Čís. 4459.

Při úvaze, zda jde o totožný čin, o němž byl již dříve vynesen pravoplatný rozsudek (§ 326 č. 1 tr. ř.), nerozhoduje právní kvalifikace činu, tvrzená obžalobou nebo přijatá soudem, nýbrž sám skutek, jenž byl označen jako trestný. Skutková podstata dokonaného podvodu podle § 386 tr. zák. vyžaduje, aby z činu nastala škoda. Jde-li o zjištění výše škody, způsobené věřitelům prodejem nemovitostí, jest nutno od hodnoty nemovitostí odpočítati dluhy zajištěné v pozemkové knize.
(Rozh. ze 14. září 1932, Zm IV 180/32.)
Nižší soudy uznaly obžalovaného H. R. vinným dvojnásobným zločinem padělání soukromých listin podle § 403 č. 1 tr. zák., jehož se dopustil, padělav směnky ve dvou případech, odvolací soud ho mimo to odsoudil pro zločin podvodu podle § 386 tr. zák., který prý spáchal tím, že věda, že má přes 150 000 Kč dluhů, pro něž byl upomínán, a připravuje se k insolvenci, kterou dne 28. června 1920 též ohlásil, prodal dne 18. dubna 1929 části svých nemovitostí, aby své věřitele před nastávající exekucí poškodil. Spoluobžalovaná G. R. byla uznána odvolacím soudem vinou z účastenství na zločinu podvodu podle §§ 60 č. 2, 386 tr. zák., jehož se prý dopustila tím, že, vědouc o podvodném jednání svého bratra, obžalovaného H. R., usnadňovala mu provedení činu tím, že trhovou smlouvu ze dne 18. dubna 1929 jako kupující podepsala a části nemovitostí, H. R.-ovi patřících, na sebe dala převésti.
Nejvyšší soud, přezkoumav věc na zmateční stížnost obžalovaných H. R. a G. R., vynesl rozsudek, jímž vyhověl zmateční stížnosti z důvodu zmatku podle § 385 č. 1 c) tr. ř., zrušil rozsudky obou nižších soudů, pokud jimi byl obžalovaný H. R. uznán vinným dvojnásobným zločinem padělání soukromých listin podle § 403 č. 1 tr. zák. na škodu L. S. a zprostil ho podle § 326 č. 1 tr. ř. v těchto bodech z obžaloby. Z úřední moci na základě 1. odstavce § 35 por. nov. zrušil rozsudek odvolacího soudu, pokud jím byl obžalovaný H. R. uznán vinným zločinem podvodu podle § 386 tr. zák. a pokud obžalovaná G. R. byla uznána vinnou přečinem účastenství na zločinu podvodu podle § 60 č. 2 a § 386 tr. zák. a vrátil věc v tomto bodu odvolacímu soudu k novému přelíčení a rozhodnutí.
Z důvodů:
Zmateční stížnost jest založena na důvodech zmatku podle § 384 č. 9 a § 385 č. 1 a), c) tr. ř. Oba nižší soudy uznaly obžalovaného H. R. vinným dvojnásobným zločinem padělání soukromých listin podle § 403 č. 1 tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že 1) dne 10. prosince 1928 v B. vydal L. S.-ovi směnku na 1 000 Kč, na níž padělal, dal padělati, pod¬ pis J. R.-a, svého otce, jenž v roce 1916 zemřel, 2) dne 1. ledna 1929 tamže vydal L. S.-ovi druhou směnku na 1 000 Kč, na níž padělal, dal padělati, podpis svého otce J. R.-a, v roce 1916 zemřelého, že tedy v obou případech zhotovil neb dal zhotoviti nepravé směnky, jichž použil k tomu, by jimi byla dokázána existence směnečného závazku. Zmateční stížnost, uplatňujíc důvod zmatku podle § 385 č. 1 c) tr. ř., namítá, že o těchto činech byl již dříve vynesen pravoplatný rozsudek okresního soudu v B. ze dne 23. června 1930 a že proto bez obnovy trestního řízení nemohlo býti zahájeno nové trestní řízení. Této námitce nelze upříti oprávnění. Ze srovnání trestního oznámení u okresního soudu v R., jež bylo základem pravoplatného zprošťujícího rozsudku okresního soudu v B. ze dne 23. června 1930, s obžalovacím spisem státního zastupitelství ze dne 22. prosince 1929 a s rozsudky