Čís. 16831.

Poklesky (cizoložství) žalujícího manžela po nastalém rozvratu manželství nemohou v rozlukovém sporu zůstati bez povšimnutí, pokud se dotýkají otázky zavinění na rozluce, jestliže je žalovaná manželka uplatňoval před vynesením rozsudku prvé stolice, nehledíc na to, zda, byly uplatněny za účelem dosažení rozluky jako rozlukový důvod, či jako obrana proti žalobě o rozluku manželství.
(Rozh. ze dne 24. března 1938, Rv II 142/38.)
Srov. rozh. č. 12997 Sb. n. s.
Proti žalobě, kterou se žalobce domáhal rozluky manželství uzavřeného se žalovanou z důvodu hlubokého rozvratu (§ 13 h) rozl. zák.), namítla žalovaná, navrhnuvši zamítnutí žaloby, mimo jiné, že žalobce měli intimní poměr s jinými ženami. Soud prvé stolice rozloučil manželství sporných stran z viny žalobcovy, kdežto odvolací soud bez viny stran a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Prvý soud pochybil, když přihlížel k pokleskům žalobcovým, kterých se dopustil teprve po nastalém rozvratu, i když by jinak byly samostatným důvodem rozlukovým. Neboť žalovaná se k žádosti o rozluku nepřipojila, navrhnuvši, aby žaloba byla zamítnuta, a poklesky žalobcovy neuplatňuje snad jako samostatný důvod rozlukový, nýbrž jen k odůvodnění svého stanoviska, že žalobce je rozvratem převážně vinen. Poklesky žalobcovy musí proto zůstati nepovšimnuty, a to i s hlediska jeho viny na rozluce.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Právem vytýká dovolatelka s hlediska dovolacího důvodu § 503 č. 4 c. ř. s., že je právně mylný názor odvolacího soudu, že poklesky žalobcovy musí zůstati nepovšimnuty i v otázce viny na rozluce, protože žalovaná neuplatňovala cizoložství žalobcovo jako samostatný důvod rozlukový s návrhem na povolení rozluky z tohoto důvodu, nýbrž navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Poklesky žalujícího manžela nemohou ve sporu rozlukovém zůstati bez povšimnutí, pokud se dotýkají otázky zavinění na rozluce, byly-li žalovanou uplatňovány před vynesením rozsudku prvé stolice, což se v souzeném sporu stalo (srov. na př. rozh. č. 12997 Sb. n. s.). Z ustanovení §§ 12, 13 dvorského dekretů z 23. srpna 1819, č. 1595 Sb. z. s. a § 11 nař. min. sprav. ze dne 9. prosince 1897, č. 283 ř. z., vyplývá, že při výroku o vině na rozluce je přihlížeti ke každému poklesku té či oné strany, příčícímu se povinnostem manželům zákonem uloženým, byl-li za řízení prvé stolice uplatněn za účelem dosažení rozluky, při čemž nerozhoduje, zda byl uplatněn za účelem dosažení rozluky jako důvod rozlukový, či jako obrana proti žalobě. Ježto žalobce v odvolání ani neodporoval zjištění prvého soudu, že se dopustil cizoložství, bylo obnoviti rozsudek prvého soudu.

Citace:

Č. 16831. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 515-516.