Čís. 14408.
Kdy může spolek jako právnická osoba projevili vůli mlčky podle § 863 obč. zák.
(Rozh. ze dne 29. května 1935, Rv I 860/33.)
Žalobkyně tvrdíc, že ředitel žalovaného spolku Albert H. objednal u ní tisk časopisu »Pl-schaft«, s čímž spojeny výlohy 10000 Kč převyšující, domáhá se na žalovaném spolku náhrady nákladů, s tiskem časopisu toho jí vzniklých. Prvý soud uznal podle žaloby. Důvody: Soud zjišťuje, že formálním stanovám odpovídající usnesení žalovaného spolku ohledně založení časopisu »Pl-schaft« a udělení příkazu k tisku žalobkyní se nestalo, béře však na základě provedeného řízení průvodního za prokázáno, že smlouva uzavřená Albertem H-em jakožto »falsus prokuratorem« se žalobcem ohledně tisku časopisu »Pl-schaft«, byla oprávněným orgánem spolku, totiž presidiem a členy výboru dodatečně mlčky ratihabována. Taková ratihabice leží v konkludentním činu, že si žalovaný přivlastnil výhody z obchodů. Bylo totiž zjištěno, že oběžníky týkající se založení časopisu »Pl-schaft« byly rozeslány všem členům, obzvláště také členům představenstva žalovaného sdružení, že dále důvěrnickému sdružení bylo pravidelně zasíláno asi 10 výtisků časopisu, které v kaceláři byly vyloženy a hlavně byly upotřebovány k účelům propagačním. Také veškeří členové přestavenstva důvěrnického sdružení i jeho předseda o existenci časopisu a o tisku jeho věděli a tisk mlčky schválili. U žalovaného spolku byly vedeny záznamy ohledně časopisu »Pl-schaft« na jednotlivých volných listech o docházejících poplatcích insertních a o předplatném. Také v tom byly zaúčtovány jednotlivé nedoplatky a sice na účet plateb žalující firmy. Časopis »Pl-schaft« měl vlastní šekový účet, na který předplatné bylo vyplaceno a ze kterého také byly konány platby žalobkyni. Poněvadž objednávka byla učiněna Albertem H-em ve jménu a na účet žalovaného sdružení a tato objednávka oprávněnými orgány žalovaného sdružení byla dodatečně schválena, jest prosba žalobní co do důvodu plně oprávněna. Odvolací soud nevyhověl odvolání, připojiv se k právnímu názoru procesního soudu.
Nejvyšší soud vyhověl dovolání žalovaného a žalobu zamítl.
Důvody:
Nižší soudy zjistily, že k novým výdejům od 10000 Kč jest zapotřebí svolení výboru spolku a usoudily právem, že vzhledem k vysokým nákladům tisku bylo by bývalo k platnému uzavření smlouvy o tisku časopisu »Pl-schaft« zapotřebí svolení spolkového výboru. Formální, stanovám odpovídající usnesení žalovaného spolku ohledně založení zmíněného časopisu a uzavření smlouvy o tisku se nestalo. Avšak žalovaný spolek dodatečně mlčky neschválil smlouvu o tisku zmíněného časopisu, kterou uzavřel jménem žalovaného Albert H. jako falsus procurator a která tudíž pro žalovaný spolek závaznou nebyla, i kdyby jak předseda, tak i ostatní členové představenstva — patrně výboru — žalovaného spolku o vydávání časopisu a o jeho tisku v závodě žalobkynině věděli. Spolek jakožto právnická osoba může vůli pojati a projeviti jen osobami fysickými, svými orgány, a to způsobem, který určuje zákon nebo stanovy pro projev vůle. Mohl proto vzhledem k výši nákladů, které spolku mohly ze smlouvy o tisku časopisu podle obyčejného předvídatelného běhu věci vzniknouti a se zřetelem k ustanovení § 8 stanov pojati a projeviti vůli k platnému uzavření smlouvy o tisku potřebnou jen výbor žalovaného spolku. Vzhledem k předpisu § 8 stanov, že se výbor usnáší nepodmíněnou většinou hlasů, mohlo by býti ovšem pochybné, může-li výbor projeviti vůli i způsobem v § 863 obč. zák. uvedeným, ježto uvedené ustanovení stanov mohlo by vzbuditi zdání, že pojetí a projevu vůle musí předcházeti hlasování členů výboru a zjištění počtu odevzdaných hlasů. Avšak zmíněným předpisem stanov není v daném případě vyloučena platnost ustanovení § 863 obč. zák. pro prohlášení vůle orgánů žalovaného spolku, když jen z činů nebo opomenutí výboru, i když nedošlo k hlasování, lze při rozumném uvažování všech okolností usouditi nepochybně na pojetí a projev určité vůle. Při tom se ovšem předpokládá, že konkludentní čin nebo opomenutí vychází od výboru, který by byl s to pojati a projeviti vůli výslovně ve formě stanovami předepsané, t. j. od výboru, který by byl ve smyslu § 8 stanov způsobilým k usnášení se, k čemuž by bylo třeba, aby výbor byl oprávněným k tomu orgánem svolán a aby se schůze výboru zúčastnilo aspoň 5 členů výboru, neboť pouze svolaný výbor jest orgánem spolku, nikoliv i jednotliví členi výboru. V daném případě nebylo ani tvrzeno, že svolaný a k usnášení se způsobilý výbor žalovaného spolku nabyl vědomosti o tom, že Albert H. uzavřel jménem žalovaného spolku se žalobkyní smlouvu o tisku časopisu »Pl-schaft«, zavazující žalovaný spolek k náhradě nákladů tiskových ve výši přes 10000 Kč a že většina přítomných členů výboru vzala zřejmě tuto skutečnost bez námitky na vědomí. Tím méně lze ze zjištění, že presidium a členové žalovaného spolku věděli o trvání a tisku časopisu »Pl-schaft« v podniku žalobkyně a přes to mlčeli, usouditi výlučně jen na projev vůle žalovaného spolku, že všichni členové výboru souhlasí s tiskem časopisu v podniku žalobkyně na výlučné útraty žalovaného spolku, když ani z oběžníku o založení časopisu, ani z časopisu samotného není vidno, na čí útraty se časopis má tisknouti, když v časopise jako vydavatel uveden Pol-er Verlag v L. a žalovaný spolek jen jako vedoucí správy, a když nebylo zjištěno, že členové výboru věděli o tom, že H. objednal tisk časopisu u žalobkyně jménem a na útraty žalovaného spolku a že přes to žalobkyni neupozornil na nedostatek plné moci H. a souhlasu výboru spolku. Z toho vyplývá, že dodatečné schválení smlouvy o tisku nelze shledati ani v tom, že v korespondenci žalovaného spolku, podepsané Albertem H-em, bylo žalobkyni nabídnuto splácení dluhu, nebo v tom, že byly z majetku žalovaného spolku konány nějaké splátky, nebylo-li tvrzeno a prokázáno, že to vše se stalo s výslovným nebo mlčky předpokládaným souhlasem výboru spolku podle stanov k projevům vůle způsobilého. Rovněž jest bez významu, že část korespondence, jež obsahuje podle názoru žalobkyně uznání dluhu, jest podepsána presidentem spolku Dr. M-em, ježto i tento může své zástupčí právo vykonávati platně a pro spolek závazně jen v mezích stanov. Nedošlo tedy podle shora uvedeného ani k ratihabici smlouvy.
Citace:
č. 14408. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 452-454.