Č. 3161.


Dávky obecní. — Řízení před nss-em: I. * Zjištění, že možnost konkurence v ofertním řízení o pronájem obecní dávky byla ofertní vyhláškou nemístně zúžena, může založiti závěr, že finanční zájem obce byl dotčen. — II. * Oferent, jehož nabídka na nájem obecní dávky byla obecním zastupitelstvem přijata, jest legitimován ke stížnosti na nss do rozhodnutí poslední stolice zrušující ono usnesení.
(Nález ze dne 23. ledna 1924 č. 1087.) Věc: Jan Š. v H. proti moravskému zemskému výboru (zem. sekr. Dr. Jos. Rosendorf) o pronájem obecní dávky z lihovin.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem mor. zv-u z 20. října 1922 povoleno obci H. vybírati dávku z lihovin ve výměře, která proti dosavadním sazbám této dávky byla o 100% vyšší. Povolení bylo 28. listopadu 1922 v obci veřejně vyhlášeno, téhož dne pak zároveň zvláštní vyhláškou č. 6694 uvedeno ve známost, že městská rada zadá ofertním řízením právo vybírati dávku z lihovin počínajíc 1. lednem 1923 na dobu jednoho až tří roků.
Na vyhlášku tu došly oferty dvě, a to od st-le Jana Š. a pak Ferdinanda P., rovněž v H. Š. podal 15. prosince ofertu na 4800 Kč, kterou 21. prosince zvýšil na 5200 Kč. P. podal 15. prosince nabídku na 4200 Kč a podáním z 26. prosince prohlásil, že dá o 50 Kč více nežli činí nejvyšší oferta.
Usnesením ob. zastupitelstva v H. z 29. prosince 1922 bylo vybírání obecní dávky z lihovin na rok 1923 pronajato Janu Š. za 5200 Kč ročně. Do usnesení toho podal včas stížnost Ferdinand P., a to jako poplatník města H. uváděje, že mu nebylo známo 100%ní zvýšení obecní dávky pro rok 1923. Kdyby okolnost ta byla bývala všeobecně známa, byla by dávka vynesla nejméně dvakrát tolik, co v roce 1922, tedy nejméně 8400 Kč. Utrpěla proto obec následkem neznalosti této skutečnosti škody nejméně 3.200 Kč.
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad usnesení ob. zastupitelstva v H. z 29. listopadu 1922, ježto nebylo jím finančních zájmů obce dostatečně šetřeno.
V důvodech se uvádí, že ze srovnání nájemného nabízeného na rok 1923 s nájemným z roku 1922, které činilo 4200 Kč, jest na snadě závěr, že oferenti počítali na rok 1923 s týmiž sazbami dávky, jaké platily na rok 1922, a to tím spíše, ježto v ofertní vyhlášce č. 6694 nebylo zdůrazněno, že obci na rok 1923 povoleny byly sazby vyšší, a nebylo dále uvedeno, jaké nájemné se platilo v roce 1922 při dosavadních sazbách, ani sazby platné pro rok 1923. Účelnost pojetí těchto okolností do ofertní vyhlášky nemůže býti zeslabena tím, že povolení dané obci k vybírání dávky ve zvýšených sazbách bylo před tím v obci veřejně vyhlášeno, ježto vyhlášení to platilo v prvé řadě jen poplatníkům a voličům. Když obec vypisovala ofertní řízení na pronájem dávky, měla uchazeče na nejpodstatnější okolnosti směrodatné pro podání nabídek ještě zvláště upozorniti. Je pravděpodobno, že podány nabídky tak nízké jen proto, že okolnosti ony nebyly při vypisování ofertního řízení takto uvedeny uchazečům ve známost.
Do tohoto rozhodnutí podává stížnost Jan Š.
Vzhledem k námitce žal. úřadu, obsažené v odvodním spise a při veřejném ústním líčení zástupcem úřadu znovu zdůrazněné bylo nss-u předem zabývati se otázkou legitimace st-lovy k podání stížnosti na nss, kterou zv popírá. Nss nemohl námitce této přiznati důvodnosti.
Usnesení ob. zastup, z 29. prosince 1922 je projev vůle obce, kterým se zřizuje mezi ní a st-lem nájemní poměr, a pro tohoto zakládají se práva z nájemního poměru nájemci plynoucí. Projev ten je ovšem naříkatelný a může v administrativní cestě instanční z důvodů zákonných býti anulován. Má-li však nájemce za to, že se tak stalo neprávem, a že tedy nezákonným způsobem zasaženo bylo do jeho právní situace z projevu onoho mu vzniklé, nelze mu upírati legitimace, aby stížností na nss toto nezákonné zasažení do své právní sféry uplatňoval.
