NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4891
.
Obecní samospráva: K výkladu § 102 obec. zřízení česk. a k praxi zák. č. 421/1919 o obecním statku.
(Nález ze dne 11. září 1925 č. 16831.)
Prejudikatura: Boh. 1069, 1525 adm. a j.
Věc: Městská obec P. proti ministerstvu vnitra o užitky z obecního lesa.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Městská obec P. jest vlastnicí rozsáhlých lesů, jichž užitky sloužily od pradávna z části k úhradě všeobecných nákladů obecních, z části rozdělovány byly řadě občanů k tomu oprávněných.
Vzhledem k okružnímu výnosu zsv-u v Praze ze 3. září 1919, jímž byly obce vyzvány, aby ve smyslu zákona ze 17. kvěrna 1919 č. 421 Sb. rozřešily otázku právní povahy svých nemovitostí, usneslo se ob. zastupitelstvo ve schůzi z 28. května 1921 na návrh správní komise i městské rady takto: »Lesní majetek náležející obci P. jest považovati za obecní jmění a nikoli za obecní statek ve smyslu §u 70 obec. zřízení.« Z usnesení toho žádný opravný prostředek podán nebyl.
Ve schůzi ob. zastupitelstva z 8. října 1921, u příležitosti projednávání obecního rozpočtu učinil člen zastupitelstva Václav L. tento návrh: »Měšťanstvo oprávněné k pobírání dříví spokojuje se výjimečně pro letošní rok s loňským množstvím dříví a s doplatkem v hotovosti po 800 K a zříká se nároku na doplacení zbytku do výše poloviny výtěžku lesního; tuto slevu poskytuje oprávněné měšťanstvo obci P. výjimečně jen s ohledem na poplatnictvo, aby tak bylo lze čeliti značnému a jinak nevyhnutelnému zvýšení obecních přirážek.« Návrh tento přijat. Proti tomuto usnesení řádný prostředek instanční nepodán, učiněno však o něm Karlem H., členem měst. zastupitelstva, a společníky, oznámení osp-é v P. se žádostí za jeho sistování.
Ve svém vyjádření k tomuto oznámení z 5. prosince 1921 upozorňovala obec mimo jiné též na to, že kdyby úřad chtěl usnesení její sistovati, musil by napřed míti zjištěno, že oprávněným občanům nepřísluší také žádné soukromé právo užívací k obecním lesům.
Přes to ošp výměrem z 3. února 1922 podle §u 102 obec. zříz. zastavila výkon shora uvedeného usnesení na tak dloho, dokud nebude příslušnými úřady samosprávnými pravoplatně v cestě instanční rozhodnuto o otázce právní povahy sporného lesa, jakož i o rozporu mezi tímto usnesením a usnesením z 28. května 1921, jímž sporný les prohlášen za obecní jmění a nikoli za obecní statek.
Hledíc ke stížnosti obce, zrušila zsp v Praze výměrem z 21. srpna 1922 z moci úřední cit. výměr osp-é jako bezdůvodný, poněvadž měst. zastupitelstvo, usnášejíc se dne 8. října 1921 o rozdělování požitků ze svých lesů, z mezí působnosti své nevystoupilo, aniž učinilo něco, co by bylo proti zákonům.
Na opětnou stížnost Karla H. a spol. zrušilo min. vnitra nař. rozhodnutím z moci úřední výnos zsp-é, zastavilo podle §u 102 ob. zř. usnesení ob. zastupitelstva z 8. října 1921 a zakázalo jeho výkon v následující úvaze: »Podle § 21 fin. novely z 12. srpna 1921 Č. 329 Sb. jest všechen majetek obce, ústavů a fondů obecních a obcí spravovaných spravovati tak, aby, plně vyhovuje účelu, ke kterému jest věnován, neztenčeně zůstal zachován, pokud pak může poskytnouti výtěžek, aby se docilovalo trvale výtěžku co největšího, není-li to obecně prospěšným zájmům na újmu.
