NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Včera v pět jsem paní Máňu domů ved'...

Včera v pět jsem paní Máňu domů ved'...

„Včera v pět jsem paní Máňu domů ved'", hřímalo to 18. září v noci Celetnou ulicí, že obyvatelé okolních domů uděšeně otvírali okna, ač jsou zvyklí na pořádné rámusy. Hlahol zpěvu zněl až do Mikulášské třídy tak mohutně, že nadstrážník František Hofbauer, který tam patroloval, vzal nohy na ramena a běžel do Celetné ulice v domnění, že tam zabíjejí při nejmenším celou stolní společnost. A „včera v pět jsem poznal, jak je krásný svět", zaznívalo mu stále blíž a blíže. U Ovocného trhu dohonil konečně muže, který včera v pět paní Maňu domů ved' — a zastavil jej prudkým uchopením.
„Napomínám vás, abyste tady nehulákal!“ nařizoval úředním tonem.
„Její lásky mocný žár hned prohřál bílý budoár...“, nedal se ve zpěvu vyrušovati podroušený občan.
„Zaplatíte deset korun pokuty!“ vytahoval strážník blok, chystaje se vyplniti jeden jeho kupónek.
„A dyť to nikomu nepřekáží, pane policajt! Že jo, pánové“, obrátil se k několika zevlounům, těšícím se na legraci. „No, pánové, komu to překáží, ať zvedne ruku! No, viděj, pane policajt, dyť von je každej rád, když mu tuhle hezkou písničku zazpívám. Podívaj se, u Labutě ji zpívá Kohout každej den a lidi se tam jen hrnou, a platěj za to vstupný. A voni tady chtěj na mně, abych jim platil já? A to by mně mohli krajc vajs...“
„Zadržte a zaplaťte, nebo vás předvedu!“
„Poslouchají, pane policajt, jestli mně nechtěj dohřát, tak mně nechaj zpívat moji písničku a koukaj, ať zmizej. Byli už někdy v Habrovanech? Viděj, a já jsem se tam narodil. A mordije, na kluky z Habrovan byl každej policajt krátkej! Tak dou na šest kroků od těla!“
„Já vás zatýkám jménem zákona!“
„A hergott! Takhle na mně? Co pak voní nevědí, že je republika? Že sme samostatnej národ? Nešahaj na mně, ani se mně nedotýkaj, nebo bude zle!“
Strážník ovšem musil svůj úkol provésti a proto vzal zpěvavého muže za rameno, chtěje jej odvésti. Ale ten se nedal. Udeřil strážníka pěstí do prsou a přestal řáditi teprve, když cítil na svých zádech pádnou ránu obuškem. Pak teprve, nechávaje se strážníkem strkati, nastoupil cestu na strážnici, stále si zpívaje písničku „Včera v pět“, kterou občas přerušoval výkřiky: „Ať zhyne československá republika a v ní všichni kluci policajtští!“ Aktivního odporu se už vzdal k nemalé rozmrzelosti zvědavců, kteří sledovali strážníka s pěvcem až ke strážnici a kteří cestou vzrostly na mohutný dav...
Minulý pátek zasedl Rudolf Žoha, 26letý kovosoustružník, na lavici obžalovaných před samosoudcem vrch. radou Svobodou, aby se zodpovídal ze žaloby, kterou na něho pro zločin veřejného násilí dle § 81 tr. z. a pro přestupek urážky úřední osoby dle § 312 tr. z. vznesl státní zástupce Dr. Mareček. Nezapíral, jen se omlouval, že víc pil. Byl v divadélku „Labuť“ a písnička o té paní Máně ho tak rozdováděla, že si zašel po představení na pivo a později zapadl do nějaké vinárničky na pár čtvrtek. Měli tam muziku, chtěl, aby mu tu „paní Máňu“ zahráli, ale pitomci to neuměli, tak odešel a notoval si ji sám po ulici.
Pan vrchní rada Svoboda posuzoval mírně zažalovaný čin. Nadiktoval Žohovi těžký žalář v trvání toliko jednoho měsíce, ale poněvadž Žoha byl již trestán, je rozsudek bezpodmínečný.
—ff—

Citace:

Včera v pět jsem paní Máňu domů ved'.... Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 3, s. 36-36.