Č. 4152.

Živnostenské právo. — Řízení před nss-em: 1. * Živnostenské společenstvo není legitimováno ke stížnosti proti udělení dispense od pracovního vysvědčení podle § 14 c) odst. 3 živn. řádu. — 2. * Živn. úřad, zamítaje rekurs živn. společenstva do udělení dispense od předložení listu tovaryšského, vysvědčení učebního a vysvědčení o vykonané zkouzce tovaryšské dle § 14 c) odst. 2 živn. řádu, jest povinen uvésti okolnosti, jež jej pohnuly k tomu, aby žadateli o dispens výjimečně předložení těchto průkazů prominul.
(Nález ze dne 25. listopadu 1924 č. 20888).
Věc: Společenstvo fotografů pro obvod obchodní a živn. komory pražské (adv. Dr. Václ. Zd. Brabec z Prahy) proti ministerstvu obchodu o udělení dispense od předložení průkazu způsobilosti.
Výrok: Stížnost, pokud směřuje proti udělení dispense od pracovního vysvědčení, odmítá se jako nepřípustná, v ostatním se nař. rozhodnutí zrušuje pro vady řízení.
Důvody: František V. v P. podal zsp-é v Praze žádost, aby mu za účelem samostatného nastoupení živnosti fotografické udělena byla dispens od předložení průkazu o tom, že se uvedené živnosti řádně vyučil, a za tím účelem předložil pracovní vysvědčení potvrzená obecními úřady, dle nichž byl zaměstnán od 1. listopadu 1911 do 23. srpna 1915 u Jana B., majitele fotografického závodu v P. a po té až do 28. prosince 1922 u Josefa D., fotografa v P. Žádost svoji odůvodňoval žadatel tím, že zaměstnavatelé jeho nastoupili živnost fotografickou dříve, než tato prohlášena byla za živnost řemeslnou, a nemajíce sami předepsaného průkazu způsobilosti, nemohli žadateli dáti za vyučenou.
Živn. společenstvo fotografů v Praze byvši o žádosti slyšeno uvedlo, že nedoporučuje žádosti vyhověti, ježto nejde o výjimečný případ hodný zvláštního zřetele, neboť zaměstnavatelé žadatele, nastoupivše živnost fotografickou před jejím prohlášením za živnost řemeslnou, nepotřebovali předkládati průkaz způsobilosti. K vysvědčením pracovním jimi vystaveným nelze dle názoru společenstva přihlížeti, poněvadž jím schází potvrzení společenstva, jež nemůže nahraditi potvrzení obecního úřadu. Dle názoru společenstva nelze míti za to, že by žadatel byl způsobilým k samostatnému provozování řemeslné živnosti fotografické.
Zsp výnosem z 27. září 1923 udělila žadateli na základě 2. a 3. odst. § 14 c) živn. řádu dispens od předložení listu tovaryšského, pokud se týče vysvědčení výučného a dispens od předložení vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské, a vysvědčení pracovního a vyhradila společenstvu právo rekursní s výjimkou rozhodnutí o prominutí vysvědčení pracovního.
Rekurs, jejž společenstvo proti rozhodnutí podalo, byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí zsp-é.
O stížnosti společenstva uvážil nss takto:
Nař. rozhodnutím udělil úřad žadateli jednak dispens od předložení listu tovaryšského, ev. vysvědčení učebního a vysvědčení o vykonané zkoušce tovaryšské dle druhého odst. § 14 c) živn. ř., jednak dispens od předložení vysvědčení pracovního dle třetího odstavce tohoto zákonného ustanovení.
Pokud stížnost směřuje proti odepření dispense od vysvědčení pracovního, uznal ji soud za nepřípustnou, neboť § 116 a) živn. ř., jenž taxativně vypočítává případy, ve kterých živn. společenstvu přísluší právo rekursní proti rozhodnutím a opatřením živn. úřadů, nezmiňuje se vůbec o rozhodnutí dle § 14 c), odst. 3 živn. řádu, z čehož nutno souditi, že společenstvo v případu tom rekursního práva nemá. Nemajíc práva rekursního a postavení strany v řízení admin., není ovšem ani legitimováno k podání stížnosti proti konečnému rozhodnutí adm. úřadu k nss-u a bylo proto stížnost jeho v tomto bodě odmítnouti jako nepřípustnou. Podotýká se, že společenstvo nemůže pro svoji legitimaci dovolávati se ustanovení § 146, odst. 4. živn. řádu, neboť tento předpis upravuje výkon dozorčího práva nadřízeného úřadu živn., na kterýžto výkon společenstvo právního nároku nemá.
Možno tudíž zabývati se pouze výrokem žal. úřadu dle § 14 c) odst. 2 živn. řádu, jenž ovšem vzhledem k ustanovení § 116 a) živn. řádu může společenstvem býti naříkán stížností k nss-u.
Zkoumaje zákonnost tohoto výroku nemohl soud přisvědčiti názoru stížnosti, že dispens dle tohoto ustanovení možno uděliti jen za účelem přechodu k jiné příbuzné živnosti neb za účelem současného provozování dvou příbuzných živností, neboť účely tyto jsou předpokladem pro udělení dispense dle odst. 1. § 14 c, nikoliv pro udělení dispense dle odst. 2. tohoto ustanovení.
Rovněž nemohl soud dáti za pravdu stížnosti, pokud tvrdí, že nelze uděliti dispens dle tohoto ustanovení, nesložil-li žadatel předepsanou zkoušku tovaryšskou, neboť, jak ze samotného předpisu plyne, může úřad i složení této zkoušky prominouti.
Důvodnou však shledal soud námitku, že nař. rozhodnutí je vadné, ježto není k němu připojeno odůvodnění, z něhož by bylo patrno, na jakém základě rozhodl se úřad přes námitky společenstva žadateli vyhověti, neboť rozhodnutí v odpor vzaté skutečně samo žádných důvodů neobsahuje, nýbrž pouze odkazuje na důvody rozhodnutí stolice první, jež však rovněž formálního odůvodnění nemá. Společenstvu, jež je dle § 116 a) živnost. řádu stranou v řízení o udělení dispense tohoto druhu, nemůže však býti upírán nárok na to, aby mu úřad sdělil okolnosti, jež jej pohnuly k zamítnutí námitek společenstva a k udělení dispense žadateli. Neboť třeba by společenstvo nemohlo před nss-em s úspěchem bráti v odpor rozhodnutí skutkových momentů, z nichž úřad při udělení dispense vycházel, může nicméně vytýkati, že úřad svůj úsudek založil na skutkovém základě nedostatečně zjištěném. Jinak by procesní posice, kterou zákon společenstvu živn. přiznal, neměla významu. Z toho plyne, že společenstvu, které svého práva rekursního použilo, musí býti úřadem poskytnuta příležitost, aby poznalo skutkový základ, na němž úřad svůj úsudek založil a aby mohlo uplatňovati případné vady, jež se při zjišťování tohoto skutkového základu snad sběhly. Nesdělil-li tedy ani žal. úřad, ani úřad v prvé stolici dispens udílející, tohoto skutkového základu, trpí rozhodnutí podstatnou vadou.

Citace:

č. 4152. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 875-877.