Čís. 9426.

Na státu nelze se domáhati náhrady škody, bylo-li prozatímní povolení policejního úřadu k pořádání podniku (býčích zápasů) napotom odvoláno.
(Rozh. ze dne 30. listopadu 1929, Rv I 1846/28.)
Policejní ředitelství v Bratislavě dalo žalobci prozatímní povolení k pořádání býčích zápasů. Ježto napotom policejní ředitelství odepřelo schváliti pořádání býčích zápasů, domáhal se žalobce na československém státu náhrady škody, jež mu vzešla přípravnými pracemi k zápasům. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Když nižší stolice zjistily, že se po prozatímním povolení pořádání býčích zápasů poměry změnily tím, že veřejnost, byvši o záměru těchto zápasů reklamou (plakáty) vyrozuměna, zahájila proti jich pořádání ostrou kampaň, a když z toho policejní úřad ve svém konečném vyřízení vyvodil úsudek, že byla na snadě objektivně odůvodněná obava, že pořádáním zápasů bude veřejný pořádek ohrožen, že dojde k výtržnostem, jest tím celý případ vyřízen, neboť policejní úřad, jehož povinností jest udržovati veřejný pořádek, nemůže dopustiti nic, čím by pořádek ten byl porušen, a musí se za tím účelem chápati i opatření profylaktických, a tak to bylo nejen jeho právem, nýbrž dokonce i povinností, tyto dřív předběžně povolené zápasy nyní zakázati. To jest ustálená policejní praxe, neboť jest veřejně známo, že jest policie nucena často různá veřejná uspořádání, průvody, schůze, slavnosti a pod., třeba již povolené, z důvodů veřejného pořádku zakázati a povolení odvolati, aniž mohou, pořadatelé žádati náklady vynaložené v mezičasí na přípravu podniku, Každé takové povolení uděluje se pod samozřejmou, byť i nevyslovenou klausulí rebus sic stantibus, a to platí samozřejmě, ba ještě tím spíše i při povolení pouze prozatímném, kde strana již jeho vyslovenou prozatímností jest varována, by na jeho nezměnitelnost nespoléhala a byla si vědoma, že, uvádí-li se v útraty, uvádí se v ně na své risiko. Žádá-li dovolání, by o tom, zda za daných okolností byla skutečně podnikem ohrožena veřejná bezpečnost, slyšeni byli svědci ve sporu o tom vedení, sluší mu odvětiti, že je to úsudek, jenž nenáleží svědkům, nýbrž náležel policejnímu úřadu, jenž ho skutečně vyvodil, což ani přezkumu soudu nepodléhá, ježto policejní úřad při hájení veřejného pořádku může a musí se dáti vésti jen svým vlastním úsudkem a nemůže hráti v počet i možný odchylný úsudek jiných úřadů, jež z té neb oné příčiny s věcí se později budou zabývati. Nelze tedy mluviti o nezákonném výkonu moci veřejné ve smyslu § 92 úst. list., takže schází už objektivní skutková povaha potřebná k žalobcovu nároku na náhradu škody, a netřeba se tedy otázkou skutkové povahy subjektivní t. j. otázkou zavinění příslušných orgánů policejního úřadu vůbec zabývati. O případě, jak by se věc měla, kdyby se poměry v mezičasí byly nezměnily, a konečný zákaz podniku původně povoleného spočíval jen na změně názorů policejního orgánu, netřeba zde vůbec uvažovati.

Citace:

č. 9426. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 737-738.