nižších soudů plyne, že předmětem rozhodování v obou trestních věcech bylo, že prý obžalovaný padělal na směnkách podpisy osoby neexistující. Pro řešení, zda jde o totožný čin, není rozhodná právní kvalifikace, státním zastupitelstvím tvrzená nebo soudem přijatá, nýbrž sám skutek, jenž byl označen jako trestný. Podstatnou částí skutku, v obou případech obžalovanému za vinu kladeného, však bylo, že prý padělal tytéž směnky. Naproti tomu je nerozhodné, že v řízení před okresním soudem zmocněnec státního zastupitelství podal obžalobu pro přečin podvodu a že v řízení před krajským soudem státní zastupitelství pro týž skutek podalo obžalobu pro zločin padělání soukromých listin. Poněvadž však okresní soud v B. vynesl o zmíněné obžalobě dne 23. června 1930 zprošťující rozsudek, který nabyl moci práva, bylo podle zásady § 326 č. 1 tr. ř. nepřípustné bez obnovy trestního řízení zahájiti pro týž skutek nové trestní řízení. Pokud tedy obžalovaný H. R. byl rozsudkem obou nižších soudů odsouzen pro padělání směnek na škodu L. S., byl zaviněn zmatek podle § 385 č. 1 c) tr. ř. Proto bylo vyhovět! v tomto bodu zma- teční stížnosti obžalovaného H. R., zrušiti rozsudky obou nižších soudů v této části na základě 1. odst. § 33 por. nov. a vynésti zprošťující rozsudek, aniž bylo zapotřebí obírati se důvodem zmatku podle § 385 č. 9 tr. ř., který byl ve zmateční stížnosti uplatňován pro zamítnutí návrhu na výslech svědků za účelem doplnění skutkových zjištění. Proti výroku, jímž obžalovaný H. R. byl uznán vinným zločinem podvodu podle § 386 tr. zák. a obžalovaná G. R. byla uznána vinnou přečinem účastenství na tomto trestném činu, uplatňují tito obžalovaní též důvod zmatku podle § 385 č. 1 a) tr. ř. Nejvyšší soud, maje přezkoumati napadené výroky s hlediska uplatňovaného důvodu zmatku podle bodu 1 a), po případě z úřední povinnosti i podle bodu 1 b) § 385 tr. ř., shledal, že odvolací soud nezjistil všechny skutečnosti v tomto ohledu podstatné. Pro skutkovou podstatu dokonaného podvodu podle § 386 tr. zák. je rozhodné, zda z činu nastala škoda. Výše škody má však význam pro kvalifikaci činu jako přečinu aneb jako zločinu mírněji nebo přísněji trestného. Odvolací soud sice uvedl, že škoda z činu obžalovaných převyšuje 20 000 Kč, neuvedl však, jak dospěl k tomuto zjištění. Odvolací soud patrně vycházel z názoru, že je tu směrodatná výše pohledávek věřitelů. Tento názor je však mylný, poněvadž, je-li hodnota zcizeného předmětu nižší, než součet druhů, je pro výši škody rozhodná hodnota zcizené věci. Odvolací soud opominul zjistiti skutečnou hodnotu prodaných nemovitostí, zjistil pouze, že prodané pozemky byly zadluženy zaknihovanou částkou 40 000 Kč, kterýžto dluh kupující G. R.-ová převzala. Podle toho při vypočítání škody je třeba od ceny pozemků odpočítati částku rovnající se závazku, který kupující převzala ohledně zaplacení zaknihovaného dluhu, neboť v tomto rozsahu zájmy věřitelů nemohly býti prodejem zkráceny. Poněvadž se tu tedy vyskytuje případ 1. odst. § 35 por. nov., byl rozsudek odvolacího soudu v tomto bodě zrušen za účelem doplnění skutkových zjištění. Vzhledem k námitkám zmateční stížnosti obžalované G. R. ohledně subjektivní stránky trestného činu bude povinností odvolacího soudu zevrubně zjistiti okolnosti, opravňující k závěru, že tato obžalovaná věděla o úmyslu spoluobžalovaného H. R. poškoditi věřitele.

Citace:

Čís. 4459. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 183-186.