NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 4866.

Státní zaměstnanci. — Administrativní řízení: I. O »přebírání« pensí býv. rak.-uh. pensistů na Těšínsku státem čsl. — II. Je takovéto převzetí schopno právní moci?
(Nález ze dne 4. září 1925 č. 15342).
Prejudikatura: Boh. 3934 adm.
Věc: Adolf G. v Českém Těšíně (adv. Dr. Art. Wohrizek z Čes. Těšína) proti ministerstvu financí o výplatu pense.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l byl jako soudní zřízenec ve Skočově v r. 1910 pensionován, bydlel v Těšíně a byly mu odpočivné požitky vypláceny od berního úřadu v Těšíně.
Výměrem pensijního oddělení slez. fin. ředitelství ze 6. prosince 1919 byl st-l vyzván, aby co nejdříve předložil věrohodný průkaz, zda po případě kterým úřadem a za kterou dobu od r. 1919 mu byly odpočivné a zaopatřovací požitky vypláceny, poněvadž jeho pense má býti následkem nařízení min. fin. převzata čsl. státem. Podáním ze 6. ledna 1920 žádal sW, aby až do rozhodnutí o státní příslušnosti Těšínská zůstalo při dosavadním vyplácení pense berním úřadem v Těšíně, a prohlásil, že by mu po konečném rozhodnutí o příslušnosti Těšínská bylo příjemno, kdyby svoji pensi mohl dostávati od státu čsl. Dalším podáním z 10. května 1920 sdělil st-l fin. ředitelství v Opavě příslušná data a zmocnil k přijímání pense svého syna Ervína G.
Podáním ze 7. června 1920 žádal Ervín G. jako zmocněnec st-lův, aby vyplácení pense bylo převzato čsl. státem. Na to výměrem fin. řed. v Opavě z 11. července 1920 bylo zmocněnci st-lovu sděleno, že výplata pense pro st-le od 1. července 1920 počínaje se přejímá na pensijní etat čsl.
Po rozličných dalších podáních v této záležitosti bylo výměrem fin. řed. v Opavě z 3. srpna 1922 st-li sděleno, ježto jeho poslední služební místo bylo ve Skočově a ježto st-l tamže přísluší, že se jeho pense pokládá za takovou, kterou bude musiti převzíti stát polský, a že se tudíž výplata záloh a vychovovacích příspěvků na účet republiky polské na základě výnosu min. fin. z 10. června 1922 koncem srpna 1922 zastavuje. Od 1. září 1922 bude tudíž další výplatu pense musiti převzíti příslušný polský úřad.
K opětným podáním a stížnostem byly rozhodnutím min. fin. ze 13. října 1922 námitky, které st-l proti rozhodnutím fin. řed. v Opavě podal, jako neodůvodněné zamítnuty, při čemž bylo připomenuto, že bylo učiněno opatřeni, aby percipienti, kteří mají býti nadále vypláceni státem polským, nezůstali úplně bez prostředků.
Na stížnost, kterou st-l do rozhodnutí tohoto podal, bylo rozhodnutí to nálezem nss u ze dne 12. ledna 1924 č. 130/24 zrušeno dle § 6 zák. o ss pro nedostatečné jeho odůvodnění.
Na to vydal žal. úřad dne 4. března 1924 rozhodnutí nové, jímž stížnost st-lova z 20. srpna 1922 a ze 14. července 1923 proti rozhodnutí fin. ředitelství v Opavě ze 3. srpna 1922 byla zamítnuta, poněvadž nárok na převzetí pense k výplatě čsl. státem, který st-l ve svých stížnostech uplatňuje, odvolávaje se i na opci ve prospěch našeho státu, nebyl dosud žádným zákonem přiznán. Rozhodnutí fin. řed. v Opavě z 11. července 1920 nemohlo st-li založiti právní nárok na trvalé převzetí jeho pense k výplatě státem čsl., poněvadž se neodvolává na žádný zákonný předpis a bylo pouze jednostranným, kdykoliv změnitelným administrativním opatřením učiněným na základě kdykoliv administrativně změnitelných interních pokynů min. fin., které nebyly a ani nemohly býti uveřejněny ve Sbírce zákonů a nařízení, protože neprovádějí žádného zákona a nemohly tudíž rovněž založiti nějaký právní nárok zrovna tak, jako nemohly nahraditi chybící právní titul domnělého nároku na převzetí pense.
O stížnosti, která do tohoto rozhodnutí nss-u byla podána, uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí opírá se jedině o právní názor, že nárok na převzetí pensí čsl. státem nebyl dosud žádným zákonem přiznán a že tedy st-l nenabyl právního nároku na trvalé převzetí jeho pense státem čsl. Jest sice pravda, že není dosud zákonného předpisu, z něhož by byl st-l mohl vůči státu čsl. vyvozovati právní nárok, aby jeho pensí převzal. Nelze však s druhé strany nalézti ani zákonné překážky, která by bránila tomu, aby pense býv. rakouských pensistů státem čsl. přejímány byly. Že zákonodárstvím čsl. přejímání pensí takových zásadně vyloučeno není, plyne zejména i z ustanovení § 8 zákona ze 17. prosince 1919 č. 3 ex 1920, podle kterého výhody tohoto zákona náleží jen osobám, jejichž odpočivné a zaopatřovací požitky byly státem převzaty. Zákon tento tedy předpokládá, že pense býv. rakouských neb uherských pensistů jsou státem čsl. skutečně přejímány.
V daném případě žádal st-l resp. jeho zmocněnec podáním ze 7. června 1920, aby výplata pense st-lovy byla státem čsl. převzata, a výměrem fin. řed. v Opavě z 11. července 1920 byla u vyřízení této žádosti a to, jak nař. rozhodnutí samo uvádí, na základě pokynů min. fin. výplata pense st-lovy s příslušnými přídavky od 1. července 1920 na čsl. penzijní etát skutečně převzata. Na nějaké výhrady nebo podmínky převzetí to vázáno nebylo. Výměr ten jest vyřízením určité na úřad vznesené žádosti, upravuje právní poměry st-lovy a jest tedy podle své povahy rozhodnutím úřadu správního právní moci schopným a proto i způsobilým založiti st-li práva proti státu čsl. Třeba tedy st-l původně subjektivního nároku na převzetí pense státem čsl. neměl, bylo individuelním aktem správním, t. j. výměrem fin. řed. v Opavě z 11. července 1920 určité jeho právo založeno, stejně jako na př. jmenováním, na které není rovněž právního nároku, zakládá se právní poměr k státu a nárok na příslušné služební požitky. (Srv. nál. Boh. 3934 adm.).
Nabyl-li st-l proti státu čsl. práva na výplatu pense, nelze právo takové bez zákonného důvodu prohlásiti za neúčinné. Že by výměr fin. řed. v Opavě ze 11. července 1920 byl z nějakého zvláštního důvodu neplatný, nař. rozhodnutí netvrdí a neuvádí také žádných okolností, které by změnu resp. zrušení tohoto v právní moc vstoupivšího rozhodnutí mohly odůvodniti. Bylo tedy nař. rozhodnutí, jímž bylo st-li vyplácení pense nadále odepřeno v podstatě z důvodu, že na převzetí pense státem čsl. nemá nároku, porušeno nabyté právo st-lovo, a musilo v důsledku toho nař. rozhodnutí býti zrušeno dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4866. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 58-60.