Stížnost samu shledal však nss bazdůvodnou.
Žal. úřad zrušil usnesení ob. zast. z 29. prosince 1922 z důvodu, že jím nebylo dostatečně šetřeno finančních zájmů obce. Stížnost to popírá poukazujíc na to, že ve vypsaném ofertním řízení došla včas toliko jediná nabídka, st-lova, kdežto druhá, oferta Ferdinanda P., o 50 Kč vyšší, byla podána pozdě, a nemohlo tedy ob. zastupitelstvem býti k ní přihlédnuto. V tomto tvrzení dlužno po názoru soudu spatřovati provedení stižného bodu ve smyslu § 18 zák. o ss dostatečné; je-li také správné a odůvodněné, to jest již otázka merita.
Stížnost přehlíží v tom směru, že důvodem pro zrušení pronájmu nebyla zv-u snad okolnost, že ob. zast. přijalo ofertu nižší, nýbrž úvaha, že vzhledem k zvýšeným dávkovým sazbám bylo by bývalo možno docíliti vůbec vyššího nájemného, kdyby povolené zvýšení sazeb dávky bylo bývalo náležitým způsobem při vypisování ofertního řízení zdůrazněno.
K tomuto úsudku žal. úřad dospěl, když jednak srovnal nájemné 4200 Kč, které se platilo v r. 1922 při dosavadních sazbách dávkových, s nájemným nabízeným pro r. 1923, které nebylo nastalému 100% zvýšení sazeb přiměřeno, jednak shledal, že při vypsání ofertního řízení očekávaní uchazeči na nejpodstatnější okolnost směrodatnou pro výši nabídek, totiž na zvýšení sazeb, nebyli zvláště upozorněni, takže je na snadě závěr, že počítali i pro rok 1923 se sazbami dosavadními a tato okolnost že působila na jejich rozhodnutí, konkurence se zúčastniti čili nic, resp. na výši jejich ofert.
Skutkové okolnosti, na nichž úsudek žal. úřadu spočívá, popřeny nejsou. Pokud stížnost tvrdí, že v ofertní vyhlášce bylo odkázáno na povolení dávek v obci oznámené a vytčeno, že každý oferent může volně v ně nahlédnouti, je tvrzení to se zněním ofertní vyhlášky z 28. listopadu 1922, ve spisech založené v rozporu. Uvádí-li st-1, že on sám nové sazby znal, nemá to významu, poněvadž se jedná právě o to, zda mohly býti známy event. uchazečům jiným. A rovněž skutečnost, že povolení nových dávek bylo v obci veřejně vyhlášeno, nemůže zeslabiti úsudek úřadu, že by v zájmu příznivého výsledku ofertního řízení bylo bývalo účelno, aby ještě i při vypisování tohoto řízení ti, kteří se ho snad odhodlali zúčastniti, na nové sazby zvláště byli bývali upozorněni.
Vzhledem ke skutečnostem shora uvedeným nelze dojista v úsudku žal. úřadu, že nabízené nájemné pro r. 1923 neodpovídá novým sazbám dávkovým a resultujícímu z nich pravděpodobnému výnosu dávky, a že by se bylo snad docílilo příznivějších ofert, kdyby interensenti na zvýšení dávky byli bývali zvláště upozorněni, shledati nějakou formální vadu. Je-li úsudek ten také věcně odůvodněn, t. j. hodnotil-li úřad dané poměry správně, to nss nemohl zkoumati, poněvadž tu jde o úsudek skutkový, který je součástí skutkové podstaty nař. rozhodnutí, na niž nss dle § 6/1 zák. o ss je vázán.
Ježto pak zv k rekursu legitimované strany je oprávněn usnesení ob. zast. o pronájmu práva k vybírání obecní dávky přezkoumávati nejen s hlediska zákonitosti, nýbrž i co do jeho účelnosti a vhodnosti pro finanční hospodářství obce, a dojde-li k úsudku, že je s tohoto stanoviska neúčelným, je oprávněn je zrušiti, aniž mu v tom mohla býti na závadu soukromá práva třetích osob usnesením takovým založená, nelze shledati, že by v daném případě, kdy žal. úřad k takovému úsudku formálně bezvadnému došel, rozhodnutím z tohoto vyvoděnvm bylo nezákonně zasaženo do subjektivních práv st-lových.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.
Citace:
č. 3161. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 399-402.