NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 1

Č. 7913.

Policejní právo trestní. — Řízení před nss-em. — Vodní právo (Slovensko): 1. * Poškozený jest ve smyslu §§ 17 a 31 uher. pol. trest. řádu, vystoupil-li v zastoupení žaloby pro policejní přestupek z úřední povinnosti stihatelný, legitimován stěžovati si k nss do osvobozujícího rozsudku. — 2. O skutkové podstatě přestupku vodního zákona znečišťováním vody.
(Nález ze dne 30. dubna 1929 č. 20798/27.) Prejudikatura: Ad 1. opačně Boh. A. 3439/24.
Věc: Rybářský klub v N. proti ministerstvu zemědělství o znečišťování řeky Nitry.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozsudkem okr. úřadu v N. jako polic, trest. soudu I. stolice z 27. května 1924 byl Rudolf U. uznán vinným přestupkem § 24 zák. čl. XXIII:1885, který spáchal tím, že jako techn. správce cukrovaru ve V. v době od 9. září do 6. prosince 1923 následkem nedodržení předpisů koncesní listiny na užívání vody řeky Nitry, vydané župním úřadem v Nitře pod č. 5007/1914, znečistil vodu řeky Nitry tím způsobem, že odpadní vodu od splavných kanálů a pračky bez předepsaného čištění pouštěl mlýnským kanálem do řeky Nitry, a byl proto odsouzen na základě § 185 č. 1 zák. čl. XXIII:1885 k peněžitému trestu 150 Kč jako trestu hlavnímu a k dalšímu peněžitému trestu 50 Kč jakožto trestu vedlejšímu, resp. pro případ nedobytnosti k 8dennímu zavření na vlastní útraty. Dále byl Rudolf U. uznán povinným nahraditi obnos 8 Kč 16 h za lučební rozbor ústavu pro chem. kontrolu stát. výzkumných ústavů zeměd. v Bratislavě. Rybářský klub v N., který učinil na U. oznámení a požadoval náhradu za zničené ryby, byl se svými požadavky dle § 43 pol. tr. ř. odkázán na pořad práva soukromého. Rozhodnutím župního úřadu v Nitře ze 3. ledna 1925 byl rozsudek tento potvrzen s tou změnou, že se obviněný dle § 185 zák. čl. XXIII:1885 odsuzuje k zaplacení jednotné peněžité pokuty resp. pro případ nedobytnosti k zavření na dobu 10 dnů.
Na další odvolání odsouzeného zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím rozsudek 1. stolice i rozhodnutí župního úřadu, poněvadž šetřením o stížnosti Rybářského spolku v N. a spol. nebyla prokázána příčinná souvislost mezi znečištěním vody v řece Nitře a zničením ryb na jedné straně a vytýkaným opomenutím předepsaného čištění odpadních vod cukrovaru ve V., jehož je odvolatel Rudolf U. technickým správcem, na straně druhé. Rybářský klub v N. a spol., k jejichž stížnosti bylo konáno úřední šetření, uznáni byli dle § 169 zák. čl. XXIII:1885 povinnými nésti výlohy lučebního rozboru bahna z cukrovarského kanálu v obnosu 8 Kč 16 h. Župnímu úřadu současně bylo uloženo, aby učinil opatření, aby čištění odpadních vod jmenovaného cukrovaru vyhovovalo zákonným předpisům a podmínkám vodoprávního konsensu.
Do rozhodnutí tohoto směřuje stížnost, v níž se vznášejí následující námitky: 1. že nař. rozhodnutí nemá formy ani rozsudku, ani usnesení 3. stolice, nýbrž je pouhým projevem mínění žal. úřadu. 2. Že nař. rozhodnutí nemá zvláštního odůvodnění, že rozhodující část i odůvodnění jsou »diletantským způsobem obsaženy v 8 řádkové větě«. 3. Že stěžující si spolek v celém řízení neměl možnost dokazovati základní souvislost činu cukrovaru se zničením ryb, a že nař. rozhodnutím pro nedostatek důkazů, příčinné souvislosti mezi znečištěním vody a zničením ryb zrušena byla rozhodnutí župního i okr. úřadu, ačkoli jak okr. úřad tak i župní úřad dle dobrozdání znalců zjistili skutečnost, že voda byla znečištěna a že předpisů nebylo šetřeno, kterážto skutečnost vyčerpává přestupek předmět žaloby tvořící.
