Čís. 4041.

O přípustnosti odevzdání znameními rozhoduje názor obchodu tam, kde to obchodu působí obtíže, by se odevzdávalo hmotně a proto se obchod spokojuje odevzdáním znameními.
(Rozh. ze dne 2. července 1924, Rv II 387/24)
Manželé B-ovi dali žalující záložně do zástavy své hostinské zařízení, najmě tří kulečníky, 1 vyšívaný obraz, 1 nástěnné hodiny a dvě zrcadla. Zastavené předměty byly opatřeny viditelnými známkami, jež byly na nich ještě v době, kdy žalovaná banka zabavila exekučně tytéž předměty. Žalobě, by bylo zjištěno, že žalobkyni přísluší nárok na přednostní uspokojení z výtěžku exekučního prodeje zabavených movitostí, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Dle §u 452 obč. zák. jest symbolické odevzdání (jako náležitost zřízení práva zástavního na věcech movitých) jen tehdy přípustno, není-li jich hmotné odevzdání z ruky do ruky možno. Je proto zásadně ve všech případech к zřízení práva zá stavního třeba, by vlastník odevzdal věci věřiteli a aby oba se shodli v tom, že věřiteli přísluší na těchto věcech právo zástavní. Věřitel musí nabýti držby na těchto věcech. Zákonu nestačí, že jest jasno ze zástavních cedulek, připevněných na věcech, do zástavy daných, že bylo zástavní právo zřízeno právním jednáním (zevní poznatelnost práva zástavního). Zákon žádá jako hlavní prostředek k projevu vůle při zřízení práva zástavního změnu držby, přenesení skutečné moci nad zastavenými věcmi. V tomto případě jedná se o věci, jichž hmotné odevzdání z ruky do ruky jest lehce proveditelno: 3 kulečníky, 1 vyšívaný obraz, zrcadla a 1 pendlové hodiny. Symbolické odevzdání (známkami) tu nemá místa.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Právem vytýká dovolatelka nesprávné právní posouzení názoru odvolacího soudu, že ve sporném případě bylo odevzdání znameními dle §u 452 obč. zák. nepřípustno, ježto jde o předměty, které lze odevzdati hmotně. Zákon ovšem připouští v §u 452 obč. zák. odevzdání znameními jen u věcí, jež hmotného odevzdání nepřipouštějí. Leč tím nemíní říci, že přípustno jest odevzdání znameními jen tam, kde hmotné odevzdání jest vyloučeno absolutně, kde tedy fysické odevzdání není vůbec proveditelno. To vysvitá z doslovu §u 427 obč. zák. Zákon používá tu k vysvětlení pojmu věcí, jež nepřipouštějí hmotného odevzdání, příkladů: nákladní zboží, sklad zboží, nebo jiná věc hromadná. Ačkoliv i při těchto věcech je hmotné odevzdání možno, dopouští zákon jejich odevzdání znameními a nechce tedy stanoviti pojem věci, které nepřipouštějí hmotného odevzdání tak, že by tím mínil věci, které hmotného odevzdání vůbec nepřipouštějí, nýbrž zahrnuje v pojem ten i takové věcí, které dle názoru obchodu a dle zvyku se hmotně neodevzdávají. Kde to tedy obchodu působí obtíže, by se hmotně odevzdávalo, a proto obchod spokojuje se s odevzdáním znameními, rozhoduje o přípustnosti odevzdání znameními názor obchodu. Odevzdání zařízení živnostenské provozovny a také zařízení hostince jest obtížno, dle názoru obchodu stačí tu obvyklé odevzdání znameními, protože by požadavek hmotného odevzdání obchod značně stěžoval, a nelze seznati ani, proč by odevzdání znameními mělo býti vyloučeno, když důvěra v majetkový stav dlužníka zůstane stejně ochráněna i znameními, svědčícími zastavení, jež každý snadno viděti může. Předpis §u 451 a 452 obč. zák. o tradici zástavní a přísnější forma odevzdání znameními při zástavě, aby bylo použito znamení pro každého snadno poznatelných, proti volnější formě tradice vlastnické dle §u 427 obč. zák. má za účel ochranu bezpečnosti obchodu a důvěry v majetkový stav dlužníka. Ale tomuto požadavku bylo zcela vyhověno i v případě sporném. Jest zjištěno, že bylo použito čitelných a snadno viditelných znamení. Byly nalepeny cedulky, že zařízení hostinské jest žalobkyni zastaveno, na jednotlivých předmětech zařízení zcela zřejmě. Tato znamení byla na oněch předmětech nejen v době odevzdání, nýbrž i v době pozdějšího exekučního zabavení ve prospěch žalované a také ještě při exekučním prodeji. Bezpečnost obchodu a důvěra třetích nebyla tedy ohrožena, když cedulky nezmizely do té doby, kdy žalovaná tohoto práva nabyla a nelze mluviti ani o tom, že žalovaná tohoto práva nabyla v důvěře, že zástavní právo žalující strany netrvá. Zástavní právo žalobkyně bylo zde tedy v době exekučního zabavení, má přednost před zástavním právem žalované, ježto vzniklo dříve (§ 258 ex. ř.). Zástavní právo, nabyté žalobkyní a znatelné, je právem věcným, absolutně i proti pozdějším nabyvatelům práva na uspokojení působivým, zejména když bylo znatelno i v době nabytí tohoto práva na uspokojení. Proto může se dovolatelka tohoto práva, platnosti jeho nabytí i přednosti dovolávati před zástavním právem žalované.

Citace:

č. 4041. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 74-76.