NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 5148.

Župy. — Administrativní řízení (Slovensko): I. * Usnesení župních zastupitelstev učiněná ve smyslu §§ 30 a 31 zákona z 29. února 1920 č. 126 Sb. podléhají instančním opravným prostředkům pouze v případech uvedených taxativně v tomto zákoně nebo v zákonech pozdějších. — II. Župní zastupitelstva zřízená podle zákona č. 126/1920 nejsou právními nástupci býv. municipálních výborů.
(Nález ze dne 24. listopadu 1925 č. 22357.)
Věc: Dr. Josef K. v Ž. proti ministerstvu vnitra o odmítnutí odvolání.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Zastupitelstvo župy 17 usneslo se ve schůzi konané dne 2. října 1924 zásadně, že vystaví novou župní nemocnici v T. na pozemku darovaném obcí — nákladem asi 6 000 000 K a že tento náklad bude po dobu 10 let umořovati, budou-li uskutečněny předpoklady finančního programu v usnesení blíže označeného; zároveň zmocnilo župní zastupitelstvo župní úřad, aby provedl veškeré přípravné práce, a uložilo mu, aby o výsledku podal v nejkratší době zprávu a návrh na definitivní řešení této záležitosti. Do tohoto usnesení podal st-l jako člen žup. zastupitelstva odvolání z důvodů formálních i meritorních žádaje, aby žal. úřad zrušil usnesení žup. zast. Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání st-lovo jako nepřípustné, poněvadž zákon o zřízení žup. a okr. úřadů z 29. února 1920 č. 126 Sb. nemá žádných ustanovení, podle nichž — mimo případy v něm výslovně uvedené — bylo by možno usnesení žup. zastupitelstva odporovati v řádném pořadu instančním, dále vyslovil žal. úřad v nař. rozhodnutí, že »stížnost« jest rovněž nepřípustnou, pokud by se dovolávala snad přezkoumání usnesení žup. zastupitelstva z dozorčí moci státní podle § 60 odst. 3 cit. zák., ježto právo dozorčí vykonává min. vnitra z moci úřední a v zájmu veřejném a stranám nepřísluší právní nárok, aby státní správa této dozorčí moci v konkrétním případě použila.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Předmětem sporu jest pouze otázka, zdali žal. úřad právem odmítl jako nepřípustný opravný prostředek odvolání, které podal st-l do usnesení žup. zast. župy 17 z 2. října 1924. Toto usnesení jest podle své právní povahy usnesením ve smyslu §§ 30 a 31 zákona č. 126/1920.
Citovaný zákon obsahuje na několika místech podrobné předpisy o tom, jakými opravnými prostředky lze bráti v odpor usnesení žup. zastupitelstev ve smyslu §§ 30 a 31 cit. zákona. Tak stanoví cit. zákon v § 40, že proti vyměření župních příspěvků, poplatků a dávek aneb proti uložení naturálních plnění ve prospěch župy lze podati odvoláni k min. vnitra. V odst. 5 § 49 téhož zák. se stanoví, že fin. komise zřízená při žup. zastupitelstvu má právo odvolati se z usnesení žup. zastupitelstva povahy finanční; o tomto odvolání rozhoduje min. vnitra. V § 39 cit. zák. jsou pak obsaženy předpisy o tom, kdo a za jakých podmínek může podávati připomínky proti určitým usnesením žup. zastupitelstva, o kterýchžto připomínkách rozhoduje min. vnitra v dohodě s min. fin.
Z těchto předpisů jest zřejmo, že cit. zákon č. 126 z r. 1920 připouští pouze v určitých případech a za určitých podmínek opravné prostředky v pořadí stolic správních proti usnesení žup. zastupitelstev ve smyslu §§ 30 a 31 cit. zákona. Právě ve svrchu uvedených předpisech cit. zákona došla zřejmě výrazu zásada, že — kromě případů v zákoně uvedených — nelze usnesení žup. zastupitelstev, vydaná podle §§ 30 a 31 cit. zák. naříkati v pořadí stolic správních, nýbrž že usnesení ta lze bráti v odpor pouze stížností k nss — předpokládaje ovšem, že jsou v konkrétním případě splněny podmínky stanovené pro dovolání se tohoto soudu v zákoně o ss a nss.
Správnosti tohoto názoru, který hájí také žal. úřad, nasvědčuje i celá struktura žup. zastupitelstev, jichž složení i kompetence jest v cit. zákoně č. 126 z r. 1920 (v §§ 11 až 62) upravena na základech podstatně odlišných od základů, na nichž spočívala organisace a kompetence municipálních výborů býv. komitátů na Slovensku ve smyslu zák. čl. XXI : 1886. Nesluší zejména přehlížeti, že nová župní zastupitelstva na Slovensku nejsou právními nástupci municipálních výborů býv. komitátů, nýbrž že nová župní zastupitelstva odvozují svoji kompetenci výhradně v cit. zák. č. 126 z r. 1920, pokud se týče z jiných zákonů vydaných česl. republikou; to plyne zcela nepochybně z ustanovení § 6 cit. zákona č. 126, podle něhož dosavadní kompetence municipálních výborů v býv. komitátech přešla na nové žup. úřady, tedy nikoli však na nová žup. zastupitelstva.
Jsou-li však nová žup. zastupitelstva orgány, jež se celou svojí strukturou liší od municipálních výborů býv. komitátů a došla-li v cit. zák. č. 126 z r. 1920, který jest právě základem organisace i kompetence nových župních zastupitelstev, výrazu zásada, že kromě případů v zákoně výslovně uvedených nelze usnesení nových žup. zastupitelstev vydaná podle §§ 30 a 31 cit. zákona z r. 1920 naříkati opravnými prostředky v pořadí stolic správních, pak nelze, jak st-l mylně za to má, otázku přípustnosti instančních opravných prostředků proti usnesením nových žup. zastupitelstev vůbec posuzovati podle oněch právních norem, jež připouštějí do usnesení municipálních výborů býv. komitátů opravný prostředek k vyšší stolici správní — totiž podle § 8 zák. čl. XXI : 1886 a § 2 zák. čl. XX : 1901. Jak jde zcela nepochybně na jevo, z ustanovení článku 7 cit. zák. č. 126 z r. 1920, mohou právní normy platné na Slovensku před účinností tohoto zákona, v rámci nové župní organisace provedené tímto zákonem vůbec platiti pouze potud, pokud tomuto zákonu neodporují. Ono ustanovení § 8 zák. čl. XXI : 1886 a § 2 zák. čl. XX: 1901, jež připouštějí do usnesení munic. výborů býv. komitátů opravný prostředek k vyšší stolici správní, odporují však cit. zákonu č. 126 z r. 1920, když tento zákon, který organisoval nová župní zastupitelstva na základě zcela odlišném od organisace munic. výborů býv. komitátů, vyslovil právě zásadu, že kromě případů v zákoně výslovně uvedených není do usnesení nových žup. zastupitelstev přípustným další opravný prostředek k vyšší stolici správní.
Z těchto úvah plyne tedy, že žal. úřad v daném případě právem odmítl odvolání, jež st-l podal z usnesení žup. zastupitelstva, jako nepřípustný opravný prostředek.

Citace:

č. 5925. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 378-380.