Maje rozhodovati o této stížnosti musil nss v prvé řadě z moci úřední zkoumati otázku legitimace stěžujícího si rybářského klubu ke stížnosti. V nál. Boh. A. 3439/24 vyslovil nss právní názor, že poškozený ve smyslu §§ 17 a 31 uh. pol. tr. řádu (nař. č. 65000 ex 1909) má sice při policejních přestupcích, které se stihají z povinnosti úřední, podle § 176 uh. pol. tr. řádu právo odvolati se v neprospěch obviněného, že však skončením trestního řízení bylo jeho právo skonsumováno a že v řízení před nss-em mohl by se poškozený brániti pouze námitkou, že mu bylo ublíženo v jeho procesních právech, která mu poskytuje uh. pol. tr. řád. Ve shodě s usnesením svého odborného plena z 25. března 1929, jemuž otázka tato byla předložena, dospěl však nss k názoru opačnému, a to na základě následující úvahy:
Podle § 17 uh. pol. tr. řádu jest poškozený, — t. j., jak v odst. 5 tohoto §u se uvádí, ten, jehož právo bylo spáchaným přestupkem poškozeno nebo ohroženo — oprávněn zastupovati žalobu pro přestupek stihatelný z úřední povinnosti. Podle § 31 odst. 1 téhož řádu může poškozený až do ukončení líčení vystoupiti v zastoupení žaloby pro takový přestupek a vykonává zásadně táž práva, která v případě přestupku stihatelného k soukromému návrhu přísluší poškozenému jako soukromému žalobci (§ 32). Práva, jež podle zásady vyslovené v § 31 odst. 1 cit. řádu příslušejí poškozenému, který vystoupil v zastoupení žaloby pro přestupek stihatelný z povinnosti úřední, jsou vypočtena v § 32. K těmto právům patří právo nahlížeti do spisů, právo na obeslání k líčení, právo činiti návrhy a právo vznášeti opravné prostředky, přípustné podle cit. řádu. Podle § 177, 3 č. 2 může se poškozený, který spolupůsobil v zastoupení žaloby, z rozsudku odvolati v neprospěch obviněného, při čemž cit. řád neobmezuje nikterak rozsah tohoto odvolacího práva, zejména ne v tom smyslu, že poškozený může v odvolání uplatňovati jen porušení svých procesních práv. Podle § 192 cit. trest. pol. řádu může poškozený, který působil v zastoupení žaloby, žádati za účelem odsouzení obviněného za obnovu řízení, jež bylo pravoplatně ukončeno osvobozujícím rozsudkem nebo zastavujícím výměrem.
Z obsahu všech těchto předpisů, zejména z ustanovení § 176, 3 č. 2 a § 192 cit. řádu, jde na jevo, že cit. řád neposkytuje poškozenému, který vystoupil v zastoupení žaloby pro delikt stihatelný z úřední povinnosti, pouze procesní práva, nýbrž také materielní právo na potrestání obviněného. Správnosti tohoto názoru, který má zřejmě oporu v § 192 cit. řádu, nasvědčuje dále i tato úvaha:
Není pochybnosti o tom, že soukromý žalobce (poškozený jako soukromý žalobce) má při deliktu stihatelném k soukromému návrhu (soukromé žalobě) subjektivní — materielní — právo na potrestání obviněného a že jest pak také legitimován ke stížnosti na nss do rozsudku vyzněvšího ve prospěch obviněného. Má-li však poškozený, který vystoupil v zastoupení žaloby pro delikt stihatelný z úřední povinnosti v řízení správním (policejně trestním), táž práva jako soukromý žalobce při deliktu stihatelném na soukromý návrh, pak není důvodu přiznati poškozenému, který vystoupil v zastoupení žaloby pro delikt stihatelný z úřední povinnosti, pouze procesní práva a nikoli také materielní právo na potrestání obviněného. Přísluší-li však poškozenému, který vystoupil v zastoupení žaloby pro delikt posléz zmíněný, materielní právo na potrestání obviněného, pak mu nelze důvodně upírati legitimaci ke stížnosti na tento soud do rozsudku osvobozujícího.
