Č. 2494.

Dávka z přírůstku hodnoty: I. Při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nelze připočítati též náklady vynaložené na nemovitost před 1. lednem 1903. — II. Jak jest hraditi útraty soudního odhadu podle § 18 dávk. řádu pro Čechy z roku 1915? — III. Námitky čerpané z provádění soudního odhadu ke zjištění obecné hodnoty až do konečného určení odhadní ceny lze uplatňovati pouze v pořadí instancí soudních.
(Nález ze dne 15. června 1923 č. 1542.)
Prejudikatura: Boh. 114 a 1771 adm.
Věc: Anna R. v 2. proti zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka udala v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty z převodu domu č. — v Ž. kupní smlouvou ze 7. října 1918 prodaného, kterého sama nabyla dědictvím dle odevzdací listiny okr. soudu v Z. z 9. října 1895, že její předchůdkyně domu nabyla kupní smlouvou asi za 38.000 K, že ke dni 1. ledna 1903 měl dům obecnou hodnotu 55.000 K a nynější zcizovací cena je 50.000 Kč; na připočítatelných nákladech dle § 9 d. ř. č. z r. 1915 vynaloženo bylo od nabytí domu 10.000 K na stavební změny. Později udala st-lka, že dům při koupi stál 37.000 K, městský úřad oznámil, že prodejní hodnota ke dni 1. ledna 1903 byla 36.000 K. — — — —
V zavedeném řízení předložila st-lka stvrzení stavebního úřadu v Ž., že nové stavební změny v domě č. — v Ž. od roku 1888 vyžádaly nejméně 10.000 K.
Na vyzvání úřadu, aby předloženo bylo potvrzení stavebního úřadu o stavebních změnách provedených po 1. lednu 1903, udala st-lka, že nesdílí náhled, že stavební náklad musí býti učiněn po 1. lednu 1903.
K jejímu návrhu, aby nabývací hodnota byla vzata částkou 48.000 K, bylo jí úřadem sděleno, že úřad béře za základ zcizovací hodnotu 56.200 K a že při této zcizovací hodnotě obnášela by dávka z přírůstku
hodnoty 117 K.
Když st-lka trvala na tom, aby zcizovací cena 50.000 K byla základem pro vyměření dávky, dožádal vyměřující úřad okr. soud v Ž. o zjištění hodnoty domu soudním odhadem ke dni 1. ledna 1903 a 7. října 1918. Dle usnesení soudu z 9. září 1921 byly hodnoty tyto na základě místního ohledání a znaleckého dobrozdání určeny ke dni 1. ledna 1903 30.086 K 05 h a ke dni 7. října 1918 na 45.680 K.
Platebním rozkazem první stolice z 21. září 1921 byla dávka určena na 1060 K 30 h; základem vyměření byla nabývací hodnota ke dni 1. ledna 1903 dle soudního odhadu 30.086 K 05 h a zcizovací cena dle smlouvy 50.000 K.
Dávka ta+o byla na odvolání st-lčino nař. rozhodnutím snížena na 700 K 57 h, ježto žal. úřad vzal za zcizovací hodnotu dle soudního odhadu 45.680 K; k tomu byla uložena st-lce ještě jako v první stolici polovice útrat soudního odhadu.
Ve stížnosti k nss namítá st-lka:
1. že nař. rozhodnutí jest v rozporu se zákonem, ježto stanovilo nabývací hodnotu odhadní na 30.086 K 05, kdežto prokázaná nabývací cena skutečně činí 37.000 K dle kupní smlouvy založené v pozemkové knize a ježto dle potvrzení městského úřadu vynaloženo bylo po koupi na stavební změny 8000 K, že nabývací hodnota skutečně činí 45.000 K.
2. že nesprávný jest názor, že dle § 9, odst. 1 d. ř. připočítatelné jsou jen náklady, které byly učiněny po 1. lednu 1903.
3. že nabývací hodnota byla úřadem dle návrhu st-lky uznána sumou 48.000 K, jak vysvítá z výměru ze dne 9. března 1921, a že se odhad proto vztahoval jen na zcizovací hodnotu navrženou úřadem sumou 56.200 K, odhadem však pouze na 45.680 K stanovenou, dále že neprávem st-lce uložena polovice odhadních útrat,
4. že odhad jest nesprávný, ježto béře zřetel jen k hodnotě stavební a nikoli k hodnotě obecné.
