povolení znova ani v případě reaktivování v stejné služební hodnosti, pročež na případ takový ustanovení § 299. odst. 2. ex. ř. použiti nelze.

A., jehož služné pro řadu věřitelů exekučně bylo zabaveno, vystoupil v r. 1904 ze státní služby, obdržev odbytné jednou pro vždy. V r. 1909 byl reaktivován a v r. 1912 novým věřitelem B. byla na služné jeho vedena exekuce.
Při rozvrhu pominul soudce veškeré dřívější věřitele
z důvodu,
že na případ tento § 299. odst. 2. ex. ř. použiti nelze, poněvadž vystoupením dlužníka ze státní služby na jeho tehdejším služném nabytá práva zástavní pro nedostatek exekučního předmětu uhasla a tudíž reaktivováním dlužníka na jeho nové služné přejiti nemohla.
II. stolice nařídila, aby při rozvrhu též na dřívější věřitele dle pořadí jich zástavního práva zřetel vzat byl.
Důvody:
Dle §. 29. odst. 2. ex. ř. postihuje se zabavením služného zejména též příjem, jehož dlužník novým úřadem nabývá.
V případu konkrétním byl dlužník původně účetním asistentem v účetním oddělení II. fin. ministerstva a byl výnosem téhož v r. 1905 za udělení odbytného 3600 K dán na dočasný odpočinek nežli nabyl nároků na pensi. V r. 1909 byl však v téže hodnosti u mor.-sl. fin. ředitelství reaktivován.
Obdržel tudíž nové postavení, nový úřad, aniž by změnil službodárce. Zákonně vykonaná exekuce na služné působí však nejen na odbytné, pokud toto exekuci podléhá, nýbrž opět též na služné v případu reaktivování. Nemohou tudíž práva zástavní, na dřívějších příjmech dlužníkových získaná, považována býti za uhaslá, vztahují se naopak na nové příjmy jeho reaktivováním nabyté. Neboť dle §. 3. zák. z 14./ 5. 1896 č. 74 z. ř. a vzhledem na zákony z 24./5. 1906 č. 105 z. ř. a z 19./2. 1907 č. 34 z. ř. obdrží státní úředníci, kteříž započítatelné doby služební 10 let ještě nedosáhli, opustí-li státní službu mimo dobrovolné vzdání se jí neb následkem propuštění cestou disciplinární, odbytné jednou pro vždy ve výměře zákonem ustanovené. Poskytnutí odbytného státnímu úředníku smí však právě jako udělení výslužného státi se jen, jsou-li zde veškeré podmínky, k nimž v přední řadě náleží jeho nezpůsobilost k službě.
Z toho plyne, že se v tomto případě nejedná o vzdání se služby nebo o propuštění ze služby, nýbrž o toliko dočasné přerušení — 29 —
poměru služebního, kteréž opětný návrat do služby nevylučuje a v tomto případě též skutečně mělo reaktivování v zápětí. Následkem udělení nového postavení, nového úřadu působí však exekuce na služné již ve prospěch dřívějších vymáhajících věřitelů předsevzatá též na služné, kteréž povinný z příčiny svého reaktivování pobírá, pročež ustanovení § 299. odst. 2. ex. ř. použiti bylo.
Nejvyšší soud obnovil usnesení I. stolice.
Důvody:
Potírané usnesení soudu rekursního nekryje se ani se zněním § 299. ex. ř. Tím méně dá se v souhlas přivésti s jeho smyslem.
Ku správným důvodům exekučního soudu dlužno ještě toto připojiti.
Z nejhlavnějších případů rozšíření exekuce, jež odst. 2. § 299. ex. ř. příkladmo vypočítává, plyne vůdčí zásada pro výjimečné ustanovení, od pravidla §. 294. ex. ř. se odchylující, že v pobírání zabaveného služebního příjmu nenastává přerušení, že, jak zákon praví, služné periodicky běží dále. Lze tudíž připustiti, že se soudcovské zástavní právo pro pohledávku v případě dočasného dání na odpočinek úředníka netoliko na jeho výslužné, nýbrž v případě jeho reaktivování též na jeho služné a ostatní služební příjmy vztahuje, byť i příklad tento v zákoně výslovně vytčen nebyl. Leč případ takový zde není. A. obdržel při svém odchodu na odpočinek pouze odbytné jednou pro vždy a žádné běžné výslužné, nastal tudíž stav, že exekuční objekt úplně scházel, což vždy má v zápětí uhasnutí běžící exekuce (§§ 467. a 1447. ob. z. obč.). Týž výsledek nastati by musel dle §. 39. a č. 2 ex. ř. dokonce v případu méně význačném, kdyby výslužné vyměřeno bylo tak nízko, že by nepřevyšovalo minima od exekuce osvobozeného. Exekuci bylo by zastaviti, nabytá práva zástavní pozbývají v případě takovém své účinnosti a neobživnou bez nového povolení exekuce dokonce znova, dosáhne-li výslužné povinného, třebas změnou zákona, cestou milosti neb jiným způsobem výše, minimum přesahující.
Byť i při dání úředníka na dočasný odpočinek možnost jeho opětného dosazení do služby se nevylučovala, třeba nicméně držeti se toho, že povinný, obdržev odbytné jednou pro vždy, neměl žádného nároku více oproti svému bývalému zaměstnavateli, státu, ani na opětné dosazení, ani na nějaké periodické plnění hmotné povahy, kterýžto nárok by jevil se jaksi spojovacím článkem mezi zabavenými starými a nynějšími aktivními příjmy povinného.
(Rozh. z 9. října 1912 č. j. R III 368/12.) bl.

Citace:

U státního úředníka, jenž dán byl s odbytným jednou pro vždy na dočasný odpočinek nežli dosáhnul pense, nastává uhasnutí dosavadní exekuce na služné a zástavní práva neobživnou bez nového povolení .... Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1913, svazek/ročník 22, číslo/sešit 1, s. 53-55.