Řádného výtěžku užíti jest k úhradě výdajů řádného rozpočtu, případně k úhradě rozpočtu mimořádného; přebytků užíti jest k úhradě výdajů rozpočtu nejblíže příštích dvou, roků správních. Není-li jich k tomu účelu třeba, schvaluje usnesení ob. zastupitelstva o jejich užití bezprostřední úřad dohlédací. Mimořádných výtěžků pak, pokud jich není potřebí k úhradě výdajů rozpočtu mimořádného, užíti jest k rozmnožení, případně ke zvýšení hodnoty kmenového jmění, v první řadě ke splacení dluhu na dotyčném majetku váznoucího. Není dovoleno ani majetek, ani případný přebytek jeho výnosu rozděliti. Jestliže lesy města P., jichž se usnesení měst. zastupitelstva z 8. října 1921 týče, byly dříve obecním statkem po rozumu §u 70 obec. zříz., staly se již dle předpsů zák. č. 421/1919 dnem 30. července 1919 kmenovým jměním obecním, se kterýmžto právním stavem shoduje se i doslovné znění usnesení ob. zastupitelstva z 28. května 1921. Není tudíž pocnybnosti, že usnesení zastupitelstva z 8. října 1921, kterým bylo přiznáno podílníkům bráti z obecních lesů totéž množství dříví jako v roce uplynulém (in natura), neodpovídá zmíněnému předpisu fin. novely a že tudíž obec usnesením tím porušila platné zákonné předpisy. Pokud se týče další části tohoto usnesení, aby zmíněným občanům vyplaceno bylo na hotovosti vedle naturálních požitků ještě 800 Kč, jest jeho legálnost posuzovati s hlediska ustanovení §u 4 zák. č. 421/1919, kterým se mění obecní statek v kmenové jmění obecní. Podle cit. ustanovení tohoto zákona přísluší podílníkům, kteří dosud mají nárok na braní stavebního nebo palivového dříví z pasek lesa obecního statku, po dobu 6 let, počínaje dnem 1. ledna 1920, polovice peněžitého výtěžku tohoto lesa po odečtení veř. dávek a potřebných nákladů na řádné hospodaření, udržování a správu lesa v dotčeném roce skutečně učiněných. Obec měla tudíž, přihlíží-li se ke zmíněnému zákonnému ustanovení, usnesení své ve směru tom založiti na zevrubném výpočtu skutečných výsledků lesního hospodářství (nikoliv snad jen na položkách rozpočtových). Obec opomenuvši vyšetřiti zákonem žádaný skutkový základ, jednala proti zmíněnému předpisu zákona a jest tudíž zastavení výkonu tohoto usnesení v §u 102 čes. obec. zř. odůvodněno.«
Stížnost do rozhodnutí toho obcí P. podaná vytýká jemu nezákonnost a namítá nejprve po stránce formální: 1. Usnesení z 8. října 1921 vešlo v moc práva a měl již z tohoto důvodu protest Karla H. a spol. býti zamítnut. 2. Obec na podkladě tohoto usnesení sdělala svůj rozpočet, tím usnesení to již provedeno a nemohl proto výkon jeho býti již sistován, a to tím méně, kdyžtě i rozpočet ten vešel v moc práva, a obec jest dle § 8 fin. novely povinna vésti obecní hospodářství v mezích tohoto rozpočtu. 3. Osp zastavila výkon zmíněného usnesení na dobu, až otázka právní povahy sporného lesa bude příslušnými úřady samosprávnými rozřešena, ač takovýto spor tou dobou vůbec u samosprávných úřadů pendentním nebyl. Ministerstvo však zastavilo výkon tohoto usnesení vůbec bez udání doby, na jakou má platiti. Tím vlastně učinilo rekursní rozhodnutí, jež uchyluje se od napadeného rozhodnutí prvé stolice.