V daném případě žádal rybářský klub v N. podáním ze 17. září 1923 za potrestání vinníka pro přestupek stihatelný z moci úřední a za náhradu škody, vystupoval tedy jako poškozený v zastoupení žaloby a přísluší mu proto legitimace ke stížnosti na nss.
Zodpověděv si tak otázku legitimace přistoupil nss k meritornímu projednání stížnosti, o níž uvažoval takto:
Pokud jde o námitky ad 1. a 2. neshledal nss ve vytýkaných nedostatcích podstatnou vadu řízení, ježto nedostatky, jež stížnost v nař. rozhodnutí spatřuje, nemohly míti za následek zkrácení práv stěžujícího si rybářského klubu. Z nař. rozhodnutí jest dostatečně zřejmo, že se jím rozsudek 1. stolice i rozhodnutí 3. stolice zrušují, má tedy nař. rozhodnutí ve své dispositivní části charakter úředního rozhodnutí a není tedy, jak stížnost za to má, pouhým projevem mínění. Pokud pak stížnost namítá, že nař. rozhodnutí nemá zvláštního odůvodnění, jest bezdůvodná, ježto rozhodnutí uvádí, proč k zrušení rozsudků nižších stolic dospělo. Otázka jest jen, zda odůvodnění nař. rozhodnutí možno shledati dostatečným. Zodpovědění této otázky souvisí pak již s odpovědí na námitku ad 3., o níž bylo uváženo toto:
Podle § 24 zák. čl. XXIII: 1885 jest znečišťování vod škodlivými látkami zakázáno. Trestní sankci stanoví předpis § 185 cit. zák. čl. v ten způsob, že peněžitou pokutou do 200 Kč má býti trestán, kdo znečistí vody škodlivými látkami (cit. § 24), pokud se to nepříčí § 105 zák. čl. XL:1879.
Skutkovou podstatu přestupku § 185 cit. zák. čl. tvoří tedy znečištění vody škodlivými látkami. Domnívá-li se tedy stížnost, že skutková podstata přestupku dle § 185 vod. zák. jest dána pouhým znečištěním vody a pouhým nezachováváním předpisů koncesní listiny, nelze jí v tomto směru dáti za pravdu. Než z nař. rozhodnutí, v jehož důvodech jest vysloveno, že provedeným šetřením nebyla prokázána příčinná souvislost mezi znečištěním vody v řece Nitře a zničením ryb na jedné straně, a vytýkaným opomenutím předepsaného čištění odpadních vod cukrovaru ve V. na straně druhé, nelze usouditi, zda žal. úřad zmíniv se o zničení ryb chtěl tím vyjádřiti právní názor, že k založení skutkové podstaty přestupku dle § 185 vod. zák. jest zapotřebí, aby škoda byla skutečně způsobena, či zda chtěl tím pouze vyjádřiti, že teprve ze zničení ryb v řece Nitře by vyplývala škodlivost látek do vody vypouštěných.
Nejasnost tato zakládá podstatnou vadu nař. rozhodnutí, ježto v případě prvém by právní názor žal. úřadu neměl opory v zákoně, poněvadž k založení skutkové podstaty přestupku dle § 185 vod. zák. není zapotřebí, aby škoda byla skutečně způsobena, v případě druhém pak by nař. rozhodnutí trpělo nedostatečným odůvodněním, poněvadž žal. úřad neuvádí, o které výsledky provedeného šetření se v nař. rozhodnutí opírá. Bližšího odůvodnění nař. rozhodnutí po této stránce bylo by však tím spíše zapotřebí, že rozhodnutí obou nižších stolic se opíralo o výsledek místního šetření z 22. února 1924 a o dobré zdání zemědělskotechnického oddělení župního úřadu v Nitře. Opřel-li se tedy žal. úřad o jiné výsledky provedeného šetření, resp. o jiná dobrá zdání znalecká, resp. hodnotil-li jinak ony výsledky šetření, o něž se opíraly obě nižší stolice, pak měl svoje rozhodnutí v těchto směrech blíže odůvodniti.

Citace:

č. 7913. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 685-689.