Č. 2842.

Okresní úředníci: Nová úprava služebního poměru okr. úředníka, k jejímuž jednostrannému provedení okr. spr. komise není zákonem zmocněna, může býti provedena jen za souhlasu úředníkova.
(Nález ze dne 7. listopadu 1923 č. 18 614.) Věc: Václav S. a František L. (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o započtení let do postupu a úpravy služebních požitků.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Žádostí z 12. prosince 1921 resp. z 11. prosince 1921 domáhali se st-lé, dovolávajíce se t. zv. paritního zákona z 15. dubna 1920 č. 312 Sb., aby jim podle zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. a vlád. nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. započteno bylo ze soukromé služby pro postup každému 5 let, a aby jim vyplácena byla diference mezi nynějšími služebními požitky a celkovým příjmem, který by měl státní úředník rovnocenné kategorie (skupiny C) a téže doby služební; st-l L. žádal, aby mu při tom přiznán byl cestovní paušál silniční, jaký jest zaručen státním silničním úředníkům výnosem min. veř. prací z 18. prosince 1920 č. j. 29337-XIV.
Osk ve svém sezení 20. prosince 1921 se usnesla, aby oba žadatelé postaveni byli »plně na roven státnímu úředníku skupiny C«, započetla jim do služby 5 půlletí válečných a z prokázané soukromé služby S-ovi ve smyslu § 16 vl. nař. 666/20 pět let, a L-ovi (2/3 ze 7 r. 5 m. 15 dnů) rovněž 5 let. Ohledně cestovního paušálu uvedeného v žádosti Františka L. podotknuto, že paritní zákon z 15. dubna 1920 č. 312 Sb. na cestovné, diety, úlevy na drahách a pod. se nevztahuje. Dle toho upraveny oběma st-lům služební požitky. Současně vysloveno, že usnesením tím pozbývají platnosti všechny služební dekrety, které jim dřívějším okr. zastupitelstvem (výborem) a nynější osk-í byly vydány. O tom vyrozuměni dekrety z 20. prosince 1921.
V podaných rekursech st-lé vytýkali, že se osk neobmezila prostě na to, rozhodnouti o výše uvedených jejich žádostech, nýbrž upravujíc znovu celý jejich poměr služební dotkla se nezákonně nabytých práv jejich. Porušení takové spatřují hlavně ve výroku, že ruší se všechny dosavadní jejich služební dekrety, že započítává se jim pouze 5 půlletí válečných, a to jen do služby, ač usnesením okr. zast. z 18. srpna 1915 započten jim rok 1915 do služby (postupu) a do pense dvojnásob a usnesením okr. zast. z 6. listopadu 1918 válečná léta 1916—1918 rovněž do postupu i do pense dvojnásobně, a že nevzat zřetel na různé výhody státních úředníků, což vytýkal st-l L. specielně ohledně cestovního paušálu silničního.
Zsv nař. rozhodnutím zrušil usnesení osk potud, pokud jím všeobecně a beze vší výhrady stanoveno, že jím pozbývají platnosti všechny dřívější služební dekrety st-lů a uznal právem, že st-lům přísluší i na dále nárok, aby jim léta dvojnásobně započtená dekrety okr. výboru z 10. září 1915 jakož i z 27. listopadu 1918 byla i při nové úpravě jejich služebního poměru v neztenčeném rozsahu těmito výnosy stanoveném počítána do služební doby rozhodné pro vyměření jejich budoucích nároků zaopatřovacích. V ostatních směrech však odvolání zamítnuta jako neodůvodněná a usnesení osk potvrzena.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
St-lé svými žádostmi z 12. resp. 11. prosince 1921 domáhali se, aby služební požitky byly jim vyměřeny podle zák. z 15. dubna 1920 č. 312 Sb., při čemž si arci vykládali zákon ten v ten rozum, že jim dává nárok celkově na takové požitky, jaké by měli, kdyby byli ve službě státní. Osk neobmezila se však na to, aby na podkladě dosavadní úpravy služebního poměru jejich rozhodla o oněch žádostech, nýbrž usnesením z 20. prosince 1921 provedla zcela novou úpravu jejich služebního poměru, postavivši jej na podklad norem platných pro státní úředníky skupiny C.
Takováto nová úprava služebního poměru st-lů, neopírajíc se o žádné zákonné ustanovení, které by osk zmocňovalo provésti ji jednostranně, byla zajisté přípustná jenom se souhlasem dotčených úředníků. Žal. úřad v nař. rozhodnutí vychází skutečně také z předpokladu, že st-lé s novou úpravou jejich služebního poměru podle norem platných pro úředníky státní projevili souhlas.
Nss neshledal však předpoklad tento správným.
St-lé domáhali se totiž v rekursu na zsv, aby výhody, které jim u porovnání s úředníky státními vyplývaly z dosavadní úpravy jejich služebního poměru, byly jim i nadále zachovány, a zejména aby jim válečná léta do postupu a pense nebyla započítávána dle předpisů platných pro úředníky státní, nýbrž dle usnesení okr. zastupitelstva z 18. srpna 1915 resp. z 6. listopadu 1918:
Jestliže však nepřijali důsledky, které plynuly nutně z nové úpravy jejich služebního poměru, jak se stala usnesením osk z 20. prosince 1921, pak nelze souditi, že s novou úpravou tou projevili souhlas.
Předpoklad, na němž nař. rozhodnutí je zbudováno, nesrovnává se tedy se skutkovou podstatou spisy zjištěnou, pročež bylo rozhodnutí to dle § 6, odst. 2. zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 2842. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 926-928.