NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 856.

Pokud zakládá vylákání zápůjčky skutkovou podstatu podvodu (§ 197 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 22. května 1922, Kr I 940/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. června 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 200 a 203 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce věcné (čís. 9 a) § 281 tr. ř.) namítá stížnost, že pouhé prodlévání obžalovaného se splacením zápůjčky, kterou mu Š-ová sama nabídla, ačkoliv musila věděti, že mu nebude možno ji splatiti, nebude-li mu umožněn návrat do vlasti, nezakládá zločinu podvodu, jehož pojmu neodpovídá dokonce ani lstivé vylákání zápůjčky. V tomto případě obžalovaný neměl prý ani úmyslu, zápůjčku nevrátiti, ani vědomí, že ji nebude moci splatiti. Stížnost není odůvodněna. Vylákání zápůjčky nezakládá ovšem o sobě ještě zločin podvodu; měl-li však vypůjčitel od prvopočátku úmysl, zápůjčku nevrátiti, nebo byl-li si aspoň vědom toho, že ji buď vůbec nebude moci splatiti, neb aspoň ne v určité době, a měl-li v tomto případě úmysl, zapůjčovatele poškoditi, — pak naplňuje i takováto přípověď plnění zákonný znak lstivého předstírání. V tomto případě jde o tak zvaný podvod úvěrový; rozsudek zjišťuje, že obžalovaný dosáhl od Š-ové zápůjčky, když jí vylíčil své zvláště příznivé majetkové poměry a slíbil, že jí zaplatí zápůjčku ve švýcarských francích, jakmile to bude potřebovati, podotýkaje, že čeká peníze z Ruska, a že dostane také peníze ze Švýcarska, ačkoli předem věděl, že z Ruska žádných peněz nedostane pro anarchii tam vládnoucí a ze Švýcarska proto, že neví, kde má tam peníze uloženy. Soud nalézací nabyl přesvědčení, že obžalovaný od prvopočátku si byl vědom toho, že nebude moci zápůjčku v ustanovenou dobu splatiti, že jednal v úmyslu podvodném, aby Š-ovou poškodil. Skutečnosti, na něž se stížnost odvolává, nejsou vzaty z rozsudku, i nelze k nim přihlížeti. Pouhým popíráním subjektivní viny, podvodného úmyslu obžalovaného, neprovádí stížnost uplatňovaného důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř.

Citace:

č. 856. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 303-304.