Rozhoduje o stížnosti uvážil nss toto:
Pokud se týče bodu 1. nelze přisvědčiti vývodům stížnosti. Jak ze spisů patrno, nabyla předchůdkyně st-lky nemovitosti před rokem 1903 a nemovitost přešla dědictvím na st-lku; převod kupní smlouvou ze 7. října 1918 jest tedy prvním převodem po počátku působnosti dávkového řádu z r. 1915 a platí za hodnotu nabývací hodnota obecná dne 1. ledna 1903, neprokáže-lj zcizitel, že sám nabyl pozemku úplatně za cenu vyšší, v kterémžto případě béře se za základ tato cena (§ 8 d. ř. z r. 1915).
Spisy jest však prokázáno, že nikoliv zcizitelka sama, nýbrž předchůdkyně její nemovitosti nabyla úplatně před 1. lednem 1903 a nepadá na váhu, že st-lka po ní nemovitosti nabyla dědictvím, jak bylo nss-em vysloveno nálezem Boh. 1771 adm., k němuž se dle § 44 j. ř. poukazuje; rozhodnou jest tedy obecná hodnota nemovitosti ke dni 1. ledna 1903.
K 2. Souvisle s uvedenou otázkou jest řešiti též další námitku, popírající správnost názoru, že připočítatelnými ve smyslu § 9, odst. 1 d. ř. z r. 1915 jsou náklady jen, byly-li učiněny po 1. lednu 1903; stížnost stojí na stanovisku, že náklady, o které jde, byly učiněny před uvedenou dobou.
Z ustanovení §u 9, první věty a § 12, odst. 1 d. ř. z r. 1915 dlužno dovozovati, že nelze při vyměřování dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí připočítávati též náklady, které byly na nemovitost vynaloženy před 1. lednem 1903.
Neboť připočítávati k nabývací ceně ve smyslu § G, odst. 1 lze jen něco, co ještě započteno nebylo; byly-li náklady učiněny na nemovitost již před 1. lednem 1903 a způsobily trvalé zvýšení hodnoty nemovitosti k tomuto dnu odhadované, musily také býti započteny do odhadní ceny, ovšem měrou znalcem ve zvýšené ceně uznanou.
Stanoví-li § 12, odst. 1, že při vyšetření rozhodné doby držby nebere se nikdy zřetel na dobu držby před 1. lednem 1903 a poukazuje-li
§ 9 č. 1, jednaje o vpočítatelných nákladech k tomu, že k nabývací ceně lze připočísti náklady, které byly učiněny v době, kterou vyměření dávky za základ klásti sluší (§ 12), znamená citace §u 12 zřejmě, že náklady před 1. lednem 1903 učiněné z připočtu jsou vyloučeny.
K 3. Tvrzení stížnosti, že byla úřadem uznána nabývací hodnota
st-lkou navržená 48.000 K a že se proto odhad vztahovati měl jen na zcizovací hodnotu úřadem předpokládanou 56.200 Kč, st-lkou však neuznanou, a že proto také nemělo býti uloženo st-lce, aby hradila polovici útrat odhadních, nelze uznati správným.
Dle § 18, odst. 3. d. ř. z r. 1915 vyšetří se hodnota, pokud se nedocílí smírné dohody, soudním odhadem, podá-li strana ve lhůtě jí k tomu určené námitky proti hodnotě úřadem vyměřovacím předpokládané.
V daném případě navrhla st-lka, aby za nabývací hodnotu prodané nemovitosti byl vzat peníz 48.000 K, vyměřovací úřad pak navrhl jako zcizovací hodnotu 56.200 K a ježto o těchto hodnotách nedošlo k dohodě mezi stranami, musely hodnoty tyto a to jak nabývací tak zcizovací, býti určeny soudním odhadem; dle výsledku odhadu podlehla st-lka ohledně nabývací hodnoty částkou 30.086 K 05 h určené a vyměřovací úřad ohledně zcizovací hodnoty částkou 45.680 K určené a
sice každá strana diferencí vyšší než 121/2% proti hodnotě jí navržené, pročež každá strana byla právem uznána povinnou hraditi polovici útrat soudního odhadu ve smyslu § 18, odst. 5 d. ř. č. z r. 1915.
K 4. Pokud konečně jde o výtku, že odhadem byla stanovena jen hodnota stavební a nikoliv hodnota obecná, bylo již nálezem Boh. 114 adm., k němuž se dle § 44 j. ř. poukazuje, vysloveno, že námitky čerpané z provádění soudního odhadu ku zjištění obecné hodnoty až do konečného určení odhadní ceny lze uplatňovati pouze v pořadí soudních instancí a že úřad dávku vyměřující jest tu pouze stranou.
Stížnost není tedy v žádném směru důvodnou a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 2494. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 284-287.