NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6462.

Vojenské věci: * Důstojník ve výslužbě, který v den vyhlášení vl. nař. č. 10/1924 (10. ledna 1924) konal činnou vojenskou službu a vyhovoval náležitostem v odst. 2. § 25 cit. nař. stanoveným, má právní nárok, aby od tohoto dne byl pokládán za důstojníka ve výslužbě »dočasně aktivovaného«.
(Nález ze dne 7. dubna 1927 č. 7137).
Věc: Vilém G. ve H. (adv. Dr. Lad. Wopršálek z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o zápočet služební doby.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se, pokud se jím odepírá st-li započtení služební doby od 10. ledna 1924 do 3. července 1924 pro postup do vyšších požitků, pro nezákonnost, a pokud se týká započítatelnost i služební doby pro výměru výslužného, pro vadnost řízení. Jinak se stížnost zamítá jednak jako nepřípustná, jednak jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, účetní setník býv. armády rak.-uh., byl v prosinci 1920 převzat do čsl. armády jako účetní kapitán do výslužby, ale konal činnou službu od 7. dubna 1919 dále, ačkoliv byl dnem 1. prosince 1921 přeložen do výslužby. — — —
Výnosem z 10. ledna 1924 nevyhověla intendance zem. voj. velitelství v Bratislavě st-lově žádosti o postup do platů VII. tř. hodn. 2. plat. stup. ode dne 1. srpna 1922 z důvodu, že podle § 5 odst. 5 zák. č. 195/20, resp. čsl. služ. předpisů Hp 1 jest voj. gážista vyloučen z postupu do vyšších stupňů platových, nemá-li náležité kvalifikace a že nevyhověl-li žadatel po stránce jazykové v roce 1923, nemohl samozřejmě vyhověti ani v roce 1922 a měl tudíž nepříznivou kvalifikaci již v roce 1922.
Rozhodnutím ze 13. května 1925 zamítlo mno st-lův rekurs podaný do tohoto rozhodnutí z těchto důvodů: »Žadatel byl ponechán od 1. března 1922 do 3. července 1924 v činné službě za remuneraci, tato skupina gážistů v. v. nemá nárok na časový postup. Rovněž k služ. době od 1. prosince 1921 do 28. února 1922 se nepřihlíží. Podle ustanovení § 25 vl. nař. č. 10/24 bylo však výnosem ze 4. července 1924 rozhodnuto, že st-le jest pokládati za gážistu ve výsl. dočasně aktivovaného. Do časového postupu kapitána G. mohla by tedy býti přiznána jen služ. doba od 4. července 1924 počínajíc, ale toliko tenkráte, vyhověl- li jmenovaný všem podmínkám pro časový postup důstojníků z povolání v činné službě.«
Ještě před vydáním tohoto rozhodnutí žádal st-l podáním z 27. října 1924, aby byl považován jako dočasně aktivovaný důstojník také v době od 1. února 1923 do 3. července 1924, kdy sloužil za remuneraci, poněvadž koná činnou službu stále na systemisovaných místech a pens. příspěvky stále platí a aby mu v případě odchodu do pense byla celková služ. doba včítána do výslužného.
Nař. rozhodnutím vyslovilo mno, že této žádosti nemůže vyhověti, poněvadž žadatel byl v té době gážistou v. v. za remuneraci, vzhledem však k výnosu mno č. 384349/35773 s. o. pož. z 1922 (rozk. ZW ex 1922 č. 88 čl. B-14) že se mu přiznávají výhody gážisty v. v. dočasně aktivovaného podle cit. výn. v době od 1. března 1922 do 30. září 1922, čímž se částečně pozměňuje výnos ze 13. května 1925 a že, pokud jde o započítatelnost zmíněné doby pro vyměření výslužného, platí ustanovení § 9 zák. č. 76/1922.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: — — —
Proti výroku nař. rozhodnutí, jímž se st-li nepřiznává započtení období od 1. února 1923 do 3. července 1923 z důvodu, že byl v tomto období gážistou v. v. za remuneraci, namítá stížnost, že i tuto dobu jest započítati, a sice jednak pro postup do vyšších požitků a tudíž i pro vyměření pens. základny — a to vzhledem k ustanovení § 25 vl. nař. č. 10/24, neboť st-l konal v této době činnou službu jako dočasně aktivovaný, — jednak pro výměru výslužného ve smyslu § 26 zák. č. 76/22, jenž službu za remuneraci nevylučuje ze započtení do výměry výslužného.
Ve směru prvém uvážil nss toto:
§ 25 vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924 stanoví:
1. Počínaje dnem vyhlášení tohoto nařízení (t. j. dnem 10. ledna 1924) mohou býti důstojníci ve výslužbě ponecháni v činné vojenské službě: a) za platy gážistů z povolání v činné službě jako »dočasně aktivovaní«, nebo b) za remuneraci.
2. Za důstojníky ve výslužbě »dočasně aktivované« jest podle těchto ustanovení pokládati důstojníky ve výslužbě, kteří náležejí do systemisovaného početného stavu příslušné stavovské skupiny, k níž jako aktivní náleželi a zastávají v čsl. vojsku místa této skupiny shodující se plně s jejich hodnostním postavením. Těmto důstojníkům přísluší po dobu činné služby postup do vyšších požitků, pokud ovšem není omezen ustanovením § 5 odst. 5 a 7 zák. č. 195/1920 a vl. nař. č. 440/1921.
Z této normy, jež od 10. ledna 1924 připouští dle odst. 1 pouze dočasné aktivování nebo službu za remuneraci a jež v odst. 2 slovem »jest pokládati« nařizuje dotyčnou změnu služ. poměru, vzešel pro ony důstojníky ve výslužbě, kteří činnou službu voj. v době od 10. ledna 1924 konali, právní nárok, aby tato doba (od 10. ledna 1924) — jsou-li předpoklady odst. druhého dány, — byla považována za dobu dočasné aktivity a nikoliv za dobu služby za remuneraci nebo za denní či týdenní plat. Opačný právní názor, jímž byl žal. úřad veden, že totiž nejen u důstojníků ve výslužbě, kteří byli teprve po 10. lednu 1924 k činné službě voj. povoláni, nýbrž i u důstojníků, kteří již od 10. ledna 1924 službu podobnou konají, rozhoduje datum výnosu, kterým byl poměr jejich služby za remuneraci změněn v poměr dočasného aktivování, tedy v daném případě datum 4. července 1924 a nikoliv datum vyhlášení cit. vl. nař. (10. ledna 1924) a že lze tedy podobnou změnu služ. poměru vysloviti vždy jen pro futuro, není tedy správný. Pokud tedy nař. rozhodnutím, jež se v této příčině nedovolává dřívějšího výn. ze 13. května 1925, nýbrž o věci znovu meritorně rozhoduje, byl pouze v důsledku tohoto nesprávného právního názoru zamítnut nárok ve st-lově petitu implicite též obsažený, totiž nárok, aby byl st-l považován za dočasně aktivního již od 10. ledna 1924 a nikoliv teprve od 4. července 1924, jedině z důvodu, že byl v té době ponechán v činné službě za remuneraci, nemá nař. rozh. opory v zákoně, neboť žal. úřadu náleželo, aby zkoumal, jsou-li u st-le splněny náležitosti v § 25 odst. 2 vytknuté a dle výsledku vyslovil, je-li st-le pokládati za dočasně aktivovaného již ode dne 10. ledna 1924. — — — —

Citace:

č. 6462. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 663-665.