný muž a i z tohoto poměru zrodilo se dítě.
Za krátký čas nato došlo mezi dívkou a otcem jejího prvního nemanželského dítěte, jejím to nevlastním otcem, k novým stykům a tak přišlo na svět třetí její dítě. V té době všeobecná nezaměstnanost uvrhla všechny z nich do nouze krutější než byla kdy před tím. Dosud vždy ještě nájemné z chudého svého bytu jakž takž zaplatili, ale nyní již na činži vůbec nesehnali a konec byl ten, že soudní vykonavatel provedl nucené vyklizení bytu a chudičký nábytek i s obyvateli vyhodil na ulici.
Tu ubohá dívka byla zachvácena zoufalstvím. Neměla naději, že by se obživila se svými třemi dětmi, z nichž nejmladší zimou a hladem již skoro umíralo. Vlny mohutného Labe dmuly se tak blízko, na dosah ruky od ní, a tu ubohá nevědouc ani, co činí, hodila své nejmladší dítě do jeho hlubin...
Zdrcena a zničena stála nyní před porotou, obžalována jsouc ze zločinu vraždy svého dítěte. Soud zjistil, že na všech třech svých nemanželských dětech lpěla vřelou mateřskou láskou a že jen zoufalství a nejkrajnější bída dohnaly ji k jejímu hroznému činu.
Soud byl otřesen jejím osudem a sám Strana 179.
státní zástupce prohlásil, že netrvá na odsouzení obžalované. Rozsudek byl zprošťující. Po jeho přečtení vyslovil předseda soudní své uspokojení nad tím, že mohl ženě tak těžce zkoušené zvěstovati rozsudek osvobozující. Prohlásil, že osud příliš těžce na ni dolehli a že v nejvyšší nouzi nebyla si ani sama vědoma toho, co činí, a dal výraz naději, že nadejdou jí lepší časy, aby mohla své dvě dítky poctivě uživiti.
br.

Citace:

Hlídka časopisů. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1934, svazek/ročník 73, číslo/sešit 20, s. 678-682.