Dlužníkovo doživotné požívání realit ve smyslu § 509. ob. z. obč. není vyňato jako takové z exekuce.

Dle odstupní a darovací smlouvy ze dne 30. dubna 1906 odstoupil M. Z. z N. L. své dceři nezl. R. Z. svůj podsedek a svobodné pozemky v odstupní ceně 1200 K, vyhradiv na srážku odstupní ceny pro sebe a svou manželku A. Z. právo doživotného, nerozdílného užívání veškerých odstoupených nemovitostí proti placení daní. M. Z. odjel koncem r. 1912 do Ameriky.
Věřitel A. P. z V. vzhledem na odjezd ten zažádal ku zajištění svého pohledávání per 500 K s přísl. o zabavení movitostí dlužníkových jakož i práva užívacího, příslušícího dlužníkovi k odstoupeným nemovitostem.
Soud okresní povolil též ku zajištění pohledávky věřitelovy exekuci zájmem movitostí dlužníkových, jakož i exekuci záznamem práva zástavního na doživotně nerozdílné právo užívací, příslušící dlužníkovi k odstoupeným nemovitostem. Kurátor dlužníka si proti tomuto povolení exekuce stěžoval, uváděje, že tu vůbec není podmínek ku povolení exekuce, ku zajištění a zejména, že není přípustnou exekuce na dlužníkovo právo užívací, které jest vlastně výměnou, nevynáší ročně ani 200 K a jest nezbytno ku výživě nedospělých členů rodiny dlužníkovy.
C. k. krajský soud v U. H. jako soud rekursní stížnosti kurátorově v tomto bodě vyhověl z těchto
důvodů:
Dokud stěžovatel v odpor béře usnesení prvého soudce žádané zabavení práva užívacího povolující z toho důvodu, že prý vydobytí pohledávky není ohroženo a že zabavenými movitostmi dlužníkovými pohledávka exekutova je dostatečně kryta, ovšem přisvědčiti mu nelze. Cena zabavených věcí je neznáma a ani přibližně říci se nedá, že tolik za ně se utrží, že exekvent pro svou pohledávku bude uspokojen; ohrožení pohledávky dostatečně osvědčeno je vyjádřením představenstva obce V. a nad to nesmí se zapomenouti, že dlužník odebral se do ciziny, do Ameriky. Avšak stížnosti musilo býti vyhověno z důvodu dalšího od stěžovatele uplatňovaného, že totiž zabavena býti má výměna, jejíž výnos daleko obnosu 600 K nedosahuje (§ 330. ex. ř.). Soudní odhadce s představenstvem ocenili roční užitek výměny toliko na 125 K. Ovšem v pozemkové knize mluví se o doživotním užívání dlužníkově ku nemovitostem dcerce odstoupeným, slovo výměna tam nepřichází, avšak podstatou svou ono užívání není ničím jiným, než zabezpečením si živobytí pro případ neschopnosti výdělkové a zejména stáří, tedy výměnou a na výměnu tak nízkého výnosu jest exekuce — a exekuce ku zjištění jest exekuce — nepřípustná.
Věřitel svým zástupcem proti tomuto rozhodnutí soudu rekursního stěžoval si a zejména uvedl, že v přítomném případě jde o právo užívací ve smyslu § 509. obč. z., na kteréž nevztahuje se předpis § 330. ex. ř.
C. k. nejvyšší soud této dovolací stížnosti vyhověl a usnesení soudu prvé stolice obnovil z těchto důvodů:
Pro povolení navrhované exekuce ku zjištění byly zde, i pokud jde o sporné, dlužníku příslušící užívání, hledíc ku ohroženi, jehož se vymáhající věřitel dovolával, a jež osvědčil vysvědčením obecního představenstva, podmínky §§ 370. a 374. ř. ex. a nestála mu v cestě ani okolnost, že ve stolici prvé byla povolena zároveň i exekuce ku zajištění zabavením movitostí dlužníkových (§ 374. odst. 2. ř. ex.). Náhled soudu rekursního, že se ve případě tomto může jednati jen o výměnek dlužníkův, ten však že je, hledíc k výši, v jaké byla jeho cena vyšetřena dodatečně ve stolici druhé, dle § 330. ex. ř. z exekuce vyloučen, nelze sdíleti. Právo dlužníkovo, o které tu běží, je doživotní požívání realit ve smyslu § 509. ob. z. obč. a není jako takovéto z exekuce vyňato. Za výměnek ho nelze pokládati tím méně, že není z příslušné, ve spisech založené smlouvy patrno, že požívání to bylo ujednáno pro M. Z. za účelem jeho zaopatření.
(Rozhodnutí c. k. nejvyššího soudu ze dne 24. února 1913 R. III. 76/13.) Dr. Adolf Procházka.

Citace:

Dlužníkovo doživotné požívání realit ve smyslu § 509. ob. z. obč. není vyňato jako zakové z exekuce.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 4, s. 215-217.