Všecky tyto námitky založeny jsou na nesprávném pojetí právní povahy nař. rozhodnutí. Rozhodnutí toto opřeno jest o ustanovení §u 102 ob. zř., dle něhož správě státní přísluší vykonávati právo dohlédací k obcím, aby z mezí působnosti své nevystupovaly a nečinily ničeho, co by bylo proti zákonům, a v jehož výkonu přísluší státní správě právo a povinnost zakázati výkon takového usnesení, jež by shledala závadným ve směru shora naznačeném.
Právo, jež tu správě státní jest svěřeno, není tedy žádným instančním přezkoumáváním usnesení obecních, nýbrž čistým právem dozoru, a není výkon práva toho vázán ani na žádnou lhůtu ani na žádný postup instanční. Mohl proto i nejvyšší úřad politické správy a to i bez ohledu na odchylný snad názor instancí nižších u výkonu tohoto práva zastaviti výkon i takového usnesení, jež řádnou cestou instanční včas napadeno nebylo a vešlo tudíž ve formální právní moc. Ježto nejde tu o žádný řádný prostředek opravný, je lhostejno, jak došlo k tomuto dozorčímu zákroku, zda z moci úřední, či na popud nějaké strany, jíž přísluší pak v řízení tomto postavení pouhého denuncianta, a proto také nelze zejména vyšší instanci dohlédací u výkonu tohoto práva omezovati v tom směru, že by nesměla jíti ultra petitům stran nebo rozhodnouti pro obec nepříznivěji (in pejus), než jak rozhodla dozorčí instance nižší, třebas tu nebylo odvolání strany legitimované. Že konečně dozorčí zákrok státní správy podle § 102 ob. zříz. je přípustný i když usnesení ob. zastupitelstva bylo již vykonáno, to vyslovil a blíže odůvodnil nss již ve svých nál. Boh. 1069 a 1525 adm.
Ve věci samé uvážil nss toto: Jak z odůvodnění nař. rozhodnutí je patrno, — což ostatně žal. úřad ve svém odvodním spise výslovně doznává — založil žal. úřad rozhodnutí své na předpokladu, že sporné lesy p-cké byly až do vydání zákona č. 421/19 obecním statkem ve smyslu § 70 ob. zř. a že teprve prv citovaným zákcaem přeměněny byly v obecní jmění. Otázku tuto řešil si žal. úřad pouze prejudicielně; leč i v tomto případě mohl ke kladnému jejímu rozřešení dospěti jen tenkráte, měl-li pro svůj závěr o tom, že jde o bývalý statek obecní, ve spisech dostatečný podklad a byl by výrok svůj i v tomto smyslu musil v rozhodnutí svém řádně odůvodniti. Ani to ani ono se nestalo. Ve zprávě zsv-u z 25. května 1923, kterouž si žal. úřad k objasnění této otázky sám vyžádal, a která ve spojení se staršími spisy zsv-u jedině mohla by tvořiti podklad pro řešení sporné otázky, se výslovně praví: že zsv neměl dosud nikdy příležitosti instančně rozhodovati o právní povaze užívacích práv občanů k lesům obce P., a není také ve spisech žádný průvodní materiál o provedeném snad šetření, jakou povahu ona užívací práva dosud, zejména pak v době rozhodné, t. j. před vydáním ob. zřízení z r. 1864 měla. Avšak žal. úřad v nař. rozhodnutí také ani slovem se nezmínil o tom, proč má za to, že ona požitečná práva občanů měla až do r. 1919 ráz veřejnoprávní a zejména proč vyloučil, že by mohla spočívati na nějakém titulu soukromoprávním. Postrádá tudíž nař. rozhodnutí dostatečného odůvodnění o této sporné otázce, pročež bylo je i pro tuto vadu, jež znemožnila stěžující si obci účinnou obranu v tomto směru, zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 4891. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 98-101.