Čís. 9258.

Právo k žalobě o rozvod manželství od stolu a lože z důvodu hlubokého rozvratu manželství přísluší manželi, jenž buď není na rozvratu vůbec vinen, anebo jest sice také vinen, ale méně než druhý manžel nebo stejně s ním.
(Rozh. ze dne 10. října 1929, Rv II 44/29.)
Žalobě manželky proti manželi o rozvod manželství od stolu a lože z viny žalovaného, procesní soud prvé stolice vyhověl, avšak z viny obou stran. Odvolací soud nevyhověl odvolání ani té ani oné strany.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného mimo jiné z těchto
důvodů:
Mylný jest názor dovolatelův, že manželský rozvrat jako důvod rozvodu může s úspěchem uplatňovati jen strana, která má na něm menší vinu, nikoliv strana, která má stejnou vinu s druhým manželem. V § 13 h) rozl. zákona se praví, že rozluku nelze vysloviti k žalobě manžela, který jest rozvratem převážně vinen, a totéž platí i pro rozvod, uplatňuje-li se rozvrat manželství jen jako důvod rozvodový. Podle jasného doslovu zákona jest ze žalobního práva vyloučen jen ten manžel, na jehož straně jest převážná vina na rozvratu. Vina jest převážnou, je-li větší než vina druhého manžela, kdežto, je-li na obou stranách vina stejná, nelze mluviti o vině převážné u žádného z manželů. Právo k žalobě nelze tudíž odpírati manželu, který buď není na rozvratu vůbec vinen anebo jest sice také vinen, ale méně než druhý manžel nebo stejně s ním. Tomu nijak neodporuje rozhodnutí čís. 800 sb. n. s., na něž poukazuje dovolání a v němž se praví, že není třeba zkoumati, kdo z obou manželů jest převážně vinen rozvratem, domáhají-li se oba rozluky pro rozvrat, a dovolatel zejména přehlédl, že se uvádí v důvodech onoho rozhodnutí dále, že rozluku nelze odpírati, byli-li oba manželé stejně vinni, protože nárok nemá právě jen převážně vinný.

Citace:

č. 9258. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 411-411.